Květnový Playboy se tentokrát může pochubit hvězdnou titulkou se stále oblíbenější herečkou Sandrou Novákovou, která se svými žhavými a odvážnými fotkami v pictorialu překvapila snad i sebe. V interview senátor Zdeněk Hraba ví, že jsme v kulturní válce, kterou ale musíme vyhrát. Arnold Schwarzenegger jako fenomén dokazuje, že je třeba jít za svými cíli a splnit si svůj americký sen. Ve 20 otázkách se nepřehlédnutelná Žofie Dařbujánová z kapely MYDY těší na novou hudební kapitolu a tvrdí, že muzikanti nemají brzdu ani hranice. Playboy se dívá vstříc budoucnosti a je si vědom, že člověk, který jako první vkročí na Mars, se už narodil. A to není zdaleka všechno...
Před pětadvaceti lety se skupina politiků v té době vládnoucí, leč zároveň vadnoucí ODS pokusila o vnitrostranický puč zvaný sarajevský atentát s cílem sesadit otce zakladatele a premiéra Václava Klause. Nepovedlo se, „pučisté“ byli nakonec ze strany vyobcováni a expremiér, přestože poté prohrál dvoje parlamentní volby, nahradil na postu prezidenta po následujících deset let Václava Havla. Naopak, pro ikonu konzervativní politiky Železnou lady Margaret Thatcher se vzpoura v rodné straně rovnala předčasnému konci ve velké politice.
Dcera hokynáře a laického kazatele proslula jako odpůrkyně kompromisů a přestože vystudovala chemii na Oxfordské univerzitě a později práva, jejím snem byla politická dráha. Po svatbě s byznysmenem Denisem Thatcherem, se kterým měla dvojčata, se stala členkou Dolní sněmovny. Mimochodem, zatímco syn Mark se těšil její velké přízni, dceři Carol se nikdy nedostalo patřičného uznání, což dokumentuje mimořádně povedený seriál The Crown.
Léčba nemocného muže
V roce 1970 se Margaret Thatcher stala ministryní školství konzervativní vlády premiéra Edwarda Heatha. V následujících čtyřech letech zrušila mléko zdarma pro děti do 11 let a razantně omezovala finance pro vzdělávací programy, které nepovažovala za dostatečně efektivní, čímž proti sobě popudila nemalou část převážně levicové akademické obce. Po prohře konzervativců ve volbách se stala v únoru 1975 vůdkyní strany, silně se vymezovala vůči Sovětskému svazu, ostatně, za přezdívku Železná lady vděčí komunistickému listu Krasnaja zvezda.
Po vítězství Konzervativní strany ve volbách se v květnu 1979 stala jako první žena v historii Velké Británie premiérkou. Zemi převzala v mimořádně těžké ekonomické situaci, Anglie byla nazývána „nemocným mužem Evropy“. Hlavním cílem její vlády byla proto minimalizace role státu na chod hospodářství a s tím související zastavení ekonomického propadu. Margaret Thatcher preferovala nepřímé daně, odmítala především zvyšování daní z příjmu. Za nejbližšího spojence považovala prezidenta USA Ronalda Reagana.
Vůdkyní konzervativců se Thatcher stala v únoru 1975. Silně se vymezovala vůči Sovětskému svazu, ostatně, za přezdívku Železná lady vděčí komunistickému listu Krasnaja zvezda.
Zdroj: Library of US Congress
Vůdkyní konzervativců se Thatcher stala v únoru 1975. Silně se vymezovala vůči Sovětskému svazu, ostatně, za přezdívku Železná lady vděčí komunistickému listu Krasnaja zvezda.
Zdroj:
Library of US Congress
Boj s terorismem, Argentinou a odbory
Železná premiérka se pustila do práce, nejdřív přišla na řadu privatizace státem neefektivně řízených obřích firem, jako British Petroleum či British Airways. Margaret Thatcher bojovala rovněž s teroristy Irské republikánské armády usilujících o připojení Severního Irska k Irsku, kteří v srpnu 1979 podnikli úspěšný atentát na lorda Louise Mountbattena. Sama o pět let později unikla smrti po pumovém útoku na hotel v Brightonu, do kterého se sjely špičky Konzervativní strany. Na počátku prvního funkčního období čelila výzvě v podobě hladovky členů IRA ve věznici Maze poblíž Belfastu toužících po změně statusu ze zločinců na politické vězně. Přestože vůdce hladovkářů Bobby Sands kandidoval z vězení do Parlamentu, a v dubnu 1981 byl dokonce zvolen poslancem, Thatcher neustoupila. Sands a dalších devět vězněných teroristů tak zemřelo na následky hladovky.
V dubnu 1982 vedla zemi do války, stalo se tak v reakci na obsazení Falklandských ostrovů, zámořského území Anglie, argentinskou armádou. Po dvou měsících byly těžké boje ukončeny porážkou Argentiny.
Přestože se léčba Železné lady rovnala nárůstu nezaměstnanosti, držela se své vize založené na odpovědnosti jednotlivce za sebe sama. Mezi velké úspěchy její vlády patří vítězství nad do té doby všemocnými odbory, když v období 1984 až 1985 ustála jedenáct měsíců trvající stávku horníků ze severu Anglie.
Margaret Thatcher vyhlášená svou neústupností dovedla Konzervativní stranu ke třem po sobě jdoucím vítězstvím a v čele Velké Británie strávila víc než jedenáct let.
Zdroj: WHPO
Margaret Thatcher vyhlášená svou neústupností dovedla Konzervativní stranu ke třem po sobě jdoucím vítězstvím a v čele Velké Británie strávila víc než jedenáct let.
Zdroj:
WHPO
Straník straníkovi vlkem
Přestože Margaret Thatcher dovedla Konzervativní stranu ke třem po sobě jdoucím vítězstvím, po víc než jedenácti letech byla spolustraníky sesazena. Základy svého předčasného konce položila na počátku svého vládnutí, když se postavila proti sílící integraci v rámci Unie. Na konci listopadu 1979 přišla na summit v Dublinu s heslem: Chci své peníze zpátky, boj o snížení příspěvků Anglie do společného rozpočtu vyhrála v červnu 1985.
V roce 1989 konzervativci neuspěli v evropských volbách, v důsledku zavedení „daně z hlavy“ začala stoupat popularita labouristů. V listopadu 1990 proto došlo na hlasování o vůdcovství Konzervativní strany. Premiérka sice vyhrála první kolo, protikandidát Michael Heseltine však získal dostatečný počet hlasů pro postup do druhého kola. Následovaly schůzky Margaret Thatcher se členy jejího kabinetu, po kterých nabyla přesvědčení, že ve druhém kole nemá šanci na výhru. 22. listopadu 1990 oznámila svou rezignaci, na premiérském postu jí nahradil její stoupenec John Major, kterého si vybrala za svého zástupce a pod jehož vedením vyhráli konzervativci následující parlamentní volby a vládli do roku 1997.
Jedna z největších politických osobností 20. století byla dva roky po své rezignaci povýšena do doživotního šlechtického stavu, jako baronka získala členství ve Sněmovně lordů.
(Článek o Sarajevském atentátu vyšel v listopadovém čísle Playboye)
