To, že politici lžou, je docela běžné a nelze předpokládat, že by tomu bylo alespoň v blízké budoucnosti jinak. V politice totiž platí, že pravda nesmí bránit dobrému příběhu a volič by proto měl z úst svého politika slyšet v první řadě to, co slyšet chce.
Vzhledem k tomu, že si dosud nikdo nedal práci s tím spočítat lži ruského cara Vladimira Putina, je prozatímním králem lhářů z řad politiků bývalý a možná i budoucí prezident USA Donald Trump. Ostatně, šéf jeho první úspěšné prezidentské kampaně Steve Bannon, který považoval za největšího Trumpova soupeře nikoli Demokratickou stranu, ale média, prohlásil, že „způsob, jak se s médii vypořádat, je zaplavit zónu exkrementy“.
Konflikt mezi pravdou a politikou
Podle deníku The Washington Post pronesl Donald Trump během svého pobytu v Bílém domě do ledna loňského roku 30 573 nepravdivých tvrzení, což se rovnalo asi 21 lžím denně. Američtí komentátoři a ověřovatelé faktů označili způsob jeho komunikace za bezprecedentní, The Washington Post pak dokonce psal vzhledem k Trumpově zvyku používat informace, o kterých předem věděl, že nemají nic společného s pravdou, o dezinformačních kampaních.
V roce 2017 vyšel v listu The New York Times text autorky Sheryl Gay Stolberg poukazující na skutečnost, že několik prezidentů v předchozích 50 letech obcházelo pravdu. Dwight Eisenhower lhal o americkém špionážním letadle sestřeleném nad územím SSSR, nepravdy Lyndona Johnsona ospravedlňovaly americkou politiku ve Vietnamu, zatímco Richarda Nixona stály lži spojené s aférou Watergate úřad prezidenta. Podle autorky pak Bill Clinton lhal o svém vztahu se stážistkou Monikou Lewinski, jeho nástupce George W. Bush si pomohl lží při přesvědčování o nezbytnosti války s Irákem. Podle spisovatelky Hannah Arendt posunul Donald Trump „konflikt mezi pravdou a politikou na zcela novou úroveň“.
Podle autorek stály Nixona lži okolo aféry Watergate úřad prezidenta, Clinton lhal o vztahu s Monikou Lewinski a Bush si pomohl lží při přesvědčování o nutnosti války s Irákem. Ovšem Trump posunul konflikt mezi pravdou a politikou na zcela novou úroveň.
Zdroj: EOPOTUS / Gage Skidmore CC BY-SA 2.0 / redakce
Podle autorek stály Nixona lži okolo aféry Watergate úřad prezidenta, Clinton lhal o vztahu s Monikou Lewinski a Bush si pomohl lží při přesvědčování o nutnosti války s Irákem. Ovšem Trump posunul konflikt mezi pravdou a politikou na zcela novou úroveň.
Zdroj:
EOPOTUS / Gage Skidmore CC BY-SA 2.0 / redakce
Skutečnost versus fikce
Nutno říci, že Donald Trump si upravoval realitu k obrazu svému dávno předtím, než se ujal v lednu 2017 úřadu pětačtyřicátého prezidenta USA. Například na zhroucení akciového trhu v říjnu 1987 reagoval prohlášením pro média, podle kterého prodal před měsícem všechny své akcie a neutrpěl tak žádné ztráty. Jak ovšem uvedl magazín Forbes, pouze ve svém, Resort International přišel Trump o 19 milionů dolarů.
O dva roky později tvrdil, že jeho dluhy vůči bankám jsou „velmi malé“. Podle britské agentury Reuters však na začátku roku 1990 dlužil The Donald 70 finančním ústavům přes 4 miliardy dolarů. Bankéř Ben Jerzin jr. který se snažil získat zpět alespoň něco z částky 100 milionů dolarů, které banka Trumpovi půjčila na základě osobního setkání, potvrdil, že budoucí prezident „nebyl schopný rozlišovat mezi skutečností a fikcí“.
V roce 1989 Trump tvrdil, že jeho dluhy vůči bankám jsou velmi malé. Podle agentury Reuters však na začátku roku 1990 dlužil The Donald 70 finančním ústavům přes 4 miliardy dolarů.
Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
V roce 1989 Trump tvrdil, že jeho dluhy vůči bankám jsou velmi malé. Podle agentury Reuters však na začátku roku 1990 dlužil The Donald 70 finančním ústavům přes 4 miliardy dolarů.
Zdroj:
ČTK / Profimedia.cz
Na sportovní vlně
Velký prostor k fabulacím poskytl Donaldu Trumpovi rovněž sport. V roce 1983 koketoval s koupí celku amerického fotbalu New Jersey Generals. Reportér CNN Keith Oberman vzpomínal loni na Trumpův proslov na veřejnosti, ve kterém slíbil v rozporu s pravidly soutěže příchod velkých hvězd a trenérů, i když musel vědět, že k tomu nikdy nedojde.
V roce 1969 Donald Trump tvrdil, že vsadil milion dolarů v kurzu 20:1 na zápas o titul mistra světa těžké váhy v boxu mezi Evanderem Holyfieldem a Mikem Tysonem, ve kterém vyhrál Holyfield. Deník Las Vegas Sun uvedl, „že ačkoli si lidé dávali pozor, aby Trumpa nenazvali rovnou lhářem, nenašel se nikdo, kdo by tak velkou sázku potvrdil“. Navíc je známo, že sázkařský byznys je v Nevadě velmi ostře sledován a tak neobvyklá sázka je prakticky neutajitelná.
V knize The Games Do Count: Americas’s Best and Brightest on the Power of Sports z roku 2004 Trump uvedl, že během zápasu jeho školy v roce 1964 v Cornwall High School odpálil vítězný homerun, za což se mu dostalo v místních novinách titulku: „Trump Homers To Win The Game.“ Jak však novináři zjistili, Trumpova střední škola se toho roku soutěže vůbec nezúčastnila a žádný článek s podobným titulkem nikdy nevyšel.
Po zakoupení Trump National Golf Clubu v roce 2009 postavil budoucí prezident USA mezi 14. a 15. odpalištěm památník The River Blood s plaketou popisující, jak krev obětí občanské války zbarvila řeku doruda. Pravda je ovšem taková, že v konkrétním místě žádné boje občanské války neprobíhaly…
(Text o lži jako nedílné součástí politiky najdete v říjnovém Playboyi)