Odvrácená strana horolezectví. Jaká hora světa je tou nejnebezpečnější?

Stěží se dá polemizovat o tom, že vysokohorské horolezectví patří mezi nejvíce adrenalinové, nejnáročnější a nejnebezpečnější sportovní odvětví. Navíc se především díky technologickému vývoji dostává šance pokusit se vylézt na nejvyšší a tím pádem nejpřitažlivější vrchol světa Mt. Everest (8 848 m) slušně připraveným a především hodně movitým amatérům, kteří se stávají součástí takzvané lidské lanovky.

Někdy se to přežene a konce jsou hodně tragické. Například v červnu 2019 právě tento druh lezců, které specialista na prvovýstupy Marek Holeček nazývá „vysokohorskými turisty“, zatarasil při pokusu o výstup na nejvyšší vrchol světa ve výšce přes 8 000 metrů cesty oběma směry, ve vzniklé tlačenici pak zahynulo 11 lidí. Oběti chaosu a vlastních ambicí nezvládly delší pobyt v takzvané zóně smrti, která začíná ve výšce kolem osmi tisíc metrů nad hladinou moře. Vzhledem k nedostatku kyslíku dochází k otoku plic, mozku a dalším komplikacím.

Trocha historie

První pokus o dobytí osmitisícovky se odehrál už v roce 1895, kdy se britská expedice pokoušela vylézt na vrchol Nanga Parbat. Jednalo se o pokus neúspěšný, lavina zabila jednoho horolezce a dva šerpy.

Od roku 1950 do roku 1964 bylo všech 14 osmitisícovek vystoupáno v létě, v rozmezí let 1980 až 2021 pak neodolaly zimním výstupům. Prvním člověkem, který zdolal bez doplňkového kyslíku všechny osmitisícovky, se stal v roce 1986 italský horolezec rakouské národnosti Reinhold Messner. V roce 2021 zopakovala jeho výsledek jako první žena Rakušanka Gerlinde Kaltenbrunner. Zdolání nejvyšších hor světa s pomocí umělého kyslíku je sice bráno v potaz, netěší se však takové vážnosti, někteří horolezci uvádějí, že umělý kyslík „sráží“ výšku hory až o 2 000 metrů.

Statistiky smrti

Podle Himalayan Database a Mountaining.com je nejvíc život ohrožujícím vrcholem desátá nejvyšší hora světa Annapurna (8 091 m). Od období let 1900 až 2021 se pokoušelo vrchol zdolat 244 výprav, přičemž pro 72 horolezců se stal výstup osudným, což se rovná úmrtnosti 29,5 procenta. Na děsivé statistice se výrazně podepsal říjen 2014, kdy pod lavinou zahynulo 14 lidí, přičemž laviny představují v případě Annapurny vůbec největší nebezpečí. Kromě toho mají na neobvykle vysoké úmrtnosti podíl extrémně nepředvídatelné počasí, komplikovaný terén a slabší spolupráce s místními obyvateli. Stejný vrchol se stal přitom 3. června 1950 paradoxně první dobytou osmitisícovkou, do historie se nesmazatelně zapsali Francouzi Maurice Herzog a Louis Lachenal.

Co se úmrtnosti týče, následují Kančendženga (8 586 m, 29,1 %) a K2 (8 611 m, 22,9 %), přičemž druhý nejvyšší vrchol světa je vzhledem ke strmým pasážím a permanentnímu nebezpečí lavin považován za nejtěžší horu světa. Součástí smrtelné desítky jsou dále Dhaulágírí I (8 167 m, 21,9 %), Nanga Parbat (8 126 m, 20,8 %), Mount Everest (8 848 m, 14,1 %), Makalu (8 485 m, 13,6 %), Gašerbrum I (8 068 m, 9,43 %), Šiša Pangma (8 027 m, 8,37 %).

Mount Everest je na tom díky vysokému počtu výprav (2 191) percentuálně relativně dobře, suverénně však ovládá statistiky smrti v absolutních číslech, výstup nepřežilo 310 lidí.

Smrt k osmitisícovkám patří

Některé ze zmiňovaných vrcholů mají výraznou českou stopu. Na konci července 2012 vystoupil na vrchol K2 bez použití kyslíku několikanásobný primátor Prahy Pavel Bém, stalo se tak pět let po jeho úspěšném výstupu na Mount Everest. Svého času hvězdný politik ODS byl v té době nejspíš nejlepším horolezcem mezi vrcholnými politiky světa.

V roce 2009 zdolal Dhaulágírí David Fojtík, aby pak sjel během dvou dnů osmitisícovku na lyžích. Ještě před úspěšným výstupem ztratil íránského kamaráda Mehdiho, se kterým sdílel stan. „Šel přede mnou, asi přecenil síly. Škobrtl, udělal čtyři kotouly. Viděl jsem difuzní postavu, která se zvedla. Najednou byl pryč, nebyl čas to řešit. Smrt k osmitisícovkám patří,“ vzpomínal v rozhovoru pro Playboy.

Nadšení z návratu do základního tábora brzdil předpokládaný stav nohou. „Necítil jsem prsty. Věděl jsem, že po návratu dolů to bude tak padesát na padesát. Pak jsem viděl stav své pravé nohy, všude černá barva a puchýře. Přes ujišťování okolí, že mi prsty zůstanou, se poměr změnil na pět ku pětadevadesáti. Na druhou stranu se dostavil pocit vnitřního uspokojení, že jsem to zvládl. Byl jsem fyzicky i psychicky absolutně vyšťavený. A zároveň maximálně spokojený. Vrtulníkem jsem letěl s jedním Korejcem, který měl od lokte dolů obě ruce černé. Bylo jasné, že půjdou pryč. Ač to může někomu znít morbidně, v té chvíli jsem si říkal, že jsem ve srovnání s ním nedopadl tak špatně. Bez pěti prstů na noze můžu jezdit na kole, psát na počítači. Bez rukou by to bylo těžší.“

Život je příliš krátký

Marek Holeček získal poprvé Zlatý cepín, nejprestižnější světové horolezecké ocenění, v roce 2018 za prvovýstup alpským stylem jihozápadní stěnou jedenácté nejvyšší hory světa Gašerbrum I (8 080 m). Před pěti lety přitom zahynul během stejného pokusu jeho parťák Zdeněk Hrubý. Smrtelný pád Marek vnímá jako řetězení chyb, které se začaly kupit už předchozí den, kdy mu Zdeněk oznámil, že není schopný pokračovat a rozhodli se proto pro sestup. „Více se v tom nehrabu, život je příliš krátký na to, abych se utápěl v bolestech. Proto vzpomínám na to dobré, takže jeho pád, kdy prostě sletěl a roztřískal se na hadry, ve mně dnes nic nevyvolává. Vyrovnal jsem se s tím a vzpomínám na nádherné chvíle, které jsme spolu prožili. Přece to všechno nevyměním za jeden hloupý okamžik,“ tvrdí dnes kategoricky.

(Profil Marka Holečka je součástí zářijového čísla Playboye)