23. listopadu 2020 19:24

LSD v roli teleskopu

V rozhovoru s proslulým a provokujícím pivovarníkem Stanislavem Bernardem došlo mimo jiné na transpersonální psychologii, jejímž zakladatelem je americký psychiatr českého původu Stanislav Grof (1931). I málo stačilo k pochopení, že se jedná o personu, která si zaslouží patřičnou pozornost.

Podle svých fanoušků je profesor Stanislav Grof pokračovatelem tradice analytické psychologie, prezentované C. G. Jungem. „Všem těm, kteří uvízli v osidlech laciného psychologizování, samoúčelného esoterismu a okultismu, je přístup Stanislava Grofa fundovaný a zasvěcený. Zároveň se pan Grof staví k tajemství nevědomí, života, smrti a různých paranormálních jevů s patřičnou úctou. Poznatky, které nasbíral za svůj život jako lékař a psychiatr, předkládá bez zbytečného zveličování a bombastického slovního balastu, tolik typického pro většinu těch lesknoucích se knih z regálů s nápisem esoterika a okultismus,“ píše jeden z nich.

Kouzelná krabice

Rodák z České Třebové, absolvent Univerzity Karlovy (1956), toužil nejdřív na základě studia Freudova stěžejního díla Úvod do psychoanalýzy, po profesní dráze psychoanalytika. V době svého působení ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v pražských Bohnicích dostal možnost legálně experimentovat s LSD neboli diethylamidem kyseliny lysergové. Jedná se o bezbarvou krystalickou látku používanou jako halucinogen, která už v nízkých množstvích vyvolává silné účinky. Zároveň však na LSD nevzniká závislost a vyznačuje se extrémně nízkou toxicitou.

„Jednoho dne přišla velká krabice plná ampulí. V přiloženém dopise bylo napsáno, o jakou látku jde, a prosba, jestli bychom ji nevyzkoušeli a nepodali Sandozu nějaké hlášení. Původní dojem byl, že LSD je schopno na pár hodin navodit psychózu, což by mohl být užitečný zážitek pro psychiatry. (…) Když jsem zpozoroval, že na každého účinkuje jinak, došlo mi, že nenavozuje psychózu, nýbrž je nespecifickým katalyzátorem. Neboli – zážitky a vize neprodukuje, nýbrž vytahuje z hlubokého podvědomí. Od té chvíle jsem začal vidět LSD jako nástroj, který může pro psychologii znamenat to samé jako mikroskop v biologii nebo teleskop v astronomii,“ cituje Stanislava Grofa Lucie Jánská v textu s názvem LSD: Jak se ČSSR stalo psychedelickou velmocí.

Ve znamení dechu...

V roce 1967 nastoupil Stanislav Grof na základě udělení stipendia do Maryland Psychiatric Research Centre v Baltimoru. V ústavu pracoval v rámci výzkumných projektů s notorickými alkoholiky, toxikomany z řad vězňů a s pacienty v posledním stadiu onkologického onemocnění.

Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa se v srpnu 1968 rozhodl zůstat v USA, tento krok se posléze pozitivně podepsal na jeho další kariéře. Na konci 60. let se odstěhoval do Kalifornie, s manželkou Christine vyvinul metodu holotropního dýchání. Ta vychází z předpokladu možnosti vyvolat jiné stavy vědomí pomocí intenzivního dýchání či zadržování dechu, přičemž podpůrným prostředkem je hudba. Své poznatky publikoval Stanislav Grof v knize Holotropní vědomí: Tři úrovně lidského vědomí, formující naše životy. Když Christine zemřela (2014), pojal za choť Brigitte Grofovou, se kterou žijí střídavě v Německu a v USA.

Cena i Balvany

Od listopadu 1989 navštěvuje Stanislav Grof i rodnou zemi. Názory na úroveň jeho vědeckých prací se různí. Je držitelem ceny VIZE 97 manželů Dagmar a Václava Havlových. Zároveň získal anticenu v podobě bronzového a diamantového Bludného balvanu, který uděluje Český klub skeptiků Sisyfos. Poprvé se tak stalo za „přetavení šamanských praktik hypoventilace do tzv. holotropního dýchání, skrze něž lze způsobit v mozku chemickou bouři a navodit tak přiotrávenému mimořádné pocity a zážitky“. Druhého ocenění se Stanislavu Grofovi dostalo za „navozování a zkoumání stavu holotropního vědomí, které láme pouta časoprostoru a dokáže tudíž kdykoli a kamkoli vlézt“.

(Rozhovor se Stanislavem Bernardem mimo jiné také o tom, že žádný nápad není blbost, čtěte v prosincovém Playboyi)