Pán Bez Banky a jeho šedá eminence...

Petr Vencálek je celoživotním zastáncem férového půjčování peněz, ale zároveň také velkým kritikem praktik půjčování peněz v České republice. Největší důraz klade na fair play podmínky a logiku půjček. Je zakladatelem a spolumajitelem společnosti Bez Banky a investičního fondu Rendit, který investorům nabízí již několik let stálý výnos 7,6 procenta.

Petra Trojovská je od založení společnosti Bez Banky pravou rukou Petra Vencálka, tak trošku ho krotí v jeho projektech a ve světě financí se pohybuje přes deset let. Stará se primárně o chod Bez Banky a dalších firem. Její role spočívá hlavně v tom, že hlídá peníze, které protékají firmami patřícími do struktury fondů, ale i mimo ně.

Playboy: Petro, jelikož je Playboy zejména pánský časopis plný krásných žen, napadlo nás, ať si Petr přizve k rozhovoru i svoji půvabnou kolegyni. Jak vaše spolupráce začala? Petra: Před sedmi lety jsem se přestěhovala z Prahy do Brna a hledala jsem podobnou práci, kterou jsem vykonávala v Praze. Jeden můj kamarád mi dal kontakt na Petra, který právě rozjížděl společnost Bankometr zabývající se zprostředkováním hypoték. Tím naše spolupráce začala, ale časem jsme zjistili, že jsme přišli na trh pozdě a karty jsou dávno rozdány, takže jsme tento segment opustili. Petr nevěděl moc co se mnou, tak jsem přešla do Bez Banky a tím naše spolupráce začala na sto procent. Skoro bych řekla, že po tomto kroku konečně poznal moje kvality. Petr: Ano, tak to opravdu bylo a dodnes se za to trošku stydím, protože jsem do té doby netušil, v čem by mně tahle mladá žába mohla pomáhat. V Bankometru měla jasně dané úkoly a nad sebou nadřízenou, která její proaktivitu bohužel neviděla. Až po Petřině přestupu do Bez Banky jsem zjistil její pečlivost, puntičkářství a smysl pro detail. Tohle všechno je pro člověka, který hýří od rána do večera nápady a obhospodařuje cizí peníze, dost důležité. Za těch necelých sedm let, co je ve firmě, se Petra od začátku velmi rychle zorientovala, zná všechny klienty, vidí věci v souvislostech od naprostých maličkostí až po ty nejdůležitější věci, a navíc vnesla do všeho svoji ženskou intuici a je velmi přísná jak na sebe, tak na své okolí.

Playboy: Petro, to zní skoro jako ideální spolupráce… Petra: Petr to zbytečně přehání. Samozřejmě, stejně jako v životě, nic není tak růžové, jak to na první pohled vypadá. Když se firma Bez Banky rozjížděla, nikdo netušil, co všechno nás po cestě potká. Nevěděli jsme, že budeme muset založit fond kvalifikovaných investorů Rendit, protože jsme půjčovali víc a víc peněz a pomáhali nám s tím naši přátelé. Jednoho dne ale přišel okamžik, kdy už to bylo neúnosné jak z hlediska legislativy, tak z hlediska dalších zdrojů. Takže jedinou logickou cestou bylo k Bez Banky založit investiční fond Rendit a vše se od začátku naučit. Dá se říct, že se to učíme dodnes a je to neustálý vývoj. Je to velice zajímavá práce, která je každý den jiná, k tomu ta Petrova divokost a nadšení pro každý projekt. Pořád mi vyčítá, že ho brzdím, ale není to tak úplně pravda. Naštěstí má v Bez Banky a fondu Rendit další dva společníky, kteří jsou také zkušení byznysmeni. Do toho máme v pražské pobočce oporu v kolegovi s velkými zkušenostmi a nad tím vším bdí naše opatrná paní právnička se zkušeným panem ředitelem. Ti všichni a další ve firmě se snaží Petra krotit. Není to někdy jednoduché… Petr: To už by stačilo. Všechno je víceméně pravda, ale byznys, kde se staráte o peníze klientů, vyžaduje kontrolu více očí, přesněji řečeno mozků. Každý den sedíme s několika lidmi a ti mají svoje potřeby. Jeden chce peníze pro rozšíření výroby na odpadní trubky, druhý na rozvoj stolařství, třetí na rozjetí byznysu s revitalizací oken, čtvrtý na developerské projekty. Jak řekla Petra, každý den je jiný, ale i každý klient je jiný a nejsem vševěd, abych všemu rozuměl. Zkoumáme svoje klienty „pod mikroskopem“ a máme velmi málo času na rozpoznání toho, zda je projekt dobrý nebo ne. V tom je naše konkurenční výhoda. Nemáme žádné investiční rady, kde se dohaduje dvacet lidí, ale musíme vědět, kde se zeptat, kam se podívat, na co se ptát. Kdysi to tak nebylo. Půjčili jsme peníze a bylo nám ve své podstatě jedno na co. Dnes se ovšem změnila doba a my i přesto, že nejsme banka a máme vše postaveno trošku jinak, musíme hlídat, zda má klientův požadavek reálné základy vedoucí k vrácení peněz. Zaprvé není jednoduché a příjemné potom z klienta dostávat peníze, ale není u toho ani ta radost z pomoci, kterou tolik preferujeme. Ze zcela pochopitelných důvodů jsme rádi, když klient neříká, že si peníze půjčil, ale že jsme mu pomohli investovat do něčeho, co mu pomohlo k tomu, aby se mu jeho záměr podařil. Potom je to oboustranně výhodný obchod a jsou otevřeny dveře pro další spolupráci. K čemu nám bude, když někomu napaříme pokuty a penále, které skončí krachem klienta? Možná bychom vydělali balík peněz, ale kolikrát? Jsme rádi, že jsme dostáli svému dlouhodobému cíli usadit se na trhu jako firma, která půjčuje na chvilku, ale také za chvilku. V tomto jdeme v podstatě proti proudu. Valná většina konkurence půjčuje na dlouho. Ale také za dlouho...

