Dobrá adresa: Salon Klaudie Eis

I v tomto případě přitom platí, že každé zlo může být k něčemu dobré. Byť se jedná o tak velké zlo, jakým je onkologický nález. „Cítila jsem se dobře, všechno fungovalo, rodina, práce. Pak jsem se najednou dozvěděla, že jsem se ze dne na den stala onkologickou pacientkou,“ vzpomíná Klaudia během 3. ročníku akce Tetování pro radost, které se mimo jiné zúčastnila Anna Julie Slováčková, další z velkých vítězek nad rakovinou.

Maximální obezřetnost

Během náročné léčby Klaudia poznala, čím vším si musí projít žena s onkologickou diagnózou. „Pochopitelně, v první řadě jde o život, ostatní věci jsou podružné. Když jsem si ale uvědomila, že přijdu o vlasy a obočí, docela to se mnou, a to se považuji za psychicky hodně odolného člověka, zamávalo,“ konstatuje. „Vzhledem k materiální situaci jsem neřešila finance, zároveň mi ale bylo jasné, že ne každá onkologická pacientka je na tom tak dobře, aby si mohla dovolit paruku a kosmetické zákroky v hodnotě desítek tisíc korun. Tehdy jsem se rozhodla, že pokud všechno dobře dopadne, budu nemocným ženám s rakovinou poskytovat zdarma permanentní make-up. Řekla bych, že se jedná o jedno z mých nejlepších životních rozhodnutí.“

Pro vysvětlení, v případě permanentního make-upu se jedná o aplikaci pigmentů za pomoci speciálních přístrojů do vrchní vrstvy pokožky, při práci se používají povrchová anestetika. V případě onkologických pacientek musí kosmetický zákrok schválit lékař. „Každý nádor vyžaduje odlišnou léčbu, míru hojení a ředění krve,“ vysvětluje Klaudia s tím, že specifickou a vysoce odbornou činností je tetování bradavek po odstranění prsou. „Pracuje se s tkání, která byla několikrát narušena, proto se musí postupovat s mimořádnou obezřetností, přesně definovat, jak se chová implantát. Občas pacientka testy neprojde, jedná se o ale o minimální počet.“

Práce na 24hodinový úvazek

Každá klientka s sebou přináší rovněž příběh, podle Klaudie proto nelze práci vykonávat podle šablony: Dobrý den, tak se o vás postarám, a na shledanou. „Na základě vlastních zkušeností se nechám vždycky vtáhnout do děje každého jednotlivého příběhu, myslím, že to ani jinak nejde. Berte to tak, že přijde žena, která bojuje o život, uvnitř sebe navíc řeší to, že je součástí charity. Do toho se musí odhalit před cizí ženskou, ukázat jizvy. Nabyla jsem ale dojmu, že sdělením příběhu se každé z žen uleví, zatímco já můžu konstatovat, že moje onkologická diagnóza je ve srovnání s tím, co má za sebou konkrétní dáma, docela stravitelná.“

Práci včetně příběhů si Klaudia Eis „nosí“ domů. Na pořad dne přichází relaxační hudba a činnosti spojené se snahou zbavit se veškeré negativní energie. Pak se ale člověk probudí ve čtyři hodiny ráno a je v tom zas. „Vždycky si říkám, že jsem v pohodě, co mají říkat lékaři a sestry. Vím, že nespasím svět, ovlivňuje to můj osobní i pracovní život, ale nedovedu si představit, že bych s tím měla někdy skončit. Je to něco, co mě naplňuje, mám díky tomu pocit užitečnosti. Proto s většinou pacientek a zároveň klientek zůstávám v kontaktu.“

Podle Klaudie se navíc jedná o vlastní očistnou proceduru, která přináší výsledky. Všechno je totiž v hlavě. „Před několika týdny jsem byla na kontrole,“ říká. „Měla jsem obavy, poslední ozařování před čtyřmi lety pro mě bylo hodně náročné, do toho jsem prošla covidem s těžkým průběhem. Moje lékařka mi ale sdělila, že jsem za poslední čtyři roky neměla nikdy tak dobré výsledky. Tak jsem si řekla, že jsem zdravá a už mě tam nikdo nedostane.“

Žádné možná nebo ale...

Přestože náklady na dobročinnost dosahují řádů stovek tisíc korun ročně, nehodlá Klaudia Eis v této oblasti polevovat. „Život mě naučil umění vědět, co chci. Navíc se kromě lidské výzvy jedná také o tu profesní, vždy je co zlepšovat,“ říká s tím, že do budoucna hodlá své aktivity rozšířit do Brna a Bratislavy. „Plánovala jsem to před dvěma lety, veškeré plány ale naboural covid. Teď se do toho znova pustím, věřím totiž na karmu a na to, že když člověk chce, tak jde skoro všechno, a neřeším, o kolika nulách je moje pomoc. Proto mám velký problém s termíny jako možná nebo ale…“

V realizaci bohulibého záměru počítá Klaudia s výraznou angažovaností dcery Kristýny. „Má sice problémy se sluchem, ale zlaté ruce. Krásně kreslí a tetuje tělo. Má veškeré předpoklady být úspěšnější než já. Měla jsem dobrý nápad, ale všechno jsem se musela učit od samého začátku, Kristýna se má od čeho odrazit a věřím, že toho využije.“