1. září 2021 15:56

Pražská mise šíleného střelce

Jak informovala 27. srpna agentura Reuters, norský soud se chystá projednat žádost o podmínečné propuštění Anderse Behringa Breivika (1979), který během atentátů před deseti lety popravil celkem 77 lidí.

Nejdřív ultrapravicový extremista odpálil ve vládní čtvrti v norské metropoli Oslo nálož, exploze zabila osm lidí. Pak vyrazil na ostrov Utøya a zastřelil 69 členů letního tábora sociálnědemokratické mládeže. Za to byl masový vrah odsouzen k 21 letům vězení, nicméně trest může být prodlužován až do konce jeho života. Zároveň má však možnost požádat po deseti letech o propuštění. Vzhledem k zamítavému stanovisku prokuratury, podle kterého existuje v případě Breivika „riziko spáchání nového závažného činu“, je víceméně jisté, že žádost o podmínečné propuštění bude zamítnuta.

Přes 1000 stran nesmyslů

Výstižně charakterizoval svého klienta jeho první obhájce Geir Lippestad, který po prvním setkání prohlásil, že ho považuje za šíleného, další obhajobu pak podmínil jeho důkladným odborným vyšetřením.

Mnohé o Breivikově mentálním nastavení vypovídá jeho manifest 2083: Evropská deklarace nezávislosti. Dokument, obsahující přes tisíc stran nesmyslů, nepovedený syn bývalého norského diplomata (s nímž však Breivik vzhledem k rozvodu rodičů nikdy nežil) a zdravotní sestry odeslal mimo jiné v e-mailu i deseti obyvatelům České republiky, jež nazval západními patrioty.

K naší vlasti měl norský pomatenec, který „zdravil“ soud nacistickým pozdravem, kladný vztah, přijel k nám dokonce nakupovat zbraně. „Praha je vyhlášená jako možná nejznámější zdroj pro nelegální zbraně a drogy,“ píše ve svém manifestu. Podle policisty specializovaného na problematiku „černého“ obchodu se zbraněmi je Breivik mimo, neboť existují dva druhy lidí, kteří si prostřednictvím prodeje zbraní vydělávají na živobytí. Tím prvním jsou zkušení obchodníci let minulých, kteří díky dlouhodobě budovaným kontaktům dopomáhají ke zprostředkování či uzavírání zbrojních kontraktů. Co se „kusového“ prodeje nelegálních zbraní týče, odvedla prý policie v minulosti velmi dobrou práci. „Budeme-li roční zisky v řádech desítek, možná stovek tisíc korun považovat za byznys, tak se v nelegálním byznysu se zbraněmi pohybuje pár lidí. Tento druh přivýdělku je baví, nebo tím plní přání lidem, kteří se jim můžou v budoucnu nějak hodit. Obchodníci jsou ale velmi opatrní, pracují pouze s prověřenými osobami. V této branži si nikdo neprověřený nemůže během několika dnů sehnat zbraň. Kromě toho nesmíme zapomínat na jazykovou bariéru.“

Samá voda

I další zveřejněné plány Anderse Breivika byly podle odborníků postavené na vodě. Kontakty s pražským podsvětím chtěl během svého několikadenního pobytu na přelomu srpna a září 2010 navázat prostřednictvím taxikářů, erotických klubů a drogových dealerů. Zároveň plánoval schůzku s vedením české pobočky motorkářského gangu Hells Angels. „Nejspíš si někde na internetu přečetl, že v minulosti proběhly tuším dvakrát v Praze srazy motorkářů. Možná z toho usoudil, že na každém pražském rohu narazí na pekelného anděla,“ tvrdí dobře informovaný zdroj. „Nikdo už mu ale neřekl, že se jedná o zcela uzavřenou společnost. A nevím jak jinde, ale z hlediska organizovaného zločinu nepředstavují motorkáři v Česku prakticky žádné nebezpečí.“

Mimochodem, když už jsme u motorkářů, Breivikovo vraždění v Oslu a na ostrově Utøya přimělo tři největší norské motorkářské gangy zakopat pomyslnou válečnou sekeru.

Náznak reality

Jak se dál v manifestu masového vraha píše, jeho cílem bylo získat v Praze kalašnikov neboli útočnou pušku AK 47. Dál pistoli rakouské značky Glock, granáty a pancéřovku, z čehož lze usuzovat, že se Anders Breivik neorientoval ani v problematice zbraní. „Každý trochu poučený laik ví, že pokud lze v Česku sehnat automatickou zbraň, nejedná se o kalašnikov, ale český samopal vzor 58. Pistole Glock je sice světoznámá a mimořádně kvalitní zbraň, mezi domácím podsvětím se s ní neobchoduje. Zbraně sloužící k trestné činnosti se používají většinou jednorázově, pak mizí. Na to je glock hodně drahý,“ říká informátor. Ještě komplikovanější je situace s granáty a pancéřovkou. „Je pravda, že se kdysi dávno investigativnímu novináři Klímovi podařilo někde dohodnout a realizovat koupi několika ručních granátů. Nejednalo se ale o neznámého Nora, ale o novináře s mimořádnými kontakty. Co se pancéřovky týče, asi tím myslel RPG. Velmi efektivní zbraň, kterou seženete v oblastech válečných konfliktů.“ Podle našeho informačního zdroje, co se shánění zbraní týče, lze v jediné větě Anderse Breivika přece jen nalézt alespoň náznak reality. „Tvrdil, že pokud nesežene zbraně v Česku, vyrazí do Srbska. Není vyloučeno, že v tamním regionu existují ilegální skladiště zbraní a munice. A možná by se našel i jedinec, který by mu je za velké peníze prodal. V takovém případě by ale vznikly velké komplikace s transportem zbraní po ose Srbsko–Norsko.“

Pomatenec v uniformě

Na základě výše uvedeného je pochopitelné, proč se Anders Breivik po několika dnech pobytu v levném hostelu sebral, odjel z Prahy a začal shánět zbraně jinde. Jak uvedl v další části svého manifestu, Praha zdaleka není ideální místo pro nákup zbraní. Dokonce prý existovalo riziko, že ve snaze navázat kontakt s prodejci zbraní zemře. A někteří lidé ho považovali za policistu nebo za pitomce. Nakonec se z něj paradoxně vyklubal šílenec v policejní uniformě.

Podle dostupných zdrojů použil Anders Breivik při masakru automatickou pušku Ruger Mini 14 ráže .223 Remington (5.56 NATO). Podle jistého prodejce se nejedná o zbraň z kategorie exkluzivních, je však solidní a spolehlivá. Pochází z roku 1973, kapacita zásobníku je 30 nábojů. Z původní verze nelze střílet dávkami, tento nedostatek lze však odstranit, i když se jedná o komplikovaný zásah. Využívaly ji policejní sbory v Anglii, USA a v Austrálii. Prodává se rovněž jako lovecká. Před atentátem se nabízela v Česku na internetu, cena 15 000 Kč. Obsluha zbraně nevyžaduje zkušeného střelce. Lze říci, že pokud by se Breivikovi podařilo koupit náš samopal vzor 58, byly by oběti na životech na ostrově Utøya ještě větší.