návrat zpět
Co hledáte?
Smazat

reklama

reklama

Autor: profimedia.cz
People

Drážďany: Loupež století, nebo velká rána bez plánu B?

Vydáno: 28.11.2019
V pondělí realizovali dosud neidentifikovaní lapkové malého vzrůstu největší poválečnou loupež v historii Německa. Z drážďanské klenotnice Grünes Gewölbe si odnesli přes 300 let staré šperky, diamanty a další drahé kameny v hodnotě blížící se miliardě eur.

Jak se shodnou odborníci, jedna věc je šperky a drahé kameny ukrást, druhá se pak „horkého“ zboží za patřičnou cenu, ale zejména bez vzbuzení nežádoucí pozornosti zbavit. Zkusme proto lehce fabulovat.  

Pakliže za loupeží nestojí konkrétní sběratel a nekradlo se na objednávku, historické šperky nepředstavují pro zloděje takový jackpot, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jsou totiž snadno identifikovatelné, na ceně se výrazně podepisuje mistrovská práce a historická hodnota. Nic z toho překupník ani finální kupec neocení. Navíc je zřejmé, že úspěšní zloději budou mít s udáním šperků velké problémy, což silně ztěžuje jejich vyjednávací pozici. Zvláště, když při vší úctě k našim západním sousedům, saské umění nerovná se Mona Lisa.

Loupež pro pár drobných?

Proto nelze vyloučit, že zlaté šperky čeká v rámci zahlazení stop roztavení. Nejedná se o nikterak složitou záležitost, tavení lze realizovat i v domácích podmínkách. Zlato taje při teplotě 1064 stupňů Celsia, což je méně než u většiny kovů. Proto stačí grafitový kelímek, který ustojí žár tekutého zlata, laboratorní kleště, jedlá soda a borax neboli přírodní sůl. K tomu kožené rukavice, zástěra a celoobličejový kryt. Tavit lze s pomocí speciální tavicí elektrické pece, cena kolem 25 000 korun. Stejně tak může posloužit i 1200wattová mikrovlnná trouba. Roztavené zlato se přelije do kelímku, vezme do kleští, nalije do formy a nechá vychladnout. Neidentifikovatelné zlato pak není problém udat. V listopadu se v Česku prodával gram zlata 14 karátů (585/1000) asi za 600 korun. Je ovšem otázka, zda cílem operace byl zisk několika tisícovek eur.

Grünes Gewölbe byla od poloviny 16. století klenotnicí saských kurfiřtů a králů. Jsou zde shromážděny předměty nevyčíslitelné hodnoty z období od renesance až po klasicismus.
Autor: profimedia.cz Grünes Gewölbe byla od poloviny 16. století klenotnicí saských kurfiřtů a králů. Jsou zde shromážděny předměty nevyčíslitelné hodnoty z období od renesance až po klasicismus.

Minimální šance

Jinak je tomu v případě diamantů. V únoru 2013 sebrala skupina lupičů na letišti v Bruselu z letadla švýcarské společnosti Helvetic Airways diamanty za 50 milionů dolarů. Ve srovnání s loupeží v Drážďanech se sice jednalo o pakatel, přesto mohli mít zločinci větší důvod k radosti.

„Těžko lze odhadovat, jak lupiči s diamanty naloží,“ konstatovala tehdy v rozhovoru pro eu.usatoday.com Caroline Wolf, mluvčí Antwerp World Diamond Centre. „Nicméně s jistotou lze říci, že šance na nalezení broušených i nebroušených diamantů je minimální.“ Podle prezidenta London Diamond Bourse Harry Levyho se lupiči diamantů zbavili za 20 až 30 procent jejich ceny. „Nepochybně se jim podařilo dostat diamanty do distribučního systému, ve kterém nenávratně zmizí.“

Pro surové diamanty to platí dvojnásob. Nové identity se totiž drahokamům dostane v řezacích centrech v Indii, Izraeli, Jižní Africe nebo USA. „Dohledat takový kámen je prakticky nemožné. Denně dojde k zpracování diamatů za 200 milionů dolarů. Rozptýlit po světě drahokamy za 50 milionů dolarů nepředstavuje pro lidi z branže žádný problém,“ dodal Harry Levy. Zvláště když se jedná o předem připravenou a plánovanou operaci. Lupiči, pokud nepracují na objednávku a neberou paušál, mohou počítat asi s 30 procenty původní ceny. Zbytek tvoří náklady, největší položku představují zprostředkovatelské provize. Nezřídka, což bude možná i případ miliardové loupeže v Drážďanech, jsou odměny plánovačů operace a zprostředkovatelů schopných pustit zboží do oběhu mnohem vyšší než lupičů.

