Fotbal a politika nemají logiku

Skládání pokud možno co nejlepšího vládního týmu má za sebou rovněž Petr Fiala, po Václavu Klausovi, Mirkovi Topolánkovi a Petru Nečasovi v pořadí čtvrtý premiér ODS. Jednalo se o nesnadný úkol. Budeme-li se držet sportovní terminologie, při sestavování vládní reprezentace nesměl profesor Fiala použít hráče z jednoznačně nejsilnějšího klubu (ANO), v týmu má tak borce ze tří klubů průměrných (ODS, STAN, KDU-ČSL), podprůměrného (TOP 09) a klubu druholigového (Piráti). Navíc mu v rozporu s původními předpoklady vypadl ze základní sestavy jeden z nejschopnějších hráčů, budoucího ministra průmyslu a obchodu Věslava Michalíka (STAN) dohnalo podnikání jeho manželky prostřednictvím firmy na Kypru.

Regiony versus stát

A tak je otázkou, zdali premiér Fiala neměl z pozice muže plně zodpovědného hlavně za výsledky svého týmu vyjednávat s předsedy jednotlivých stran ve smyslu: Pánové, tvoříme koalici, pojďme se tedy dohodnout, kolik dostanou jednotlivé strany ministerských postů, nicméně rezorty a personální obsazení budou pouze v mojí kompetenci. „Jednalo by se o absolutně ideální model, ale v politickém vyjednávání to tak nefunguje, protože každá strana jednoznačně preferuje vlastní priority, úspěch celku se až tak moc neřeší, protože je známo, že přijdou další volby,“ vysvětluje elitní vyjednavač Radim Pařík. Politická praxe je totiž taková, že šéfové jednotlivých stran pětikoalice vědí, že žádná spolupráce netrvá věčně a za pár let můžou dodávat hráče do týmu premiérovi, kterého přitom dnes označují za původce veškerého zla. A nic na tom nemění poznání, že týmy, ve kterých to trenér nemá pevně v ruce, většinou prohrávají. „Řekl bych, že vláda, která ještě nezačala vládnout, k prohře mílovými kroky spěje,“ odhaduje jediný český absolvent kurzu vyjednávání FBI. „Stačí se podívat na tři dny trvající hlasování tisícovky Pirátů, protože na víkendy se přece jezdí na chalupy. Co se nominace na jednotlivé vládní posty týče, nevidím nikoho, kdo by to nějak rozpohyboval. Proto v současné době vítězí regiony nad zájmy České republiky.“

Priority a minové pole

Fotbalový trenér může v důsledku nemožnosti dohody odstoupit, příkladem je Zinedine Zidane, který v Realu Madrid poprvé skončil v roce 2018 pár týdnů po zisku třetího vítězství v Champions League v řadě, královský klub pak prošel velkou krizí a Zidane se vrátil. Každý premiér má sice stejnou možnost, nicméně víra v šťastné zítřky mu brání ve vyjednávání na samé hraně nedohody. „Premiér Fiala má ale v této chvíli také i jiné priority, než je funkční vláda. Například musí obhájit post předsedy ODS. A myslet si, že každý premiér dává přednost zájmům České republiky, tedy vlastně nevoličů své strany, kterých je v tomto případě navíc silná většina, nad zájmy stranickými, tedy svými, je utopické,“ vysvětluje Radim Pařík. „A nesmíme zapomenout na hru zotavujícího se prezidenta Miloše Zemana, jím položené miny hodně prověří vyjednávací schopnosti premiéra Petra Fialy. Zároveň se ale zachoval vysoce konstruktivně. Řekl sice, že odmítne jmenovat jednoho ministra, nicméně premiérovi okamžitě nabídl řešení.“

Skládání české vlády pak Radim Pařík nepřirovnává k budování fotbalového týmu, ale k soutěži o Miss České republiky. „Zatímco sportovní tým má jasnou strategii a ví, co bude hrát ještě před tím, než vběhne na hřiště, soutěž Miss má různé kategorie, o kterých rozhodují sponzoři.“

Pirát jako bolestný kompromis

V rozhovoru pro aktuální číslo Playboye hovoří Radim Pařík o nezbytnosti vyřešit v rámci vyjednávání nejdřív největší problémy. Těmi jsou v každé české vládě posty ministrů financí, místního rozvoje a zahraničí. „Přes finance se ovládají další rezorty, místní rozvoj je spojen s největšími finančními toky a dotacemi,“ vysvětluje Radim Pařík. Nominace možného ministra zahraničí, voliči „vykroužkovaného“ piráta Jana Lipavského, představuje bolestný kompromis, ke kterému podle jeho názoru nemělo dojít. „Premiér Fiala potřeboval ukázat svému voličskému elektorátu, že se umí dohodnout v zájmu celku i s lidmi, které nemusí. Na druhou stranu jsem nezaznamenal, že by se za možného ministra zahraničí nějak stavěl.“

Euforie upadá

Ve fotbale platí, že proti obzvlášť nenáviděnému soupeři se i slabší tým dokáže „kousnout“ a předvést výkon za hranicí možností vedoucí k vítězství. Tyto výkony ovšem není schopný podávat konzistentně, zatímco tým premiéra Petra Fialy bude muset vydržet čtyři roky. „Odhaduji, že to tak dlouho nebude. Euforie upadá, ministr zdravotnictví nemá žádný zázračný recept, z původně ambiciózní konsolidace rozpočtu ze strany ODS mizí desítky miliard. Do boje nejde tým s ambicí vyhrát Champions League, ale kluci holky, kteří seděli dlouho na lavici náhradníků, najednou zjistili, že jim narostla břicha a pohyb nic moc. Ale to televizním kamerám, o které jde v první řadě, nevadí,“ konstatuje Radim Pařík.

(Rozhovor s Radimem Paříkem je součástí prosincového vydání Playboye)