Au revoir, monsieur Wenger!

Na jedné straně oslavné články a respekt největších soupeřů v čele s Alexem Fergussonem (1941, Manchester United) a Josém Mourinhem (1963, Chelsea, Manchester United). Na straně druhé řeč čísel, která dokazují, že Wengerova éra má mnohem úspěšnější manažery. „Jsem přesvědčený o tom, že Wenger patří mezi nejlepší trenéry světa. A to neříkám jen proto, že jsem měl možnost sledovat osobně jeho práci a několikrát s ním mluvit. Jedná se o mimořádnou personu, jak ze sportovního, tak lidského hlediska,“ má mimo veškeré pochybnosti jasno bývalý český reprezentant a úspěšný trenér Ivan Hašek (1963).

Premier League: třetí v řadě

Arsène Wenger se stal koučem Arsenalu v sezoně 1996. V nejbohatší a divácky nejatraktivnější soutěži světa Premier League triumfoval Arsenal pod jeho vedením během dvaadvaceti sezon celkem třikrát (1998, 2002, 2004). V mistrovské sezoně 2003/2004 pozdější držitel Řádu Britského impéria jako první a zatím poslední trenér historie Premier League dovedl svůj tým k zisku titulu bez jediné prohry. Zní to hodně dobře, ale ve stejném čase vybojoval Manchester United sira Alexe Fergussona titulů jedenáct (!). Pětkrát se radovala londýnská Chelsea, přičemž ve třech případech u toho byl José Mourinho. Tedy věčný rival, o kterém Wenger v roce 2005 prohlásil, že je úplně mimo realitu a porušuje veškerá pravidla slušného chování. Jinak distingovaný Francouz na adresu Mourinha pravil, že „pokud hlupák dosáhne úspěchu, nedělá to z něj inteligenta, ale ještě většího pitomce“. Realita je však taková, že „pitomec“ José potřeboval k zisku tří titulů pouhých šest sezon. A do Anglie přišel jako vítěz Poháru UEFA a Ligy mistrů. Po dočasném „vyhnání“ z Premier League vyhrál tituly s Interem Milán a Realem Madrid, s italským celkem pak ovládl v sezoně 2010 Ligu mistrů. „Jak ukázal poslední zápas Arsenalu na Old Trafford, jak sir Alex Fergusson, tak José Mourinho chovají k Arsènu Wengerovi velkou a zaslouženou úctu. Přestože srovnání s oběma hlavními soky, především s Alexem Fergusonem, nevychází výsledkově nejlépe, není o tolik horším trenérem. Prostě šéfoval klubu, který měl v jistém období jiné priority než nákupy hráčů,“ konstatuje Ivan Hašek.

FA Cup: jako válec

Zatímco v Champions League Arsène Wenger v souboji s Alexem Fergusssonem a Josém Mourinhem ztrácel, v případě FA Cupu, vůbec nejstarší klubové soutěže na světě, která se hraje od roku 1872, oba rivaly doslova převálcoval. V sezonách 1996–2018 vybojoval Arsenal sedm triumfů, každý z nich jde za Wengerem. Pravda, Chelsea vyhrála ve stejném období šestkrát, na zisku ceněné trofeje se však podíleli dvakrát Carlo Ancelotti, po jednom vítězství zaznamenali Ruud Gullit, Gianluca Vialli, José Mourinho a Roberto Di Mateo. Manchester United získal čtyři vítězství, ve třech případech u toho byl Alex Fergusson. Ivan Hašek má pro Wengerovy triumfy v FA Cupu následující vysvětlení: „Dlouhodobá soutěž, jako je Premier League, vyžaduje mimořádně silný a vyrovnaný kádr. Ostatně, v řadě klubů sedí na lavicích náhradníků angličtí reprezentanti. Pohárová soutěž založená na k. o. systému je o něčem jiném. Tady se ukazuje, jak velký byl Wenger stratég a motivátor.“

Evropa: hořký pláč nad „výdělkem“

Evropské výsledky Arsèna Wengera jsou tristní. Nutno ovšem říci, že před příchodem francouzského stratéga tomu nebylo jinak. Arsenal Londýn vyhrál za celou dobu své existence pouze jednou už zaniklý Pohár vítězů pohárů, když v roce 1994 porazil 1:0 italský celek FC Parma. V době Wengerovy vlády to Arsenal dotáhl nejdál v roce 2006, když ve finále Ligy mistrů podlehl 1:2 Barceloně. Ve stejném období vyhrál Champions League dvakrát Manchester United (1999, 2008), jednou slavily celky FC Liverpool (2005) a FC Chelsea (2012). „Nechci vůbec tvrdit, že Liga mistrů je pro anglické kluby druhořadou záležitostí. Na druhou stranu, dohromady vyhrály Champions League čtyřikrát, zatímco samotný Real Madrid má na svém kontě o jedno vítězství víc. K tomu čtyři vítězství Barcelony. A nemyslím si, že španělská Primera Division je kvalitnější soutěž než Premier League. Abych pravdu řekl, často si kladu otázku, jak vůbec anglické kluby zvládají takovou porci utkání, která jedou od první do poslední minuty na plný plyn. Výpadky na evropské scéně se mi zdají logické,“ konstatuje Ivan Hašek.

Fotbal nejsou statistiky

V souvislosti s neúspěchy na evropském fotbalovém bojišti se často hovoří o tom, že Arsenal zejména v době stavby stadionu neměl patřičné finance na nákupy nejlepších hráčů. Realita je ovšem taková, že v době panování Arsèna Wengera prošli Arsenalem například mistři světa, Petit, Vieira, Henry, Pires (Francie), Özil, Mertesacker, Mustafi (Německo) či Fábregas (Španělsko). Barvy Arsenalu hájili vítězové Ligy mistrů Overmars, Kanu (Ajax Amsterodam), Čech (FC Chelsea) či držitel Evropského superpoháru Alexis Sánchez (FC Barcelona). Ve výčtu hvězd nesmíme zapomenout na Nizozemce Bergkampa a Tomáše Rosického. Všechno hráči, o kterých si například takové FC Porto mohlo a může nechat jenom zdát. Přesto portugalský tým vyhrál v posledních dvou desetiletích jednou Champions League a dvakrát Evropskou ligu. „Fotbal ale nejsou jenom statistiky. Porto není samozřejmě tak bohaté jako Arsenal. V dobách největší slávy mělo titul doma skoro předplacený a mohlo se soustředit na evropské soutěže. Taky lze argumentovat tím, že Manchester City má mnohem větší finanční silu než Arsenal a finále Champions League se zatím nepřiblížil. Samozřejmě je dobré mít ve výčtu úspěchů velkou evropskou trofej, ale někdy to prostě nevyjde. Nijak to ale nesnižuje Wengerovu velikost,“ tvrdí Ivan Hašek.