12. června 2018 15:28

9 summitů, které psaly historii

Nemožné se stalo skutkem, 12. červen 2018 se zapíše do historie jako den historického setkání prezidenta USA Donalda Trumpa a severokorejského diktátora Kim Čong-una. Proto nebude od věci připomenout osm poválečných summitů, které do značné míry rýsovaly dnešní uspořádání světa.

  1. J. F. Kennedy – Nikita Chruščov (1961) „Kukuruznik“ Chruščov dorazil v červnu do Vídně posílen úspěšným letem Jurije Gagarina do vesmíru, zatímco CIA dokonale zpackala v Zátoce sviní pokus o svržení kubánského diktátora Fidela Castra. Přesto si byl zkušený aparátčík Nikita vědom toho, že se svět nachází na pokraji jaderné války. A přestože měl tvrdit cosi ve smyslu, že když už válka, ať se tak stane rychle, dokud nejsou vyvinuty nejděsivější zbraně, naštěstí blufoval. Summit, během kterého měl udolat nezkušeného Kennedyho, tak vyzněl nerozhodně. Záhy přišla stavba Berlínské zdi a poté karibská krize. V obou případech tahal za delší konec J. F. K.
  2. Richard Nixon – Mao Ce-tung (1972) V únoru 1972 se stal Richard Nixon prvním prezidentem, který navštívil komunistickou Čínu. Dva roky předtím se v rozhovoru pro Time nechal slyšel, že bude velmi rád, pokud se někdy do Číny podívá, a doufá, že pokud ne on, tak alespoň jeho děti. Od roku 1969 neomezený vůdce Číny Mao Ce-tung se nakonec rozhodl vyslyšet jeho přání. Návštěvu předjednával, jak jinak, téměř celý rok předtím poradce pro otázky národní bezpečnosti Henry Kissinger. A svým způsobem rovněž americká výprava stolních tenistů, která dorazila do Číny v dubnu 1971, proto se od té doby hovoří o pingpongové diplomacii. Ještě měsíc před summitem jeden z demokratických senátorů prohlásil, že antikomunista Nixon v Číně je totéž jako demokratická strana a vyrovnaný rozpočet. Nakonec Nixon dohodl během jednání stažení vojsk z Tchaj-wanu a uznal jednu Čínu. Za dva roky však Nixona smetla aféra Watergate.
  3. Richard Nixon – Leonid Brežněv (1973) Po Mao Ce-tungovi přišel v květnu na řadu největší bolševik své éry Leonid Iljič Brežněv. Výsledkem moskevského jednání dvou nesmiřitelných ideologických oponentů byla Smlouva o omezení strategických útočných zbraní SALT 1. Došlo rovněž k dohodě o zřízení „žhavé“ linky, kterou by spolu oba politici přímo komunikovali v případě krizové situace.
  4. Anvar Sadat – Menachem Begin (1978) Strůjcem jednání, která vedla k pozdějšímu uzavření mírové smlouvy mezi Egyptem a Izraelem, byl ministr zahraničních věcí USA Henry Kissinger. Summit se uskutečnil v září v americkém městě Camp David. Během dvanáctidenního jednání byly dojednány a za účasti prezidenta Jamese Cartera v Bílém domě podepsány dvě smlouvy. První z nich se týkala území v pásmu Gazy a západního břehu řeky Jordán řízených palestinskou samosprávou. Jak se ukázalo později, zúčastněné strany si její význam vykládaly rozdílně. Druhá smlouva přijednávala uzavření mírové smlouvy mezi oběma zeměmi.
  5. Ronald Reagan – Michail Gorbačov (1985) Po smrti sveřepých bolševiků Brežněva (1982), Andropova (1984) a Černěnka (1985) našel Ronald Reagan ve svém druhém funkčním období v osobě nového tajemníka ÚV KSSS partnera k diskusi. K prvnímu „oťukávacímu“ setkání došlo v neutrálním Švýcarsku poblíž Ženevského jezera. Dne 19. listopadu obletěly svět fotografie Reagana vítajícího osobně Gorbačova. Došlo na pocházku na břehu jezera, slavné posezení u krbu. Další den se jednalo o ambasádě SSSR. Přestože se názory obou politiků v ideologických otázkách rozcházely, konstatoval americký prezident, že sice musíme ujít dlouhou cestu, ale jdeme správným směrem.
  6. Ronald Reagan – Michail Gorbačov (1986) Po summitu v Ženevě, na poměry studené války mimořádně povedeném, se nejvyšší představitelé USA a SSSR sešli v Reykjavíku. Místu setkání odpovídala i atmosféra. V okamžiku, kdy Gorbačov učinil pokus spojit počty jaderných hlavic s koncem programu tzv. hvězdných válek (SDI), tvrdě narazil. Právě tento program, který USA chránil před balistickými raketami, byl totiž Reaganovým trumfovým esem ve snaze „uzbrojit“ tehdejší sovětský kolos na hliněných nohách. Gorbačov odešel s nepořízenou a jako prozíravý politik si byl vědom počátku rychlého konce komunistického impéria.
  7. George Bush – Michail Gorbačov (1989) Zatímco Winston Churchill v roce 1946 železnou oponu „od baltského Štětína až po Terst na Jadranu“, spustil, dvojice Bush–Gorbačov oponu na summitu na Maltě 2. prosince 1989 vytáhla. Americký prezident se nacházel v mnohem výhodnější vyjednávací pozici. Komunismus ve východní Evropě byl sice jen několik týdnů, přesto nenávratně, minulostí. Na palubě lodi Maxim Gorkij sovětský vůdce potvrdil, že USA nebudou zasahovat do probíhajících změn ve státech bývalých sovětských satelitů, podle Bushe obě země vstoupily do éry nových vzájemných vztahů.
  8. Frederik W. de Klerk – Nelson Mandela (1992) Schůzka mezi prezidentem JAR de Klerkem a nejslavnějším politickým vězněm planety, vůdcem Afrického národního kongresu Nelsonem Mandelou, se uskutečnila na konci listopadu v Johannesburgu. Oběma politikům bylo jasné, že dohoda je takřka otázkou přežití. Země procházela obdobím generální stávky, stovek demonstrací, pouličních bojů. K tomu pokles důvěry investorů v ekonomiku. Setkání předcházela dohoda o propuštění 150 politických vězňů a zastavení vyšetřování sedmnácti členů Afrického národního kongresu podezřelých z organizace ozbrojeného odporu proti vládě. Mezi propuštěnými byl i Robert McBride, odsouzený v roce 1986 k trestu smrti za bombový útok v policejním baru v Durbanu, při kterém byli zabiti tři civilisté. Prezident de Klerk pak dosáhl dohody o amnestii pro příslušníky bezpečnostního aparátu, kteří se podíleli na represích vůči černošskému obyvatelstvu. Za dva roky po summitu byl Nelson Mandela zvolen v prvních svobodných volbách v historii země prezidentem JAR.
  9. Barack Obama – Dmitrij Medveděv (2010) Summit mezi prezidenty USA a Ruska se odehrál v dubnu v Praze, oba politici se podpisem smlouvy o jaderném odzbrojení snažili narovnat vztahy svých předchůdců George Bushe a Vladimira Putina. Na konci summitu, během kterého se Praha proměnila v nedobytnou pevnost, byla podepsána dohoda Start II o dalším snížení stavu strategických útočných zbraní.