31. května 2019 20:18

Nejslavnější soudní procesy

Vzhledem k tomu, že volbami do EP nejspíš demonstrace požadující demisi ministryně spravedlnosti Marie Benešové nekončí, výlet do historie mapující významné kauzy světové justice určitě neuškodí.

  1. Norimberský proces | 1945–1946 Proces, v jehož průběhu došlo poprvé na základě dohod vítězných mocností ke stíhání válečných zločinců. Před soudem stanulo 22 nejvyšších představitelů třetí říše a organizací SS, gestapa, SD a NSDAP. Nakonec soud vynesl dvanáct rozsudků trestu smrti, tři doživotí, dva tresty na dvacet let a po jednom rozsudku na patnáct a deset let. Ve dvou případech bylo stíhání zastaveno, tři obžalovaní byli osvobozeni. Norimberský proces ovlivnil mezinárodní trestní právo, neboť přispěl k jeho kodifikaci. Přesto se v souvislosti s ním píše o porušení práva na rovnost stran, v případě zákona o zločinu přípravy útočné války pak o zpětném uplatnění nově zavedených zákonů. Zároveň nebyly potrestány sovětské válečné zločiny, včetně anexe části Polska.
  2. Julius a Ethel Rosenbergovi | 1950–1951 Manžele Rosenbergovy vinila obžaloba z velezrady, v letech 1945–1946 měli prostřednictvím konzula SSSR v New Yorku předávat tajné informace týkající se vývoje atomové bomby. Manželé veškerá obvinění popírali, zároveň se však netajili svým obdivem k myšlenkám komunismu. Korunním svědkem obžaloby se stal Ethelin bratr David Grenglass. Obhajoba pak poukazovala především na absenci přímých důkazů. Hlavní část důkazního materiálu byla navíc získána odposlechem sovětské šifrované komunikace. Tu ovšem odmítla CIA soudu vydat, neboť by tak ztratila možnost dalšího monitorování sovětských zastupitelských úřadů. Manželé Rosenbergovi byli nakonec v roce 1951 odsouzeni k trestu smrti, ten byl přes vlnu protestů o dva roky později vykonán.
  3. Milada Horáková | 1950 Kromě poslankyně Národně socialistické strany Milady Horákové stanulo na konci května 1950 před soudem dalších dvanáct osob z řad opozice proti vládnoucí KSČ. Obžaloba mimo jiné hovořila o nenávisti k lidově demokratickému režimu, přípravě puče a teroristických akcí. Z úst prokurátora dále zaznělo, že obžalovaní financovaní CIA kalkulovali s vypuknutím války a oslabovali obranu ČSR. Během devět dní trvajícího procesu došlo soudu přes 6000 žádostí požadujících pro „zavilé zločince“, „krvavé psy“ a „zlotřilou chamraď“ trest smrti. V případě Horákové a dalších tří obviněných bylo lidu vyhověno. Nic nezmohly ani protesty světových osobností v čele s držitelem Nobelovy ceny Albertem Einsteinem. Na konci června 1950 byla Milada Horáková popravena.
  4. Adolf Eichmnann | 1961–1962 Jednomu z hlavních vykonavatelů tzv. konečného řešení židovské otázky Adolfu Eichmannovi se nejdřív podařilo na rozdíl od méně šťastných soukmenovců uprchnout po válce do Argentiny. V Jižní Americe žil v relativním poklidu pod jménem Ricardo Klement až do roku 1960, kdy byl vystopován lovci nacistů z řad izraelské zpravodajské služby Mossad. Následoval brilantně provedený únos. Proces s Eichmannem se konal vzhledem popularitě, které se v židovském státě „těšil“, za mimořádných bezpečnostních opatření. Obžalovaný seděl po celou dobu v kleci z neprůstřelného skla. Nakonec byl odsouzen k trestu smrti a popraven.
