Jonathan Pollard: Příběh spřáteleného krtka

Den před koncem loňského roku přistálo na letišti Ben Gurion v Tel Avivu soukromé letadlo, které vypravil z New Jersey americký miliardář, Sheldon Adelson. Ze stroje vystoupili bývalý analytik amerického námořnictva Jonathan Pollard a jeho choť Ester trpící agresivní formou rakoviny. V čele vítajících byl opět dosluhující premiér Benjamin Netanjahu, který manžele přivítal slovy o novém životě, svobodě a štěstí. Na první pohled nic neobvyklého, kdyby Jonathan Pollard nebyl nejslavnějším izraelským „krtkem“ ryjícím půdu největšího strategického spojence.

Spravedlnost ve vlastních rukách

Jonathan Jay Pollard se narodil v srpnu 1954 v americkém Texasu a vyrůstal v Indianě, kde jeho otec, mikrobiolog Morris Pollard přednášel na tamní univerzitě. Mladíka židovského původu velmi ovlivnila návštěva koncentračního tábora Dachau (1968) a návštěva Izraele (1970). V roce 1976 promoval na Stanfordově univerzitě, obor politické vědy. Během studia propadl mimo jiné četbě špionážních románů. V roce 1977 nedostal šanci u CIA, možná nespolehlivost ovšem kupodivu nevadila o dva roky později, kdy Pollarda přijala do svých služeb jako civilního analytika zpravodajská služba amerického námořnictva.

Z titulu své funkce se Jonathan Pollard dostával k tajným informacím. A protože nabyl, nejspíše nikoli neprávem dojmu, že se americké tajné služby nechovají ke svému věrnému spojenci, co se sdílení pro chod židovského státu životně důležitých informací, patřičně loajálně, rozhodl se vzít věci do vlastních rukou. Jak později uvedl na svou obhajobu, svými aktivitami vlastně plnil závazky USA k Izraeli vzniklé na základě dvoustranné dohody z roku 1983, ve které se Washington zavázal poskytovat Tel Avivu informace související s národní bezpečností židovského státu.

Ve službách Lakam

Po čase tak civilní analytik, který působil od roku 1984 v Protiteroristickém pohotovostním centru zpravodajské služby amerického námořnictva v Marylandu, kontaktoval izraelskou zpravodajskou službu Mosad. Její vedení však netoužilo po jakékoli formě spolupráce. Nakonec se však Izrael rozhodl nabídku přijmout, podle veřejně dostupných zdrojů se tak stalo na základě souhlasu náčelníka generálního štábu izraelské armády generálporučíka Moše Levyho a velitele izraelského letectva generálmajora Amose Lapidota.

Řídícím agentem Jonathana Pollarda byl stanoven Josef Jagura, pod krytím vědeckého poradce konzulátu židovského státu v New Yorku, se skrýval agent tajné služby Lakam zabývající se vědeckou a průmyslovou špionáží. Po Pollardově dopadení byla služba rozpuštěna.

Přestože Pollard vysvětloval své aktivity výhradně touhou pomoci Izraeli, nakonec souhlasil s odměnou v podobě víceméně symbolickou částky 1500 dolarů měsíčně. Podle deníku Jerusalem Post dodal přeběhlík Izraeli cenné informace ohledně aktivit organizace pro osvobození Palestiny v Tunisu, chemických zbraní v Sýrii a Iráku, sovětských zásilkách zbraní do Sýrie, Libye a dalších arabských států. „Když jsem zjistil, jak důležité informace USA před Izraelem tají, dostavil se pocit frustrace,“ sdělil později, Jonathan Pollard zpravodaji listu, Wolfu Blitzerovi. Zároveň však odmítl poskytovat informace o izraelských agentech pracujících pro USA.

Spadla klec

V roce 1985, tedy zhruba rok poté, co začal pracovat ve prospěch Izraele, se stal Pollard objektem zájmu FBI. Vyšlo totiž najevo, že civilní analytik používal často tajné dokumenty ke své práci nepotřebné. Pollard to vysvětloval tím, že jím vyžádané podklady slouží k celkové orientaci v dané problematice. Skutečnost, že si dokumenty bral i domů, vedla v listopadu k domovní prohlídce, do věci se vedle FBI vložila rovněž kontrašpionáž NSI.

