Webové stránky skupiny Prima používají cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu souhlasíte s užitím cookies v rámci webů skupiny Prima. Více informací
Souhlasím
návrat zpět
Co hledáte?
Smazat
Reklama
Největší diktátoři
People

Největší diktátoři dvacátého století

Vydáno: 11.07.2018
V pondělí 9. července složil několikanásobný turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan (1954) přísahu, v Turecku začal platit prezidentský systém. Ten je v Erdoganově případě ztotožňován s diktaturou. Na příkladu „nejslavnějších“ diktátorů je však zřejmé, že ve srovnání s nimi je muž, který za tučný peníz zastavil imigrantskou invazi do Evropy, učiněným beránkem.
  1. Adolf Hitler (1889–1945, Německo)
    V první světové válce za hrdinství vyznamenaný kaprál císařské armády se několikrát marně pokoušel dostat na uměleckou školu ve Vídni. Nakonec se rozhodl pro vstup do politiky, aby ze své původně bezvýznamné strany NSDAP vybudoval nejsilnější partaj Německa. V letech 1934–1945 kancléř a diktátor. Šílenec, který podle vědců postrádal „mentální flexibilitu“, zároveň ovšem disponoval zejména v počátcích mimořádným charizmatem a rétorickými schopnostmi, vtáhl svět do nejhrůznějšího konfliktu historie. Druhá světová válka přinesla jen v Evropě smrt víc než 30 milionů lidí, včetně šesti milionů Židů.
  2. Mao Ce-tung (1893–1976, Čína)
    Syn zemědělce, který zbohatl na obchodu s prasaty. V roce 1949 založil Čínskou lidovou republiku, v té době půlmiliardovou zaostalou zemi. Původně si chtěl rozdělit svět se Stalinem. Jeho ochota vymýtit prostřednictvím jaderné války i za cenu miliardy obětí kapitalismus, však vyděsila i Stalinova nástupce Nikitu Chruščova. Sověti proto odmítli svým spojencům předat tajemství atomové bomby, následovala roztržka. Ekonomicky zcela negramotný Mao se pak v roce 1958 rozhodl pro Velký (ekonomický) skok. Experiment, který měl učinit z ČLR průmyslovou velmoc, přinesl totální rozvrat hospodářství a smrt víc než 40 milionů obyvatel. V roce 1966 vyhlásil Mao Ce-tung pro změnu Velkou proletářskou revoluci, zbídačenou zemi začaly terorizovat Rudé gardy. Přes veškerá napáchaná zvěrstva zůstává symbolem komunistické Číny.
  3. Josif Vissarionovič Stalin (1878–1953, SSSR)
    Zloduch ověnčený areolou vítěze druhé světové války. Gruzínec, zběhlý seminarista a bankovní lupič nastoupil do čela Komunistické strany SSSR v roce 1922, na postu vydržel až do své smrti. Jeho pokus učinit ze SSSR průmyslovou velmoc vyšel na 10 milionů mrtvých. S pomocí krajana Beriji a jeho KGB ničitel sebemenšího náznaku opozice. Přesto jednoho z největších masových vrahů historie nazval antikomunista Winston Churchill po setkání v roce 1942 mužem, „jenž disponuje chladnokrevnou moudrostí při úplné absenci jakýchkoli iluzí“.  
  4. Pol Pot (1925–1998, Kambodža)
    Synek bohatého sedláka studoval v Paříži, ve které objevil „kouzlo“ marxisticko-leninské ideologie. Když se dostal v roce 1975 k moci, rozhodl se z pozice šéfa vládnoucích Rudých Khmerů přeskočit z feudalismu rovnou do komunismu. Postupně zlikvidoval města, peníze, obchod, rybolov, zakázal sbírat ovoce spadlé ze stromů. Děti byly odnímány rodičům. Během pouhých čtyř let (1975–1979) nechal zemřít hladem, umučit a zavraždit až tři miliony lidí, tedy asi 40 procent veškerého obyvatelstva země. To bylo moc i na Rudé Khmery, kteří svého šéfa svrhli a odsoudili k doživotnímu vězení. Po smrti bylo jeho tělo spáleno na hranici.
  5. Ismail Enver Paša (1881–1922, Turecko)
    Velitel osmanské armády v první světové válce, do které Turecko vstoupilo jako spojenec Německa. Předtím jeden z lídrů revoluce „mladoturků“ v roce 1908. Do historie se Ismail Enver Paša zapsal nechvalně a nesmazatelně jako hlavní strůjce genocidy, v jejímž průběhu bylo v letech 1915–1918 zavražděno 1,5 milionu Arménů. Po válce byl ve své vlasti odsouzen k trestu smrti. Bojoval ve Střední Asii proti Rudé armádě, padl v Tádžikistánu.
     