Podle ředitele Grünes Gewölbe Dirka Syndrama jsou všechno výbrusy z osmnáctého století a není jednoduché je zpeněžit.
Autor: profimedia.cz Podle ředitele Grünes Gewölbe Dirka Syndrama jsou všechno výbrusy z osmnáctého století a není jednoduché je zpeněžit.

Sázka na náhodu

O něco komplikovanější situace nastává z hlediska zločinců v okamžiku broušených a certifikovaných diamantů. Vzápětí po loupeži totiž dostane policie do rukou jejich seznam, včetně nezbytných údajů. Diamanty větší pěti karátů jsou proto přebrušovány. Alespoň minimální šance policie spočívá v omezeném počtu brusičů na volné noze spolupracujících s podsvětím. Nové kameny pak míří nejčastěji do Hongkongu a Dubaje. Vzhledem k tomu, že se jedná o standardní diamanty, je identifikace věcí náhody. „Velcí obchodníci pracují denně se stovkami drahokamů. Kontrola je víceméně automatická,“ říká Harry Levy. Navíc každého obchodníka jinak vážené branže zajímá v první řadě logicky kvalita, původ se až tak moc neřeší. Policii pak ztěžuje práci i umná strategie kupců kradených kamenů. Diamanty jsou vypouštěny do oběhu postupně na základě předem připraveného plánu, proces může trvat několik měsíců či let.

Spousta otazníků

Výše zmiňované ovšem platí v případě standardních diamantů, nikoli šperků, které byly uloupeny v Drážďanech. Vzhledem k jejich hodnotě lze jejich chabou ochranu vysvětlit nikoli nelogickým předpokladem, že vzácným šperkům nehrozí ze strany lupičů příliš velké nebezpečí. Loupež totiž nastartovala rozsáhlé a dlouhotrvající policejní operace, zisk je přitom diskutabilní. Podle ředitele Grünes Gewölbe Dirka Syndrama se totiž v případě drahokamů jedná o výbrusy z osmnáctého století a není proto vůbec jednoduché je zpeněžit. Případné vytržení diamantů ze šperku se pak rovná jejich znehodnocení, problém originálního výbrusu navíc zůstává. Na druhou stranu misky vah je nutno položit profesionalitu lupičů pracujících podle detailně připraveného plánu. Představa, že realizace ostře sledované loupeže proběhla bez existence plánů B, C, D… se tak nejeví jako příliš reálná.

Případné vytržení diamantů ze šperku se rovná jejich znehodnocení. „Udělat by to byla hloupost," míní dlouholetý ředitel klenotnice Dirk Syndram.
Autor: profimedia.cz Případné vytržení diamantů ze šperku se rovná jejich znehodnocení. „Udělat by to byla hloupost," míní dlouholetý ředitel klenotnice Dirk Syndram.

Obsah důležitější obalu

I v tomto případě však platí, že naděje umírá poslední. Důkazem toho je případ z Kodaně ze začátku loňského roku. Ze sbírky baru Café 33 tehdy zmizela láhev vodky Russo-Baltique z produkce společnosti Dartz Company. Cena láhve v přepočtu za 27,4 milionu korun se neodvíjela ani tak od obsahu, jako od obalu v podobě tří kilogramů zlata, stejného množství stříbra a diamantů. Kromě toho si láhev zahrála v jednom z dílů seriálu Domek z karet. Zatímco obsah zmizel neznámo kam, láhev našla policie na staveništi v Kodani.
Související témata: Grünes Gewölbe , krádež , Německo , šperky , zlato , diamant