Kurdové v rolích užitečných idiotů

Ve středu 9. října zaútočila turecká armáda na severovýchod Sýrie, do té doby ovládaný kurdskými válečníky, kteří území dobyli v lítých bojích s Islámským státem. Podle prvních prohlášení Donalda Trumpa sice USA s útokem nesouhlasí, ale vlastně se nedá nic moc dělat. Evropská unie přišla s prohlášeními, jejichž obsahu se může turecký prezident Erdogan vysmát. Je si totiž velmi dobře vědom členství Turecka v NATO. A má taky jasno v tom, že zbytek Severoatlantické aliance nemá sebemenší zájem si to s Ankarou rozházet. Zvlášť kvůli jakémusi národu, který stejně nikdy neměl vlastní zemi. Pravda, Kurdové sice poskytli USA v souboji s Islámským státem neocenitelné služby, ale vděk a politika jsou přece odnepaměti dva diametrálně odlišné pojmy.

TROCHA HISTORIE

Server www.cnn.com přinesl v květnu tohoto roku časovou osu popisující vývoj událostí v Kurdistánu.

1918 | Turecko: Konec první světové války rovná se zároveň konci na hlavu poražené Osmanské říše.

1918 | Irák: V kurdské provincii Mosul jsou v listopadu objevena rozsáhlá naleziště ropy. Území záhy obsadili Britové.

1920 | Turecko: Sévreská smlouva zbavuje Osmanskou říši 4/5 původního území. Zároveň vyzývá k uznání nových, nezávislých států včetně Kurdistánu. Turecký parlament však smlouvu nikdy neratifikuje.

1923 | Turecko: Spojenci a Turecko uzavírají ve švýcarském Lausanne mírovou smlouvu, Turecko se stává nezávislým národem. Spojenci pak opouštějí myšlenku nezávislého Kurdistánu, region o rozloze přes 100 tisíc čtverečních kilometrů je rozparcelován mezi několik zemí.

1923 | Irák: Bývalý kurdský guvernér šejk Mahmud Barzanji zahájil povstání proti Britům, v severním Iráku vyhlásil království s epizodní délkou trvání.

1943–1945|Irák/Írán: Kurdský nacionalista Mustafa Barzani velí k povstání, záhy získává kontrolu nad oblastmi Erbil a Badian v dnešním Iráku. Po rozdrcení povstání se Barzani a přeživší povstalci stahují na území obývaná Kurdy v Íránu. Tam se spojí s bojovníky vůdce íránských Kurdů Qaziho Muhammada.

1946 | Írán: S podporou SSSR vzniká v lednu Mahábádská republika. V témže měsíci loutkový stát Moskvy zároveň zaniká.

1946 | Irák: Je založena Kurdská demokratická strana Iráku (KDP).

1957 | Sýrie: Při žhářském útoku je v kině upáleno 250 kurdských dětí. Z akce jsou obviněni arabští nacionalisté.

1958 | Sýrie: V platnost vstupuje zákaz vydání veškerých tiskovin v kurdštině.

1958 | Irák: Po revoluci vchází v platnost nová ústava. Podle té jsou Arabové a Kurdové „partneři žijící v jedné vlasti“.

1961 | Irák: KDP organizuje povstání v severní části Iráku. Bagdád reaguje zákazem strany.

1970 | Irák: Výsledkem mírové dohody mezi iráckou vládou a Kurdy je kurdská autonomie, kurdština se stává vedle arabštiny oficiálním jazykem.

1975 | Alžírsko: Prezident Iráku Saddám Husajn a íránský šáh Mohammad Reza Páhlaví uzavírají smlouvu, na jejímž základě se Irák vzdává nároků na řeku Šatt al-Arab. Írán pak na oplátku přestává podporovat separatistické tendence iráckých Kurdů. Na konci sedmdesátých let však Bagdád násilně vysídluje Kurdy z jejich původních oblastí, na jejich místo přicházejí Arabové. Jedná se především o území na irácko-íránské hranici.

1975 | Irák: Bývalý vůdce KDP Džalál Talabání zakládá Vlastenecký svaz Kurdistánu – PUK. Další rok zahajují straníci ozbrojený boj proti vládě.

1980 | Irák: Začíná irácko-íránská válka. Kurdové jsou rozděleni, KDP podporuje Írán, PUK zůstává víceméně neutrální. Za další dva roky začíná jednání o kurdské autonomii.

1984 | Turecko: PPK rozjíždí vlnu teroristických útoků, hned na úvod jsou zabiti dva vojáci. Konflikt postupně proniká na území Sýrie, Iráku a Íránu

1988 | Irák: Irácká armáda používá v rámci operace Anfál chemické zbraně. Je zničeno přes 4000 vesnic, počet zabitých Kurdů se odhaduje na 100 tisíc! Světová veřejnost je zděšena osudem totálně „zplynované“ vesnice Halabja.

