27. září 2022 17:14

Když účel světí prostředky...

V roce 1532 vyšla poprvé kniha Vladař italského politika, spisovatele a diplomata Niccola Machiavelliho považovaného za zakladatele politologie. Dílo zaměřené na autokracie bylo vydáno po autorově smrti a inspirovalo vedle politiků také například mafiány.

Autor, současník Leonarda da Vinci a Michelangela Buonarrotiho, se zabývá postavením člověka jako občana ve státě. Podle Machiavelliho řídí člověk své činy nikoli podle morálních, ale podle logických a rozumových kritérií. Hlavní roli ve státě hraje panovník, ideální je ten, kdo si zvolí chvályhodný cíl. Pro panovníka je jednodušší vládnout v dědičných státech, stačí totiž navázat na vládu předků a přizpůsobit staré řády dané situaci. Těší se oblibě, protože nemá důvod občanům ubližovat. Pro lepší pochopení Machiavelliho duševního rozpoložení, kterým se řídil při psaní svého životního díla, výběr několika za stovek zajímavých a stále aktuálních myšlenek.

  • Mezi životem, jaký je, a životem, jaký by měl být, je tak velký rozdíl, že ten, kdo nedává pozor, co se děje, a řeší pouze to, co se stát mělo, dělá mnohem více pro svoji zkázu než pro přežití.
  • Láska a strach mohou těžko existovat pohromadě, ale pokud si máme vybrat, je mnohem bezpečnější být obávaný než milovaný.
  • Rozumný panovník raději prohraje bitvu s vlastní armádou, než aby ji vyhrál s cizí, protože ví, že vítězství dobyté cizími zbraněmi není skutečné vítězství.
  • Lidé se méně rozpakují uškodit tomu, koho milují, než tomu, koho se bojí.
  • Kde je mnoho viníků, není trestán nikdo. Malé poklesky se trestají, velké a těžké zločiny se odměňují. Když mnozí trpí, málokdo se snaží o pomstu, neboť hromadná příkoří se snášejí trpělivěji než utrpení jednotlivců. Proto rozšířením zla dosáhneme odpuštění a snadněji si proklestíme cestu k tomu, oč se snažíme k podepření naší svobody.
  • Je snadné někoho o něčem přesvědčit, ale těžké ho v přesvědčení udržet. Proto je zapotřebí být neustále připraven prosadit vlastní záměry silou, jakmile lidi víra opustí.

  • Vladaři nikdy neměli nouzi o vhodné záminky pro porušení slova.
  • Doba není pro žádný podnik dokonale příznivá, a kdo chce čekat, až se sejdou všechny příznivé okolnosti, ten ať nic nepodniká, sice tak učiní nejčastěji jen ke své škodě.
  • Moudrý muž nemůže stát v slově, je-li mu to na škodu, a jestliže pominuly okolnosti, za nichž je dal. Kdyby všichni lidé byli čestní, moje rada by byla špatná. Ale protože nejsou a sami dané slovo neplní, rozumný panovník je nemůže dodržet. Byl by sám proti sobě.
  • Vládce tedy nemusí nutně mít všechny kladné vlastnosti, ale měl by umět vzbudit zdání, že je nepostrádá. A naopak, má-li je, je krajně nežádoucí, aby se jimi vždycky a za všech okolností řídil.
  • První metodou pro odhad inteligence vládce je podívat se na muže, které má kolem sebe.

(Text o tom, zdali nás spasí silný vůdce, vyšel v říjnovém čísle Playboye)