    Adolf Hitler, Mao Ce-tung, J. V. Stalin, Pol Pot, I. E. Paša
    Adolf Hitler, Mao Ce-tung, J. V. Stalin, Pol Pot, I. E. Paša
    profimedia.cz a redakce
  6. Saddám Husajn (1937–2006, Irák)
    V letech 1979–2003 prezident Iráku. Boss strany Baas vedl válku s Íránem (1980–1989) a použil chemické zbraně vůči vlastnímu obyvatelstvu, když nechal zplynovat 200 tisíc Kurdů. Na druhé straně Irák ekonomicky pozvedl a nepronásledoval křesťanské obyvatelstvo. Nejspíš proto se udržel u moci i po roce 1991, kdy koaliční vojska pod vedením USA rozbila jeho armádu, která předtím vpadla do sousedního Kuvajtu. Osudnou se mu stala americká invaze v roce 2003, na konci roku byl zajat, v listopadu 2006 shledán vinným a odsouzen k trestu smrti oběšením. Rozsudek byl vykonán 30. prosince. Počet obětí jeho aktivit přesahuje dva miliony.
  7. Kim Ir-sen (1912–1994, KLDR)
    V zemi nastolil v letech 1972–1994 jako prezident režim, který si svou zrůdností v ničem nezadal s diktaturami partajních druhů Stalina či Mao Ce-tunga. Zavedl vlastní variantu socialismu zvanou čučche, které padlo za oběť 1,6 milionu Severokorejců. Poslední léta svého života si užíval v atomovém krytu, neboť se po rozpadu socialistického bloku obával zúčtování. Po smrti mu byl vděčným lidem přiznán titul „věčný prezident“, post „lidského“ prezidenta byl vzápětí zrušen.
  8. Čankajšek (1887–1975, Čína + Tchaj-wan)
    Generál čínské armády sjednotil Čínu s cílem vybudovat mocnost nezávislou na cizích velmocech. Odmítal jak západní systém demokracie, tak veškeré formy socialismu a komunismu. V době druhé světové války bojoval proti Japoncům i komunistické armádě Mao Ce-tunga. Po porážce komunismu uprchal na Tchaj-wan, kde v roce 1949 vyhlásil stanné právo, které trvalo až do roku 1978. Za oběť jeho bílého teroru padlo až 30 000 lidí, 140 000 skončilo ve vězení, 4000 bylo popraveno. Na druhé straně je Čankajšek považován za strůjce tchajwanského hospodářského zázraku.
  9. Idi Amin Dada (1924–2003, Uganda)
    Přestože jeden z nejbrutálnějších diktátorů vládl Ugandě „pouze“ osm let (1971–1979), dokázal zlikvidovat téměř půl milionů nepohodlných spoluobčanů. Zatímco civilizovaný svět hovořil o „řezníkovi z Kampaly“, Idi Amin tituloval sám sebe jako Jeho Veličenství doživotní prezident, polní maršál Al Hadži, doktor Idi Amin, pán všeho tvorstva na souši i ve vodě, přemožitel Britského impéria v Africe obecně a v Ugandě konkrétně“. Víc ve filmu Poslední skotský král, za který získal Forest Whitaker v roli ugandského pomatence Oscara.
  10. Robert Mugabe (1924, Zimbabwe)
    Pokud se bude chtít někdo někdy přiučit tomu, jak učinit z prosperující obilnice Afriky místo hladu a bídy, stěží se mu může dostat lepšího učitele. Diktátorem se stal jeden ze symbolů boje za nezávislost v roce 2000, začátek jeho vládnutí je spojen s vyhnáním takřka všech bílých majitelů do té doby prosperujících farem. V roce 2008 dosáhla inflace 100 tisíc procent, od počátku tisíciletí přišlo 3,1 milionu obyvatel o střechu nad hlavou. Když v jedné z provincií nedostal odpovídající počet hlasů, nechal Robert Mugabe pobít kvůli „povstání a zradě“ 20 tisíc neposlušných obyvatel. Sesazen loni na podzim, přesto jsou jeho narozeniny státním svátkem.
Saddám Husajn, Kim Ir-sen, Čankajšek, Idi Amin Dada, Robert Mugabe
Saddám Husajn, Kim Ir-sen, Čankajšek, Idi Amin Dada, Robert Mugabe
profimedia.cz a redakce
Reklama
Související témata: diktátor, politika, hitparáda
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama