Říha bude hrát až do penálu

Nakonec z toho bylo na svou dobu nevídané živé album. Při plném vědomí toho, že budu nejspíš řadou hudebních publicistů vysmíván, považuji zmiňované album v kontextu doby za mimořádný počin. A ztotožňuji se s názorem, že „ač si o Říhově hudební tvorbě lze myslet ledacos a případně i mnoho špatného, z jeho osoby sálá a vyzařuje tolik pravověrného rockerství, že minimálně v tomto směru zasluhuje snad i trochu toho respektu“. Jen bych snad dodal, že v mém případě je toho respektu hodně.

(Rozhovor s Oldou Říhou Budu hrát až do penálu čtěte v prosincovém čísle Playboye)