29. prosince 2018 20:30

Osobnosti roku 2018

Osmičkový rok je takřka šťastně za námi. Vzhledem k událostem, které končící rok provázely, bude mít řada osobností na co vzpomínat.

Andrej Babiš | Česko, 1954 Hned v lednu se stal Andrej Babiš po Mirkovi Topolánkovi druhým českým premiérem, jehož jednobarevné vládě nebyla vyslovena důvěra. Hojně užívaného titulu „premiér v demisi“ se zbavil až v polovině července, kdy menšinová vláda ANO s ČSSD podporovaná komunisty získala po patnácti hodinách jednání důvěru. Svržení odolal Andrej Babiš i v listopadu. Záminkou se stala reportáž ze Švýcarska natočená skrytou kamerou reportérů TV Seznam, jejímž objektem byl psychicky nepříliš stabilní Andrej Babiš mladší. Zatímco poslanci koaliční ČSSD opustili před hlasováním sněmovnu, komunisté premiéra aktivně podpořili. Na konci roku vyvstal jinak mimořádně aktivnímu premiérovi velký problém v podobě pozastavených dotací Agrofertu. Právníci EU totiž usoudili, že byť je Babišova bývalá firma ve svěřenském fondu, má premiér zájem na tom, aby fungovala.

Bašár Asad | Sýrie, 1965 Ačkoli to před časem vypadalo se syrským diktátorem všelijak, může končící rok i přes sedmiletý konflikt, který způsobil největší uprchlickou krizi od druhé světové války, považovat za velmi úspěšný. Jeho režimu se totiž podařilo získat zpět dvě třetiny syrského území. Stalo se tak především s výrazným přispěním Íránu a především Ruska. Je tak otázkou, zdali se tedy v případě Bašára Asada nejedná o triumf z kategorie Pyrrhových.

Christine Blasey Ford | USA, 1966 Až do září neznámá občanka USA mohla výrazným způsobem ovlivnit další směřování rodné supervelmoci. Když Donald Trump navrhl na post soudce mimořádně vlivného Nejvyššího soudu známého konzervativce Bretta Kavanaugha, dotyčná se rozpomněla, že jím byla v roce 1982 znásilněna. Nakonec neuspěla a údajný násilník se stal doživotním devátým soudcem, čímž došlo k výraznému posílení postavení Donalda Trumpa.

Kim Čong-un | KLDR, 1983 Severokorejský vůdce potvrdil platnost rčení, že názory nemění pouze idiot. To, že se snaží vylepšit vztahy s jižním a podstatně bohatším korejským sousedem, je snadno pochopitelné. Ovšem schůzku s Donaldem Trumpem, ke které došlo v červnu v Singapuru, lze považovat za důkaz toho, že se zázraky dějí. Pravda, od té doby diplomatická aktivita mezi USA a KLDR hodně zvolnila a Trump hovoří v této souvislosti o nedostatečném pokroku v oblasti jaderného odzbrojení. Přesto americký prezident na konci září pravil, že se do sebe s Kim Čong-unem zamilovali a vůdce KLDR mu napsal krásné dopisy.

Bruno Mars | USA, 1985 Rodák z Honolulu proměnil na konci ledna všech šest nominací Grammy 2018. Sošky gramofonků si odvezl za vítězství ve třech nejprestižnějších kategoriích – nejlepší album (24K Magic), nahrávku (24K Magic) a píseň (That’s What I Like).

Theresa May | Anglie, 1956 Anglická premiérka má za sebou tragikomický rok. Nejdřív se jí podařilo přesvědčit spojence o tom, že otravu bezvýznamného dvojitého agenta Skripala a jeho dcery zařídila GRU a nařídil nejspíš sám Putin. Pak den před hlasováním britského parlamentu o brexitu paní premiérka konstatovala, že na prosazení svého díla v podobě smlouvy s EU nemá ani ve vlastní straně dost hlasů a hlasování odsunula. Nakonec sice v prosinci ustála pokus o vnitrostranický puč, její politická budoucnost je ale o ničem.

Emmanuel Macron | Francie, 1977 První muž Francie řešil tak dlouho problémy celého světa, až se mu začala hroutit jeho vlastní země. Když 17. listopadu dostalo hnutí žlutých vest do ulic stovky tisíc lidí, vypadalo to jako chvilková záležitost. Pak však přišly víkendy plné násilí, rabování, slzného plynu, policejních obušků a krve. Příští rok ukáže, jak moc zabrala prezidentova sebekritika v přímém přenosu, oceněná jako poctivý divadelní kousek.

