Pornohvězdy v politice? Nic nového pod sluncem

Není co řešit, nová zastupitelka a životní partnerka jednoho z nejvýše postavených Pirátů Jakuba Michálka uspěla v demokratických volbách, ve kterých získala takřka 70 000 preferenčních hlasů. Možná se tak stalo proto, že jako jediná neskrývala před svými voliči opravdu nic. Jenom nevím, jak v případě slečny Michaely číst v Praze úspěšný pirátský předvolební slogan: Držíme kurz.

Cicciolina a její parta

Kromě toho není nově zvolená pražská zastupitelka zdaleka jedinou dámou, která se rozhodla pro vstup do politiky po předchozích zkušenostech s pornografií. Jednoznačně nejdále to v tomto ohledu dotáhla italská pornohvězda Ilona Staller (1951), kterou zná svět pod uměleckým jménem Cicciolina. Rodačka z Budapešti kandidovala do italského parlamentu poprvé v roce 1979 v barvách strany Zelených. V roce 1985 vstoupila do Radikální strany, za kterou byla v roce 1987 zvolena do parlamentu. Svůj mandát vykonávala do roku 1991, přičemž poslanecký mandát automaticky neznamenal konec práce v pornoprůmyslu. Cicciolina pak měla údajně nabídnout své tělo iráckému diktátorovi Saddámu Husajnovi, jako protislužbu požadovala mír v regionu.

Po velké politice zatoužila i americká pornostar Stormy Daniels, vlastním jménem Stephanie Clifford (1979). Mimochodem, jedná se o stejnou dámu, která tvrdí, že měla poměr s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. V roce 2009 to blondýnka zkoušela ve volbách do senátu za stát Louisiana. 28. července se šéfka její kampaně stala dokonce terčem pumového útoku. Nakonec Stormy neuspěla.

Prosadit se v kanadské komunální politice se rozhodla i rodačka z ukrajinského Mariupolu Nikki Benz (1981). Nehrála přitom při zdi, neboť v roce 2014 kandidovala rovnou na starostku Toronta. Její politické ambice však zhatilo nedodání aktuální řidičské licence.

Ve výčtu úspěšných pornohereček, které se rozhodly pro vstup do velké politiky, nesmí chybět ani naše krajanka Nora Bochníčková (1969), světově proslulá pod jménem Dolly Buster. Do Europarlamentu kandidovala v roce 2004 za Nezávislou erotickou iniciativu s tím, že chce do politiky vnést upřímnost. Dále dodala, že evropští poslanci ji znají dobře, čemuž nebyl problém uvěřit. Svou kandidaturu nejdříve před volbami stáhla, neboť podle svého tvrzení měla v případě úspěchu přenechat mandát stranickému šéfovi Richardu Knotovi. Nakonec však kandidovala a získala 7493 preferenčních hlasů, což se rovnalo takřka polovině všech hlasů NEI.