29. dubna 2020 23:53

Námořní piráti hlásí comeback

Před čtyřmi lety psala média, že se po somálských pirátech slehl Indický oceán. Ještě v lednu 2017 informovala mezinárodní organizace International Chamber of Commerce o tom, že mezinárodní pirátství je na dvacetiletém minimu.

Pak ovšem přišel v roce 2018 únos s nakonec šťastným koncem tankeru Marine Express a list Maritime Bulletin varoval před piráty, kteří sice po vzoru mafiánů zalezli v důsledku mnoha těžkých úderů za matrace, přeživší však znovu nabírají síly. Důkazem je i loňský útok na francouzskou velitelskou a zásobovací loď La Somme. Otázka námořního pirátství je tak opět na pořadu dne a není proto od věci vrátit se víc než deset let zpět.

Tanky, tanker...

Piráti, především ti somálští, se totiž v té době nacházeli na vrcholu. Jejich taktika byla jednoduchá. Nejdřív přišlo na řadu vytipování vhodné lodi. Následoval přepad, ovládnutí a odtažení do přístavu. Pak se vyjednávalo, piráti nabízeli původním majitelům a dalším zájemcům ke koupi loď, náklad i posádku. Jako učebnicový příklad může posloužit únos ukrajinské lodi Faina z roku 2008, na jejíž palubě se nacházelo 33 tanků T-72. Piráti požadovali původně 20 milionů dolarů, nakonec se spokojili s částkou 3,2 milionu USD. Podle jistých zdrojů nakonec transakci urychlila zvěst, podle které se o náklad začali intenzivně zajímat somálští teroristé známí vřelými vztahy s al-Káidou.

Na konci téhož roku vyšla pirátům i další akce. V jejich moci tenkrát skončil saúdskoarabský, přes 300 metrů dlouhý, supertanker Sirius Star. V jeho nádržích se nacházely dva miliony barelů ropy za sto milionů dolarů. K tomu je nutno přičíst cenu největšího tankeru planety, kterou výrobci odhadli na dalších sto padesát milionů dolarů a rukojmí v podobě 250 námořníků. Majitel, společnost Aramco, nakonec nejspíš rád zaplatil pakatel v podobě tří milionů dolarů. Sám náčelník amerických spojených štábů admirál Mike Mullen totiž tehdy přiznal, že jakmile se piráti dostanou na palubu, je velmi obtížné se jich zbavit. Zvlášť vezmeme-li v potaz, jakou ekologickou katastrofu by znamenalo vypuštění obsahu tankeru do vod Indického oceánu.

Hrdinská gesta se nedoporučují

I po dvanácti letech lze předpokládat, že případná pirátská strategie zůstává stejná. Poté, co se objeví v blízkosti některé z pirátských lodí vytipovaná kořist, vyráží jejím směrem několik člunů s útočnými komandy. Piráti se přitom dělí do tří skupin. Tu nejméně akční, ale strategicky nejdůležitější, tvoří odborníci na informační technologie, především na GPS. Pak jsou na řadě bojovníci se samopaly, případně RPG. Bojovníkům velí bývalí rybáři, kteří znají dokonale moře a plní zároveň roli plánovačů. Zbraní je na černém trhu v Somálsku, případně v Jemenu, nadbytek.

Vzhledem k rychlostní převaze moderních člunů nemá napadená loď sebemenší šanci uniknout. Pokud se v její bezprostřední blízkosti nenachází vojenské plavidlo schopné reakce, je obsazení lodi piráty otázkou několika minut. Vzhledem k tomu, že námořní lupiči operují na ploše 2,5 milionu námořních mil, se možnost okamžité vojenské pomoci zdá málo pravděpodobná. Podle dostupných údajů mají válečné lodě působící v prostoru Adenského zálivu pouhých patnáct minut na to, aby reagovaly na tísňové volání.

Na úspěchu pirátů se výrazně podílí rovněž psychologický faktor. Kapitáni napadených lodí si jsou totiž vědomi toho, že čím menší je jejich odpor, tím větší existuje pravděpodobnost přijatelného zacházení ze strany únosců. Hrdinská krátkodobá gesta se v podobných chvílích rozhodně nedoporučují.

(Text Piráti ve 21. století čtěte v květnovém čísle Playboye)