29. září 2018 22:35

Operace Larvik 2011: Dobrá věc se podařila

Před víc než sedmi lety zabavila norská sociální organizace Barnevernet syny Evy Michalákové Denise a Davida. Na kauzu jsem se rozpomenul v souvislosti s nedávným rozhovorem s Markétou Šichtařovou o její knize Ukradený syn.

Proto jsem začal zjišťovat, v jakém stadiu se nachází kauza paní Evy Michalákové, matky, která to nevzdala. V článku z konce ledna jsem se dočetl, že Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku případ přednostně projedná. Výsledek by měl být znám během tří až šesti měsíců. Zatím se tak nestalo. A lidé, kteří mají s norskou službou Barnevernet, mimo jiné spolupracující s psychologem a pedofilem v jedné osobě, veskrze neblahé zkušenosti, bohužel nevidí byť jen záblesk světla na konci tunelu. Organizace, jejíž činnost přirovnal prezident Miloš Zeman k nacistickému programu Lebensborn, má být takřka všemocná. Přesto existuje muž, který Barnevernet položil na lopatky.

Příliš smutná Nikola

V roce 2006 se polští manželé Alex a Helena Rybkovi odstěhovali s dcerkou Nikolou do norského města Larvik. Rodina žila spořádaným životem, o to větší šok museli rodiče zažít v květnu roku 2011, kdy se Nikola jednoho dne nevrátila ze školy domů. Brzy vyšlo najevo, že jeden z pedagogů nabyl dojmu, že dívka je smutná a obrátil se na „sociální“ službu Barnevernet. Ortel v podobě odvozu do 30 km vzdáleného nového bydliště, plus příprava k adopci byl vyřčen záhy. Přitom pracovníci Barnevernetu navštívili v minulosti bydliště rodiny Rybkových dvakrát a nekonstatovali nic závadného. Samotné odvlečení probíhalo za dramatických okolností, neboť devítiletá Nikola neuvěřila verzi, že se jdou jenom projít a na procházku si má vzít oblíbené hračky.

Vzhledem k tomu, že proces adopce do „správné“ rodiny trvá v Norsku šest týdnů, dítě končí v nové rodině a biologičtí rodiče ztrácejí rodičovská práva, bylo nutno jednat rychle.

Muž s cejchem problémů

Polský dobrodruh Krzysztof Rutkowski (1960) nepředstavuje zcela jistě jednoznačně kladného jedince. V naší vlasti se bývalý poslanec Sejmu, majitel bezpečnostní agentury a europoslanec představil v říjnu 2002. V Českém Těšíně tehdy lapil v hotelu Piast krajana Dawida Soltysika. Muže podezřelého z mučení a vraždy notářky zpacifikoval, dostal přes hranice a předal polským orgánům. Zatímco v Česku mu tento skutek nakonec prošel, v belgických Antverpách byl v roce 2007 za nedovolené zadržení dalšího hledaného Poláka odsouzen k 1,5 roku vězení. Po roce stanul pro změnu před soudem v Katovicích, kde byl obviněn z členství v takzvané Slezské lihové mafii. V roce 2010 pak přišel o detektivní licenci.

Nešťastní manželé se obrátili právě na Krzysztofa Rutkowského. Ten podle vlastních slov neřešil náklady, posadil se do auta a spolu s asistentkou vyrazil do takřka 2000 km vzdáleného Larviku. Od manželů Rybkových měl informace z polské ambasády v Oslu, že vzhledem k neexistenci jakýchkoli dohod se šance na úspěch vyřešit případ malé Nikol na diplomatické bázi rovnají nule. Jak se později nechal slyšet bývalý velvyslanec Polska v Norsku, úředníci Barnevernetu řeší odebíráním dětí se „správnými“ biologickými rodiči nikterak optimistickou demografickou situaci.

Zatímco se Rutkowski vrátil do Polska sestavit tým, jehož součástí budou i novináři Polské televize a deníku Super Expres, podařilo se rodičům podstrčit Nikole při jedné z ještě stále povolených návštěv mobil. Mimořádně důležitá komunikační linka byla tím obnovena.

Konec dobrý…

Operace Larvik proběhla v noci z osmadvacátého na devětadvacátý červen 2011. Jak popsal ve svém článku zmiňovaný deník, dostala se Nikola z domu po laně s hákem zaklesnutým o nohy postele, které do pokoje hodil jeden z členů týmu. Po setkání s rodiči odjela připraveným vozem. Těsně před ním jelo další „průzkumné vozidlo“ monitorující dění na silnici.

Asi v osm hodin ráno registrovala náhradní rodina zmizení Nikoly. Zatímco Rutkowského tým mířil přes Švédsko a Dánsko domů, norská policie hermeticky uzavřela okolí už bývalého bydliště Rybkových. Po vlastními rodiči „unesené“ Nikole bylo vyhlášeno pátrání.

Záhy po překročení polských hranic proběhla tisková konference. Po několika dnech žádal Barnevernet o navrácení Nikoly do Norska. Zamítavá odpověď byla předem jasná. Po několika dnech navštívili Rutkowského dva norští novináři. Drink u bazénu odmítli, čerstvý med a společné foto s mužem, kterého později nazvali Rambem, nikoli.