Playboy: A co ostatní fondy, dělají to jinak? Petr: Víte, my se moc o ostatní fondy nezajímáme. Jsme rádi, když byznys můžeme ovlivnit, když o něm můžeme rozhodovat a zasahovat do něj. Tudíž obchodování s dluhopisy či akciemi jiných firem není šálek naší kávy. Ani se moc nehrneme do nákupu nemovitostí, protože dnešní trh moc příležitostí nenabízí. Navíc dnešní výnosy z nájmů nemají šanci pokrýt procentní výnos, který dáváme našim investorům. Raději půjčíme na nemovitost 50 procent a dostaneme úroky, než bychom ji za 100 procent koupili a dostávali nájem. Také jsme to párkrát tak měli, ale moc jsme se v tomto byznysu nenašli. Zvláště po tom, co nás opustili nájemníci, v našem případě velcí, kteří měli obsazenou větší část nemovitosti. Dokonce měli podepsanou smlouvu na několik let dopředu. A stejně odešli do jiné země Evropské unie, kde dostali několikamilionovou dotaci. Pro upřesnění podotýkám, že v eurech. Výsledek? My prostor dodnes nemáme obsazený. Petra: Musím říct, že tohle Petra rozsekalo, protože není velkým zastáncem dotací do soukromého sektoru, ba dokonce ani nevěří moc médiím, kde se píše, jak všechno roste a funguje. Stále narážíme na to, že dostat se dnes ke svým penězům, byť je podepsaná smlouva, což bylo i v případě, o kterém mluví, je někdy zdlouhavé. Vždy říká, že nás chtějí zákony chránit, ale opak je mnohdy pravdou. Další, co mě velmi mrzí, je, když vidím, jak se snaží všem vyjít vstříc, snaží se být spravedlivý a není to vždy doceněno.

Payboy: A co vaše investice do veteránů? Petra: U toho jsem byla od samého začátku. Celý projekt na nákup, prodej a opravu veteránů je založen na znalostech našeho kamaráda, který snad od deseti let leží v časopisech a knihách o veteránech, zejména o italských sporťácích. Petr se rád spojuje s lidmi, kteří něco umějí, a chtěl dát tuto firmu do fondu. Lidé ovšem do veteránů žádné peníze dávat nechtěli a viděno z dnešního pohledu je to škoda a velká chyba. Když se podíváte na dlouhodobý graf růstu takzvaných investičních veteránů, tak je to naprosto stabilní byznys. Ale je to o velké odbornosti a zkušenostech. Petr: Je ovšem potřeba říct, že v České republice není taková kupní síla, není tady taková kultura, jelikož tady nebyla auta, která mají dnes velkou hodnotu. Mraky veteránů byly za komunistů zničeny nebo vyvezeny na západ a hodně se hledí na cenu. Češi bohužel často nesmyslně a bez důvodu smlouvají a těch, kteří tomu opravdu rozumějí, je tady velmi málo. Nebo tomu rozumějí, ale nemají tolik peněz. My se zaměřujeme pouze na auta, kterých bylo málo vyrobeno a jsou v naprosto perfektním stavu, nebo naopak na vraky, ze kterých stavíme opět nová auta. Ty následně prodáváme opravená zpět na zahraniční trhy. Navíc kolega jezdí po sbírkách po celém světě a auta si vybírá, nekupuje je na internetu nebo v autobazarech. Projektů máme na několik let… Problém jsou šikovní lidé. Poradců je v této republice spousta, ale řemeslníků málo.

