Patrik Nacher: „Nejsem na klec stavěný“

Playboy: Víte, že jméno Nacher se v MMA vyskytuje, jedná se o Alexe Nachera, o něco mladšího španělského bojovníka. Nejedná se o příbuzného? Nacher: Tak to nevím, dotyčného Nachera určitě neznám. Ale naše příjmení nepatří do kategorie častých, proto nelze vyloučit, že bychom mohli při zkoumání španělských archivů z 19. století narazit na možný vzdálený příbuzenský vztah.

Playboy: Ze všech sportů, snad vyjma wrestlingu, mi pasuje MMA k vaší osobě nejméně... Nacher: Mohu všechny ubezpečit, že se nehodlám věnovat MMA systematicky, přiznejme si to, ale nejsem na zápasy v kleci stavěný. Možná si ještě jednou dvakrát, a třeba i častěji, půjdu zatrénovat. Ale je to kvůli fyzické kondici, potřebuji shodit nějaké to kilo a ve svých 44 letech nabrat trochu svalové hmoty. Ale jinak mám svůj ping-pong a tomu zůstávám věrný.

Playboy: Znám vás ale jako člověka, který, když se do něčeho pustí, tak je to na plný plyn. Nacher: MMA tak bude výjimkou potvrzující pravidlo. Mám skoro problém praštit do pytle, natož trefit člověka. Kromě toho mám teď jiný koníček, od dětství jsem se chtěl naučit bubnovat. Práce za bicími totiž vyžaduje rovněž nemalý energetický výdaj, a když se to umí, vyluzují bicí zajímavé zvuky. Ale jedná se o velmi náročnou hudební disciplínu. Z ping-pongu mám sice zažité pohybové návyky, ale za bicími najednou zjišťuji, jak moc je těžké zkombinovat práci rukou a nohou.

Playboy: Ale MMA je stejný případ... Nacher: To už vím po prvním tréninku. Jedna věc je časté užívání slova „bych“, tedy „já bych lépe přihrál“ nebo „já bych ho praštil, případně kopl tak, že by se nezvedl“, jiná věc je pak reálně přihrát, praštit a kopnout. Při sérii kop–loket–úder pěstí jsem musel vypadat zábavně, měl jsem totiž problém si sled úderů vůbec zapamatovat.

Playboy: Nepřispěl k vašemu rozhodnutí zkusit to s MMA nedávný konflikt v PS, kde poslanec z SPD vyzýval v rámci parlamentní diskuse kolegu z ČSSD, aby si to šli ven vyříkat ručně? Nacher: Z toho mě nemůžete podezírat. Se Zdenkem Ledvinou, zkušeným bojovníkem MMA, se na tréninku domlouváme půl roku. I když je pravda, že kolegové poslanci zaregistrovali fotku z mého tréninku, takže nezpochybnitelná časová paralela přišla na přetřes.

Playboy: Na MMA se mi nelíbí bít na zemi bezbranně ležícího člověka… Nacher: Na závěr mého prvního tréninku položil Zdeněk pytel na zem, ukazoval mi nějaké techniky. Přikleknutí, údery... Přiznávám, že jsem se necítil komfortně ani vůči tomu pytli... Na druhou stranu, Zdeněk má pravdu v tom, že to k tomu sportu patří, zápasí proti sobě trénovaní lidé, každý z nich ví, do čeho jde.