František Ringo Čech: „Být panem Junckerem, bydlel bych v přízemí.“

Umíš vůbec klesat na mysli? Jako na každého člověka i na mě přijdou někdy pochybnosti a nejistota. Ale navenek dělám nezdolného Čecha. Ono když nechal náš slepý král Jan Lucemburský přivázat svého koně mezi koně rytířů a vyrazil v Kresčaku do boje, asi taky moc nevěřil tomu, že to dobře dopadne.

Jsi považován za radiomechanika, televizního opraváře, bubeníka, zpěváka, textaře, herce, komika, moderátora, publicistu, dramatika, malíře, spisovatele, politika... Velmi si vážím toho, že byť jsem nemalou část svého života prožil za bolševismu, mohl jsem víceméně dělat vždycky to, co mě bavilo. Z toho pak pramení i moje různá odcházení. Když mě přestane bavit psát, můžu malovat.

Věci, které jsi do té doby dělal rád, tě přestávají bavit najednou, nebo se jedná o delší proces? Má jednání odpovídají aktuálnímu stavu mysli. Na tomto se ovšem velmi výrazně podepisuje úspěch. Když se mi v něčem daří, dokážu se vnitřně motivovat a tato motivace přebíjí vnitřní hlas, abych se na to vykašlal.

Říká se, že všechno špatné je k něčemu dobré. Mám cukrovku, anginu pectoris, jsem kardiak. Když se na tom všem snažím najít něco dobrého, nějak se mi to nedaří. I když v době zvací mánie jsem namaloval jeden drsný obraz paní Merkelové. Dobré na zlém bylo to, že se prodal během deseti minut. Přesto už nechci malovat takové lidi.

V roce 1965 jsi byl za podvracení socialistické republiky podmínečně odsouzen na půl roku… Byl jsem ministrem vnitra v Tatarské republice. Z titulu své funkce jsem vedl tajnou policii, takzvané Shortapo. Sedělo nás ve vládě deset, nejdříve zadrželi premiéra, pak přišla řada na mě. Když estébáci zjistili, že se jednalo o pivní republiku, kterou jsme založili v hospodě a zároveň si v jejích prostorách dělili země, změnili nám paragraf na „urážku představitelů strany a vlády“.

Jak se tvůj obraz Mozart a Salieri dostal do celosvětového mozartovského katalogu? Mám někde schovaný dopis nějaké francouzské univerzity, jejíž hodnostáři se nějakým pro mě neznámým způsobem dozvěděli o existenci tohoto mého díla. Takže mi napsali, jestli mohou ten obraz použít do celosvětové publikace o Mozartovi. Neskrývám, že mě to velmi potěšilo.

V Las Vegas jsi na konci šedesátých let bubnoval s Buddym Richem a dalšími jazzovými velikány. Pak jsi pověsil bicí na hřebík? Cítil jsem, že se nemám kam posunout, lepší to nebude. S Buddym Richem jsem nehrál, ale chodil za slušné peníze na jeho hodiny. Znamenalo to pro mě strašně moc, dodnes si toho cením. Jinak jsem ale bubnoval na různých jam session. Tam jsem si zahrál například s Davem Brubeckem, přičemž legendární klavírista netušil, kdo leze k bubnům. Pokorně jsem se mu omlouval za to, že šlapu čtyři na velký buben, což jsem se naučil u Smetáčkovců. V Olympiku jsem se pak snažil hrát jako Ringo Starr, což se mi samozřejmě dařilo.

Tvrdíš, že žijeme v časech, kdy legrace skončila. Bohužel ano, ale hodně lidí si to pořád neuvědomuje. Historie se pořád opakuje, proto se obávám, že dochází k rozkladu euroatlantické civilizace, naprogramované, předem připravené devastaci Evropy. Na druhu stranu jsem rád, že existují média, která nelze jen tak umlčet. Lidi budou znát viníky, dojde k defenestracím. Být panem Junckerem, bydlím v přízemí.

Co když se ukáže, že nemáš pravdu? Jako otec a děda budu štěstím celý bez sebe, panu Junckerovi a všem sluníčkářům se rád omluvím. Nemám nic proti imigrantům z nouze, ale oni k nám přicházejí s nepřátelskou ideologií a náboženstvím. Naši emigranti jedli příborem, chodili na záchod s prkýnkem, utírali si zadek toaletním papírem. Vždycky respektovali zvyklosti dané země.

Co tvá vyjádření k Prague Pride? Dřív než mě začne někdo obviňovat z netolerance k sexuálním menšinám, měl by se podívat na to, jak jsem hlasoval v parlamentu. Dělo se tak vždy v jejich prospěch. Mám ale stále větší problém s narůstající agresivitou, netolerancí. Gayové a lesby se nám snaží vnutit představu, že je normální chodit nikoli po nohou, ale po rukách. A jako občan této vysoce tolerantní země nechci, aby se dva chlapi líbali na billboardech, které vidí mojí vnuci.

Podle mnohých jsi islamofob, homofob, burkinofob… A ještě jsem xenofob, zpátečník… Pokud si to někdo o mně myslí, má na to plné právo. Jsem velkým příznivcem Evropské unie, hlasoval jsem pro vstup, ale ono se to zvrtlo v nadvládu nevolených a mnohdy nevzdělaných lidí. Jeden europoslanec mi vyprávěl o třech bruselských mrakodrapech přecpaných úředníky. A ti neřeší nic jiného než žárovky, emise sekaček na trávu, vysavače. Žijeme v éře byrokratického teroru. A když Miloš Zeman v Bruselu řekne, že má doma eurožárovky, které nesvítí, je terčem posměchu. Naštěstí mohu říci: Už nejsem sám, jsou nás miliony.