  5. Mehmet Ali Ağca | 1981 Turecký terorista z organizace Šedí vlci postřelil a těžce zranil 13. května 1981 na náměstí Svatého Petra v Římě papeže Jana Pavla II. Vzápětí po atentátu byl zatčen a pak odsouzen na doživotí. Soudu se nikdy nepodařilo prokázat motiv činu. Mimo jiné se spekulovalo o roli bulharské tajné služby, případně služeb Sovětského svazu.
  6. Nicolae Ceauşescu | 1989 V tomto případě vynesli soudci rozsudek nad bývalým neomezeným vládcem země a jeho chotí Elenou jen několik hodin poté, co byl pár dopaden při pokusu uletět vrtulníkem z metropole země. Prominentním komunistům bylo odepřeno právo na obhajobu i odvolání, zastřeleni byli několik minut po vynesení verdiktu.
  7. Orenthal James Simpson | 1994–1995 Proces, který prostřednictvím série přímých přenosů konkuroval svou sledovaností televizním seriálům. V hlavní roli bývalá hvězda amerického fotbalu O. J. Simpson, kterého obžaloba vinila z toho, že 12. června 1994 zavraždil brutálním způsobem svou exmanželku Nicole Simpson a jejího přítele Ronalda Goldmana. Přestože prakticky veškeré důkazy hovořily v trestním procesu ve fotbalistův neprospěch, přišla nakonec dvanáctičlenná porota s verdiktem nevinen. Podle médií i odborníků rozhodla o rozsudku schopnost obhajoby sestavit porotu složenou z devíti černochů, dvou bělochů a jednoho Latinoameričana. V civilním procesu byl O. J. Simpson naopak shledán odpovědným a odsouzen k pokutě 33,5 milionu dolarů.
  8. Michail Chodorkovskij | 2004–2005 Ropný magnát, jeden z nejbohatších Rusů, byl odsouzen za zpronevěru a daňové úniky k devíti letům, jeho ropné impérium Jukos bylo rozebráno. Miliardáři podporujícímu opozici nepomohla v průběhu procesu ani hladovka, nevyšla ani jeho snaha dostat se z vězeňské cely do parlamentu. Podle vyjádření obhájců byl proces fraškou. Splnil ale účel, neboť ruští oligarchové dostali jeho prostřednictvím poslední výstrahu o tom, že vměšování se do politiky na nesprávné straně je sebezničující. Odvolací proces podle vlastních slov pečlivě sledoval i americký prezident Bush. Chodorkovskému jeho zájem příliš nepomohl. Odvolání bylo zamítnuto, délka trestu o rok snížena.
  9. Michael Jackson | 2004–2005 Obžaloba vinila krále popu z pohlavního zneužívání třináctiletého chlapce. „Střelivo“ poskytl žalobcům paradoxně sám Jackson, který v televizním dokumentu Living with Michael Jackson přiznal, že nespatřuje nic nepatřičného na sdílení společného lože s dítětem. Kromě toho měl podávat na svém ranči Neverland nezletilým alkohol a seznamovat je s obsahem pornografických filmů a magazínů. Zpěvák veškerá obvinění odmítal, na svobodu se dostal po složení kauce tří milionů dolarů. Ani na svobodě neměl moc důvodů k optimismu, byl obviněn v deseti bodech, od zneužití dítěte mladšího čtrnácti let přes omezování osobní svobody po únos. Po výpovědích 140 svědků a předložení 600 důkazů vyřkla porota osvobozující verdikt.
  10. Saddám Husajn | 2005–2006 Hrdelní proces s iráckým diktátorem měl podle všeho k regulérnosti hodně daleko, což potvrdila i americká organizace na podporu lidských práv Human Right Watch. V průběhu líčení byli totiž nejdříve zavražděni tři Saddámovi obhájci a předseda irácké vlády Núrí Málikí dávno před vyhlášením rozsudku prohlásil, že Saddám dostane, co si zaslouží. V listopadu 2006 byl odsouzen za masakr šíitů ve městečku Dudžail z roku 1982 k trestu smrti. Po vynesení rozsudku zvolal: „Bůh je veliký, dlouhý život národu a smrt jeho nepřátelům.“ Poprava oběšením byla vykonána 30. 12. 2006, amatérské video z popravy pořízené mobilem kolovalo po internetu.