Červnovou titulku opanovala herečka Denisa Nesvačilová, které jsme museli vyvrátit její tvrzení o tom, že po třicítce může nosit už jen roláky. A navíc když jsme ji vzali soukromým letadlem do jejího milovaného Londýna, bylo přemlouvání zbytečné... V interview vzpomíná Vladimír Šmicer na památné finále Ligy mistrů UEFA a neskutečný obrat, kterého byl nedílnou součástí a zapsal se do dějin anglického fotbalu. A Josef Rataj, vyhledávaný umělec, který dnes svá díla prodává za statisíce, vzpomíná na dobu, kdy neměl kde bydlet a málem co jíst, a touží propojit svůj pop-art s některým ze světově známých módních návrhářů...
V posledních letech se stalo jedním z nejvíce užívaných slovo migrace neboli cesta za lepším životem. Přiznávám, že z pozice člověka, který si je sice vědom toho, že například ve Švýcarsku či v Lichtenštejnsku je líp než v Česku, přesto však zde setrvávám, jsem vůči ekonomickým migrantům zaujatý. Jenže není migrant jako migrant.
Stačí zadat do vyhledavače „famous immigrants“. Člověk brzy nabude dojmu, že významní lidé imigrují pouze do USA. Namátkou, za velkou louži se v minulosti uchýlili například Albert Einstein (Německo), Sergey Brin (Rusko), Levi Strauss (Německo), Dikembe Mutombo (Kongo), Joseph Pulitzer (Maďarsko), Oscar de la Renta (Dominikánská republika) či Madeleine Albright (Československo). Na první pohled se jedná o poněkud nesourodou „migrační směs“. Zatímco držitel Nobelovy ceny za fyziku Albert Einstein emigroval do USA, neboť mu v rodné vlasti hrozila fyzická likvidace, Sergey Brin a Oscar de la Renta toužili po prostředí, ve kterém mohou nejlépe realizovat své vize. A Dikembe Mutombo chtěl hrát v NBA nejlepší basketbal na světě. Každopádně všechny osobnosti spojoval záměr být své nové vlasti užitečnými. A tak by to asi mělo být…
(Text Dějiny lidstva jsou dějinami migrací – tak proč se pořád divíme,“ čtěte v lednovém Playboyi)