9 hráčů, kteří rozehráli íránskou ruletu

Trojice velkých hráčů: Současný prezident Íránu Hasan Rúhání před portréty Sajjida Alí Chameneího (vlevo) a Rúholláha Chomejního. Zdroj: profimedia.cz

V polovině května vypověděl prezident USA Donald Trump jadernou dohodu s Íránem z roku 2015. Ceny ropy vylétly na tříleté maximum, řada evropských firem řeší dilema, zdali přijít o stovky milionů eur, nebo čelit možným sankcím ze strany snad ještě stále spojence z USA. Playboy.cz přináší seznam devíti největších hráčů íránské rulety.

Na počátku všeho stál šáh Ismá’il (1487–1524), zakladatel safíovské říše. Moci se chopil v roce 1501, do roku 1510 sjednotil celou Persii. Silný vůdce si dal za cíl učinit z Persie šíitskou protiváhu sunnitské Osmanské říše, a jak se ukazuje, byl ve své snaze velmi úspěšný. Přestože je říše šáha Ismá’ila obklopena sunitskými sousedy v čele se Saúdskou Arábií, plní roli šíitského hegemona dodnes.
Kdo ví, kde by byl dnešní Írán bez zkušeného britského obchodníka a spekulanta Williama Knoxe D’Arcy (1849–1917). V roce 1910 podepsal dohodu s tehdejším vládcem země, na jejímž základě získala anglo-perská společnost, ze které později vznik koncern British Petroleum (BP), na 60 let prakticky výhradní práva těžby ropy. Írán inkasoval 16 procent ze zisku. Vzhledem k „výhodnosti“ smlouvy je zřejmé, z čeho hlavně pramení odpor Íránu vůči Západu.
Vnuk amerického prezidenta Theodora Roosevelta, důstojník CIA Kermit Roosevelt jr. (1916–2000), sehrál klíčovou roli v puči, na jehož základě byla v srpnu 1953 svržena vláda premiéra Muhammada Mosaddeka a posílen vliv silně proamerického šáha Muhammada Rezy Pahlavího.
Po ropné krizi v roce 1973 využil perský šáh Muhammad Rezá Pahlaví (1919–1980) pohádkových příjmů z prodeje ropy k nákupu nejnovějších amerických zbraní s cílem ovládnout Blízký východ. Touha stále víc paranoidního neomezeného vládce vyděsila jak Moskvu, tak Washington a Tel Aviv. Na začátku roku 1979 byl šáh svržen. V 50. letech nechal postavit první jadernou elektrárnu, o dvacet let později pak investoval do jaderného programu.
Po útěku šáha přišel čas ajatolláha Rúholláha Chomejního (1902–1989), náboženského fanatika, který se vrátil z francouzského exilu. Charizmatický autor doktríny, podle které musí zemi spravovat duchovní jako jediní vykladači božích zákonů. Zakladatel teokratické Íránské islámské republiky, která nemá v regionu prakticky jediného spojence. S jeho požehnáním vpadla tlupa studentů 4. listopadu 1979 na americké velvyslanectví v Teheránu a téměř 18 měsíců držela jako rukojmí 52 diplomatů. Ajatolláhové disponují vlastní ozbrojenou, velmi výkonnou složkou, tzv. Revolučními gardami. Ty se výrazně angažují v Jemenu, Iráku a Sýrii.

Trojice velkých hráčů: Současný prezident Íránu Hasan Rúhání před portréty Sajjida Alí Chameneího (vlevo) a Rúholláha Chomejního. Zdroj: profimedia.cz
Zavřít
Trojice velkých hráčů: Současný prezident Íránu Hasan Rúhání před portréty Sajjida Alí Chameneího (vlevo) a Rúholláha Chomejního. Zdroj: profimedia.cz
V roce 1980 se objevil na scéně další výtečník, irácký diktátor Saddám Husajn (1937–2006). V obavě, že šíitská vlna smete jeho režim a pod dojmem slabosti země ajatolláhů napadl 22. září 1980 Írán. Nakonec z toho byl vleklý, osm let trvající konflikt, kterému padlo za oběť přes milion lidí. V době konfliktu se Husajnův režim jevil pro Západ jako menší zlo, což Írán přivedlo k přesvědčení o nezbytnosti výroby vlastní jaderné zbraně.
Po smrti ajatolláha Chomejního se v roce 1989 chopil moci Sajjid Alí Chameneí (1939). Nový vůdce země však postrádá charizma svého předchůdce, ve srovnání s ním navíc takticky nestíhá. V roce 2009, po znovuzvolení pomateného Mahmúda Ahmadínežáda prezidentem, se Alí Chameneí postavil na stranu prezidenta, čímž přišel zejména v řadách mládeže o značnou část podporovatelů.
Neschopnost prakticky jakéhokoli vyjednávání ze strany dvojnásobného prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda (1956) dovedla Írán do stavu totální mezinárodní izolace. V důsledku sankcí se jinak nerostným bohatstvím oplývající země ocitla na prahu ekonomického kolapsu. Jeho podvodné vítězství v prezidentských volbách zemi rozdělilo.
Od roku 2013 je prezidentem Íránu Hasan Rúhání (1948). Ve srovnání se svým předchůdcem se jedná o demokrata a schopného diplomata. Byl to právě Rúhání, kdo ratifikoval smlouvu mezi Íránem, USA a zeměmi, stálými členy Rady bezpečnosti OSN, která je několik týdnů jablkem globálního sváru.