Íránská revoluční garda: ve šlépějích SS?

Stát ve státě

Titulek nepřehání, podobnost revoluční gardy s Waffen SS je značná. Íránská revoluční garda (IRGC) byla totiž zřízena před čtyřiceti lety stejně jako ve třicátých letech jednotky SS za účelem obrany ideologie, jen nacismus nahradil islamismus. Zároveň garda představuje, stejně jako tomu bylo v Německu, protiváhu standardním ozbrojeným složkám.

Podle BBC.com se IRGC stala v průběhu čtyř desetiletí hlavní vojenskou, politickou a ekonomickou silou v zemi s úzkými vazbami na náboženského vůdce ajatolláha Sajjida Alí Chameneího. Jedenaosmdesátiletý duchovní byl v letech 1981 až 1989 třetím prezidentem Íránu, loni oslavil tři desetiletí na postu nejvyšší náboženské autority.

Podle kvalifikovaných odhadů disponuje Íránská revoluční garda až 190 tisíci muži, kteří prošli náročným výběrem a výcvikem. Disponuje vlastními pozemními, námořními a raketovými silami, zároveň má dohled nad strategickými zbraněmi. Její součástí je rovněž ozbrojená složka specializovaná na boj s vnitřním nepřítelem.

Pochopitelná hysterie

IRGC uplatňuje svůj prakticky neomezený vliv na několika kontinentech, především pak v oblasti Středního východu. V hojné míře poskytuje peníze, zbraně, technologie a výcvik spřáteleným složkám regionu. Zmiňovanou činnost mají v popisu práce jednotky Quds, známé rovněž jako Jeruzalémské jednotky. Tajná složka Íránské revoluční gardy se specializuje na operace v zahraničí s cílem „osvobodit“ Jeruzalém od židovských okupantů a zničit stát Izrael. Jednotce o síle 15 tisíc mužů velel právě nedávno zlikvidovaný generálmajor Kásim Sulejmání. Jednotky Quds jsou formálně přímo podřízeny nejvyššímu vůdci islámské revoluce ajatolláhu Chameneímu. Podle anglické Wikipedie se jednotky Quds dělí do následných sekcí: Evropa a Severní Amerika, Irák, Afghánistán + Pákistán + Indie, Izrael + Libanon + Jordánsko, Turecko, severní Afrika, Arabský poloostrov, země bývalého SSSR. Vzhledem k vlivu a síle Jeruzalémských jednotek se jeví hysterie spojená s fyzickou likvidací Sulejmáního jako vcelku pochopitelná.

Široké pole působnosti

Jednotky Quds přes smrtí svého šéfa, který se v rodné zemi těšil ze statusu modly, nezahálely. V Sýrii cvičily a vyzbrojily šíitské milice bojující na straně Bašára Asada. V Iráku se podílely na porážce Islámského státu. Z jejich aktivní podpory se těší islamistické organizace, jako libanonský Hizballáh a palestinský Islámský džihád.

USA viní Jeruzalémské jednotky z řady teroristických útoků na pěti kontinentech. Washington proto považuje organizaci od dubna loňského roku za nástroj terorismu. V této souvislosti se hovoří o loňském sestřelení amerického dronu nad Hormuzským průlivem a zadržení britského tankeru. Podle USA stály jednotky Quds za poškozením šesti ománských tankerů či útoky na ropná zařízení v Saúdské Arábii. Na svědomí pak měly mít rovněž smrt amerického civilisty, který zemřel 27. prosince 2019 při raketovém útoku na základnu USA v Iráku. O pět dnů později se dostavila americká reakce. Střely vypálené vrtulníkem na konvoj opouštějící mezinárodní letiště v Bagdádu zabily kromě Kásima Sulejmáního rovněž několik vůdců islámských milic, včetně jednoho vysoce postaveného člena Hizballáhu.

Vzkaz Evropě

Stejně jako v případě SS a wehrmachtu panuje mezi Íránskou revoluční gardou a armádou rivalita. Přestože je armáda početně silnější, některé zdroje hovoří o převaze více než 200 tisíc mužů, disponuje IRGC neskonale větším vlivem. V čele stojí generálmajor Husajn Salámí. Stejný muž vzkázal v listopadu 2017 starému kontinentu prostřednictvím íránské agentury Fars, že pokud bude Evropa ohrožovat Írán, prodlouží jeho země dolet balistických raket nad 2000 kilometrů. Jak záhy dodal, dosavadní omezení doletu na 2000 kilometrů nebylo dáno absencí technologií. Podle USA disponuje Írán největším počtem balistických raket v regionu Středního východu, jejichž prostřednictvím ohrožuje mimo jiné Saúdskou Arábii a Izrael.

Námořnictvo Íránské revoluční gardy kontroluje Hormuzský průliv tvořící spojnici mezi Perským zálivem a oceánem. Jedná se o jedno z nejdůležitějších strategických míst planety, průlivem se dopravuje okolo 20 % celosvětové produkce ropy a 35 % ropy přepravované po moři.

Chobotnice s bezpočtem chapadel

IRGC disponuje rovněž značným vlivem na domácí politiku a ekonomiku. Řídi islámské dobrovolnické milice čítající kolem 100 tisíc mužů a žen specializovaných na potlačování opozičních protestů. Milice prokázaly svou sílu například v roce 2009, kdy lid vyšel do ulic v reakci na problematické znovuzvolení pomateného prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda, mimochodem člena Íránské revoluční gardy.

Prostřednictvím řady dceřiných společností pak IRGC ovládá zhruba třetinu íránské ekonomiky. Garda vlastní podíly ve strategických ropných a plynárenských společnostech, podílí se na výstavbě bytů a přehrad, kontroluje potravinářský průmysl. Do sféry vlivu spadají i kulturní a vzdělávací instituce.