Playboy: Takže ve veteránech nemáte peníze z fondů? Petra: Částečně ano, ale velkou většinu zdrojů poskytl jeden významný investor. My jsme potom už jen část dofinancovali. Petr má víc projektů, které jsou mimo fond. Sice říká, že nestaví, ale trošku staví a má ještě v rukávu dvě srdcovky. Chce postavit rozhlednu v Jeseníkách a strašně žije hi-tech projektem na výrobu chytrých kolébek Loonoy. Ve všem je ale vždy s někým, kdo to vymyslel a vede. On pořád slibuje, že už nebude nic dalšího dělat, ale my tomu u nás ve firmě moc nevěříme. Naštěstí přes 90 procent projektů, které se k nám dostanou, zavrhneme a tak snad přijde doba, kdy se vše dokončí a on konečně začne chodit na španělštinu a hrát na klavír. Moc bych mu to přála…

Playboy pozn.: Tento rozhovor byl dělán na dvě fáze. Druhou jsme bohužel museli dodělat formou konferenčního hovoru, abychom předchozí rozhovor trošku doplnili. Petra s Petrem jej chtěli upravovat, ale nakonec jsme se rozhodli vše nechat tak, aby vyniklo, že základní myšlenky sice zůstávají, ale mnohé se změnilo…

Playboy: Petro a Petře, co byste v krátkosti řekli v naší druhé fázi rozhovoru, který děláme těsně před uzávěrkou? Petra: Nemá smysl rozebírat, co se děje, ani následky, které přijdou. K tomu se denně vyjadřuje spousta odborníků nebo rádoby odborníků. Budu mluvit za sebe. Jsem celkem citlivá, asi jako většina žen, a pochopitelně mě tato situace a nejistota poměrně dost trápí. Je jasné, že Petrova hra na klavír se opět odkládá a španělštinu asi teď chvilku nebude potřebovat. Nemovitostní trh se bude delší dobu nějak vyvíjet a kupci na veterány sem přijet momentálně nemohou. Rozhledna a kolébky se realizovat pravděpodobně budou. Plus se objevily další možnosti, kde investovat. Tak, jak pracujeme teď, jsme snad nikdy nepracovali, ale tohle nám potvrdilo hodně dalších firem. Bohužel je to taková práce, která není moc vidět. Děláme také pořádek ve firmě, dokončujeme přechod k jinému obhospodařovateli našeho fondu, finalizujeme audity firem a mnoho dalšího. Řešíme firemní strategii. To vše řešíme ve výrazném oslabení, protože jsme části firmy dali home office. Takže vlastně shrnuto, podtrženo, je hrozné, jak jsme si všichni uvědomili křehkost tohoto světa a jak může být všechno šmahem jinak. Jak rád říká Petr, hostina skončila, ale dokud není jaderná válka, tak se dá vše vyřešit… My se nyní potřebujeme soustředit na to, aby nám investoři dali peníze do fondu Rendit a my prostřednictvím Bez Banky tyto peníze smysluplně rozpůjčovali podnikatelům, pochopitelně proti zástavám. Investoři by měli pochopit, že je to lepší než mít peníze v bance či v dluhopisech, o čemž jsme již mluvili. Teď to platí dvojnásob. Jako poslední důležitou věc vnímám portfolio našich investorů, kdy se ukázalo, že jsou si vědomi toho, kde mají peníze, a nepodléhají panice a vybírání peněz z fondu. To je pro nás velmi důležité. Petr: Naprosto s Petrou souhlasím. Všichni si stěžují, a to ještě vůbec netuší, co se na ně řítí. Já ještě jen krátce přejdu k našemu předchozímu rozhovoru. Mluvím tam o tom, že nejsme banka, a nějak vysvětluji, jak fungujeme. To bylo pochopitelně v obecné rovině, nyní je potřeba upřesnit, že je vše jinak. Nebude to tak jednoduché a první náznaky ukazují, že potřeba peněz pro podnikatele bude veliká. Asi všichni již pochopili, že programy Covid I, II či jakýkoliv další finanční nástroj nemůžou uspokojit všechny. Nezvládnou to ani banky. Lidé si bláhově myslí, že až banky otevřou dveře, bude vše jednodušší. Opak je pravdou, všichni jsou daleko opatrnější. Banky mají své ochranné mechanismy a akcionáře. Lidé si také myslí, že jak někdo rozhodne o zvýšení důchodů, někdo rozhodne o tom, že se z bank stane Armáda spásy. Tak to ale nebude… Nikdo neví, jak budou nebo nebudou stíhat soudy, insolvenční správci a exekutoři, a to je velmi důležité, protože tak jak hrobaři v Itálii nestíhají pohřbívat, i krachy firem budou provázet nepříjemné likvidace… Co je ale nejhorší, je zasvěcená aktivita médií či různých samozvaných prognostiků. Ani ten nejchytřejší člověk na světě nemůže logicky říct, jakým směrem vše půjde a jaké budou následky, jelikož se nacházíme v situaci, kterou nikdo z nás ještě nezažil. Názorů je mnoho a některé jsou určitě správné. Které to jsou, to ukáže čas. Pokud se například začne masivněji psát, že klesne cena nemovitostí, tak klesne, ale velkým dílem to bude vinou paniky z článků, které nám budou denně předkládány. Jak to funguje, jsme mohli vidět třeba u mouky a droždí…

Na závěr společně s Petrou děkujeme za rozhovor a přejeme všem čtenářům pevné zdraví a pevné nervy.

www.rendit.cz bezbanky.cz