Angela Merkel | Německo, 1954 Dlouhodobě nejvlivnější žena planety se stala v březnu počtvrté kancléřkou. Na konci října pak oznámila, že v prosinci nebude kandidovat do čela Křesťanskodemokratické unie (CDU), post kancléřky však hodlá zastávat až do konce funkčního období v roce 2021.

Mohamed bin Salmán | Saúdská Arábie, 1985 Nemalou část podzimu řešila světová média možný podíl korunního prince Saúdské Arábie na brutální vraždě opozičního novináře Džamála Chašukdžího, ke které došlo v budově saúdského konzulátu v Istanbulu. Nakonec vše vyřešil americký prezident Donald Trump, který řekl, že i kdyby se prokázal princův podíl na vraždě, USA zůstanou neochvějným partnerem Rijádu. Ve hře je totiž cena ropy, zbrojní zakázky v řádech stovek miliard dolarů a tomu odpovídající pracovní místa.

Denis Mukwege | Kongo, 1955 Konžský lékař získal Nobelovu cenu míru za boj proti sexuálnímu násilí ve válkou zmítané Demokratické republice Kongo.

Nadia Murad | Irák, 1993 Držitelka Nobelovy ceny míru. Ocenění dostala za upozornění na sexuální násilí proto jezídským ženám příslušníky Islámského státu.

Gary Oldman | Anglie, 1958 Anglický herec proměnil v březnu druhou nominaci na Oscara. Akademici tak ocenili jeho skvostný výkon ve filmu Nejtemnější hodina, ve kterém pojal s mistrovstvím sobě vlastním roli Winstona Churchilla. Jedna z recenzí v reakci na roli uvádí: Skvostný Oldman, když je Churchill dokonalejší než film sám...

Vladimir Putin | Rusko, 1952 V březnu vyhrál ruský boss ziskem 76,66 % už několikáté prezidentské volby, po kterých prohlásil, že dál kandidovat nehodlá. Za dva měsíce otevřel slavnostně most spojující Krym s Ruskem. V červenci zvládl úspěšně schůzku s prezidentem Trumpem v Helsinkách. Americký prezident hovořil v této souvislosti o dobrém začátku, zatímco média psala o tom, že „Putin v Helsinkách potvrdil roli favorita“. Jinak ale z pohledu Vladimira Vladimiroviče nic moc rok. Problémy vzniklé kauzou novičok, rekordní propad popularity související s důchodovou reformou, mořská strkanice a zadržení ukrajinských válečných lodí...

Sergej Skripal | Rusko, 1951 Bývalý dvojitý agent, kterého nazval ruský vládce Putin šmejdem a zrádcem, se spolu se svou dcerou Julií zapíše do dějin, neboť oba přežili otravu smrtelnou nervově paralytickou látkou novičok. Skripal s dcerou byli otráveni 4. března v jihoanglickém městě Salisbury. Premiérka Theresa May měla během několika dnů jasno o vině Ruska, následoval proces sankcí, spočívající zejména ve vzájemném vyhošťování diplomatů. Zatímco dcera Julie byla vyléčena už v dubnu, otec opustil nemocnici živ a zdráv o měsíc později.

Mirek Topolánek | Česko, 1956 Premiér dosud jediné svržené vlády v historii Česka se rozhodl vstoupit dvakrát do stejné řeky prostřednictvím prezidentských voleb. Jeho pokus skončil fiaskem v podobě „zisku“ 4,30 procenta.

Donald Trump | USA, 1946 The Donald se s tím podle očekávání vůbec nemazal. V dubnu nařídil bombardování Sýrie, prostřednictvím prosazení soudce Kavanaugha získal nejspíš rozhodující hlas v Nejvyšším soudu. Pak sice v Helsinkách prohrál na body s Vladimirem Putinem, stále tvrdnoucí a rozšiřující se jádro svých fanoušků však uklidnil „řešením“ rýsující se invaze migrantů. Na hranici s Mexikem totiž poslal armádu, které povolil užít proti migrantům smrtící sílu.

Miloš Zeman | Česko, 1944 Na konci ledna obhájil Miloš Zeman navzdory většině mainstreamových médií a tzv. pražské kavárny v přímé volbě prezidentský post, když ve druhém kole těsně porazil kandidáta spojené opozice profesora Jiřího Drahoše. Své funkce si přes evidentní zdravotní hendikep užívá. Po celý rok trvá jeho spojenectví s premiérem Babišem, kterého by jmenoval premiérem i v listopadu v případě pádu jeho vlády. V srpnu si na schůzce s velvyslanci posteskl, že se zatím nepodařilo vyhubit české novináře, několikrát jednal s čínským prezidentem. Opozici rozběsnil veřejným úkolováním BIS o možné výrobě a skladování jedu novičok. Jeho kytice skončila 17. listopadu v odpadkovém koši. V prosinci označil BIS za „čučkaře“.