30. dubna 2020 23:23

Droga, která vyhrávala bitvy...

O „koksu“ nazpíval Eric Clapton hit Cocaine. O heroinu pojednává pěti Oscary oceněný snímek Francouzská spojka. Pervitin je na tom, co se popularizace týče, mnohem líp. Perníku, chcete-li metamfetaminu, se v Americe říká motörhead a rockeři určitě vědí, o čem je řeč. Je rovněž známo, že pervitin má prokazatelnou zásluhu na tom, že rakouský horolezec Hermann Buhl zdolal v roce 1953 jako první člověk na světě Nanga Parbat.

A rozhodně nesmíme zapomenut na mimořádně povedený seriál Perníkový táta. Jeho hlavní hrdina, středoškolský učitel chemie Walter White, to má těžké. Peněz málo, takže si přivydělává v myčce aut, na které čistí a leští také vozidla svých studentů, což mu na jejich respektu nepřidá. Doma těhotná žena a tělesně postižený syn. Do toho všeho diagnóza v podobě rakoviny plic. Je nezbytné zabezpečit rodinu, jako ideální a vlastně jediná možná varianta se jeví varna pervitinu, následná výroba a distribuce. Na rozdíl od kokainu či heroinu je totiž možné vařit perník při nízkých vstupních nákladech i doma. Kdo neviděl, přišel o hodně.

Perník pod pěti kruhy

Poprvé byl pervitin, mikrokrystalický bílý prášek hořké chuti bez zápachu, vyroben v roce 1887 v Japonsku. Pak nastal na takřka pět desetiletí klid. Kdoví, jak by se věci vyvíjely, kdyby se v roce 1936 nekonaly letní olympijské hry v Berlíně. Domácí pořadatelé toužili a hlavně potřebovali prokázat prostřednictvím svých sportovců vlastní rasovou nadřazenost. Nakonec se jim to moc nepovedlo, neboť nejvýraznější osobností her se stal držitel čtyř zlatých medailí, americký černoch Jesse Owens. Na druhé straně však vyšlo najevo, že krystalický metamfetamin Benzedrine, který němečtí olympionici zdatně sypali, zvyšuje výkonnost. Na tento fakt zareagovala farmaceutická společnost Temler, její tým vedený Fritzem Hauschildem přišel s výrobou metamfetaminu z přírodního efedrinu. Nový produkt dostal název Pervitin.

Dvě strany mince

A pak už to jelo. Nová droga se pustila do boje s kokainem, morfiem, vyčerpáním, depresí, a dokonce i nezájmem o sex. Pak začali Hitlerovi vojáci válčit s celým světem a bez pervitinu to nešlo. Lék se dokonce dostal na seznam armádních léčiv, farmaceutický koncern Temler dodával pro potřeby ozbrojených složek desítky milionů tablet. Zatímco tanky jely během blitzkriegu na benzin, jejich posádky zobaly perník. Pervitin fasovali němečtí tankisté, letci, námořníci. Vedle wehrmachtu se stal perník rovněž součástí „menu“ jednotek Waffen – SS. V červnu 1941 byla sice droga na území říše jako omamný jed zakázána, armáda se však absence dodávek obávat nemusela. Zvláště když vyšlo najevo, že zranění vojáci neměli po podání kombinace morfium – pervitin tak velký problém s motivací vrátit se na bojiště.

Stejně jako u konkurenčních drog platilo a platí i u pervitinu pravidlo o dvou stranách jedné mince. Na jedné straně výkony z kategorie nadlidských. Na straně druhé bojovali a bojují vojáci, civilisté a lékaři po jakémkoli užití pervitinu s abstinenčními příznaky, vysokým krevním tlakem, infarkty, srdečními obtížemi…

(Článek Perníkový polibek čtěte v květnovém Playboyi)