Po Pollardově zatčení došlo k řadě nevysvětlitelných skutků. Přestože byl analytik podezřelý z toho, že předal Izraeli za rok přes 1000 (!!!) tajných dokumentů, dostal povolení zavolat do špionáže zasvěcené manželce Anne, která zničila aktuální várku informací a varovala Izraelce. Řídící agent Josef Jagura záhy sbalil kufry a opustil USA.

Jako málo pochopitelný se rovněž jeví fakt, že po výslechu byl Pollard propuštěn na svobodu. Víceméně odhalený agent se pokusil spolu s chotí dostat na izraelskou ambasádu, měl ale smůlu. Zatímco velvyslanec židovského státu, který byl seznámen s Pollardovou misí, byl v Paříži, jeho nic netušící zástupce nechal agenta vyhodit.

Je ovšem otázkou, jak by se situace vyvinula při účasti velvyslance? Izrael totiž vsadil na taktiku mrtvého brouka a k agentovi, stejně jako k jeho řídícím orgánům, se neznal. Až v roce 1995 bylo nakonec Pollardovi uděleno izraelské občanství, za další dva roky pak židovský stát oficiálně přiznal jeho špionážní misi. Stalo se tak nejspíše rovněž na základě aktivit druhé manželky Ester, se kterou se Pollard oženil v roce 1996 ve vězení. Dotyčná držela v Izraeli stejný rok hladovku se záměrem připomenout kauzu svého manžela. Původní choť Anne dostala pět let, po odpykání poloviny trestu se odstěhovala do Izraele.

Krutý trest

V té době již Pollard kroutil ve vězení Marion (Ilinois) třicetiletý trest. A to se na základě dohody o spolupráci, vyhnul trestu smrti. Je otázkou, zdali by vzhledem k špionáži pro věrného spojence USA byl absolutní trest ve hře, přesto je výše rozsudku zarážející. Pro ilustraci, ruská agentka Anna Chapmanová, pracující pro GRU, byla po zatčení v roce 2010 deportována do Moskvy, kde se jí dostalo z rukou tehdejšího prezidenta Ruské federace Dmitrije Medveděva státního vyznamenání. A další lapené ruské agentce Mariji Butinové zatčené v září a obviněné v USA ze špionáže, hrozí maximálně patnáct let vězení. Pravda, vojákyně Chelsea Manning, která předala z pozice zpravodajské analytičky v Iráku serveru WikiLeaks přes 700 000 tajných dokumentů, byla odsouzena k 35 letům vězení. Po sedmi letech se ovšem končící prezident Obama rozhodl pro udělení milosti.

Nedošlo ani na původní předpoklad, že se Pollardovi dostane milosti ze strany některého z amerických prezidentů, touto možností přitom disponovali Ronald Reagan, George Bush, Bill Clinton, George W. Bush, Barrack Obama a Donald Trump. Nestalo se tak, přestože za Pollardovo předčasné propouštění lobbovalo několik izraelských premiérů. Podle některých zdrojů sloužil Pollard administrativě USA jako možný objekt obchodu při jednáních o dění na Blízkém východě. Nejblíže byl propuštění v roce 2014, stalo se tak v rámci izraelsko – palestinských jednání. Propuštění agenta však bylo ze strany USA podmíněno izraelskými ústupky, kterých se však Washingtonu nedostalo. V té době však již zbývalo Pollardovi strávit ve vězení pouhý rok.

Konec dobrý

Propuštění se Jonathan Pollard dočkal v roce 2015, neměl však ani zdaleka vyhráno. Vznášel se nad ním totiž Damoklův meč v podobě dalších patnácti let strávených ve vězení. Stačilo sundat si na minutu monitorovací elektronický náramek či odjet z New Yorku bez povolení probačního úředníka. Musel se smířit s kontrolou svého počítače, nutností zvednout každý telefonát a zpřístupnit své obydlí v kteroukoli denní či noční dobu. Od sedmi večer nesměl po dobu dvanácti hodit opustit svůj dům a hovořit s novináři o vlastní špionážní kauze. Přesto vytrval a na prahu seniorského věku se dočkal vytoužené svobody a života ve vysněné zemi.