1990–1991 | Irák: Saddám Husajn napadá sousední Kuvajt, přes milion Kurdů prchá do Turecka a Íránu.

1991 | Irák: Poté, co na konci února Irák kapituluje, začíná povstání Kurdů, milice získávají kontrolu nad celým územím iráckého Kurdistánu. Spojenci v čele s USA odmítají povstalce podpořit, irácká armáda nakonec povstání brutálně potlačuje. Dva milionů Kurdů míří do Turecka, Ankara však zavírá hranice. V dubnu po politickém zásahu USA, Anglie a Francie získávají Kurdové autonomii.

1992 | Irák: Během operací proti PPK vstupuje na území iráckého Kurdistánu asi 20 000 tureckých vojáků. Situace se opakuje o tři roky později.

1996 | Irák: Irácká armáda zahajuje ofenzivu proti kurdským městům Kirkúk a Erbil.

Říjen 1997 | Turecko: USA označují PPK za teroristickou organizaci, po pěti letech se přidává i EU. Mezitím je v keňském Nairobi unesen tureckými speciálními jednotkami vůdce PPK Abdullah Öcalan. Zatímco turecká armáda bojuje proti PKK, Ankara vzhledem k tlaku EU pomalu ustupuje, v roce 2004 vysílá státní televize poprvé v kurdštině.

2005 | Irák: Prezidentem země se v dubnu stává Kurd Džalál Talabání. Nová irácká ústava dává Kurdistánu status autonomního regionu.

2006 | Turecko: V srpnu a září otřásá Tureckem vlna pumových útoků. K atentátům se hlásí teroristická organizace Svobodní kurdští sokoli. Další rok vstupuje armáda opět na území Iráku, cílem jsou základny PKK. „Čisticí“ operace pokračují rovněž v letech 2011–2012, jedná se o reakci na zabití 24 tureckých vojáků na hranici s Irákem.

2012 | Turecko: Prezident Erdogan sděluje světu, že se případným útokům ze strany PKK vedeným ze syrského území dostane adekvátní reakce. Na konci roku jsou zahájeny mírové rozhovory s PKK. K smrti odsouzeny Öcalan, jehož trest byl později změněn na doživotí, píše z vězení, že zbraně musí mlčet. Jeho dopis se čte na půdě parlamentu.

2014 | Irák: Ve hře je Islámský stát, vláda v Bagdádu ztrácí kontrolu nad značnou částí území. Na scénu vstupují pešmergové, příslušníci kurdských milicí odpovídající za obranu iráckého Kurdistánu. Prezidenti Iráku a iráckého Kurdistánu podepisují „ropnou“ dohodu. Zisk z prodeje ropy je dělen v poměru 50:50, Bagdád dodává Kurdům americké zbraně.

2015 | Sýrie: V lednu oznamuje velení kurdských Lidově obranných jednotek (YPG) dobytí města Kobani.

2015 | Turecko: V „metropoli“ tureckých Kurdů Diyarbakiru se čte dopis, jehož autorem je vězněný Abdullah Öcalan. Bývalý vůdce PPK vyzývá bojovníky k složení zbraní, o svá práva mají bojovat jen politickou cestou.

2015 | Turecko: Kurdská lidově demokratická strana získává v parlamentních volbách 13 %, což se rovná 80 křeslům v 550členném parlamentu.

2015 | Sýrie: Kurdové hlásí dobytí města Tal Abyad, které se nachází v bezprostřední blízkosti hranice s Tureckem.

2015 | Sýrie: Kurdové oznamují dobytí města Ain Issa ležícího asi 30 km od bašty teroristů Islámského státu Rakka.

2016 | Irák: Turecko vojenské letectvo bombarduje kurdské pozice v severoiráckém Haftaninu. Má se jednat o reakci na teroristický útok, při kterém zahynulo 28 lidí. Kurdové odpovědnost odmítají.

2016 | Turecko: Výbušnina umístěná v autě zabila v Ankaře 37 lidí. K útoku se přihlásila teroristická organizace Svobodní kurdští sokoli (TAK).

2016 | Sýrie: Kurdové vyhlašují v severovýchodní části země autonomní oblast pod vlastní správou. Ankara i Damašek se s tímto počinem odmítají smířit, hovoří o začátku snahy o vytvoření samotného kurdského státu.

2016 | Turecko: Po neúspěšném pokusu o státní převrat vyhlásil prezident Erdogan dva roky trvající výjimečný stav. Součástí jsou represe vůči organizacím i osobám, které mají, případně by mohly mít něco společného s PPK.

2017 | Irák: 92,73 % obyvatel iráckého Kurdistánu se vyslovilo v nezávazném referendu pro nezávislost na Bagdádu.

2019 | Sýrie: Kurdské síly v Sýrii oznamují dobytí Baghúzu, posledního opěrného bodu Islámského státu v zemi.