Nejvíc sexy seriál roku, nebo laciná provokace? Idol rozděluje diváky a nudí

Vypadalo to jako jasný recept na hit, o němž se bude divoce mluvit. Seriál Idol se chlubil provokativní kampaní, v níž se sliboval šokující pohled do světa populární hudby plný sexu a lechtivých scén. Velkou mediální pozornost pak seriálu zajištoval slavný hudebník The Weeknd, jenž je také jedním z autorů projektu, a talentovaná Lily-Rose Depp, která se už v ukázkách proměnila ve smyslnou divošku, co se nebojí ukazovat své přednosti a její slavnější tatínek Johnny ji nejspíš takhle vidět nechtěl.

O kvalitní stránku věci se pak měl postarat zejména chválený tvůrce Sam Levinson, jehož teenagerská Euforie se stala obřím hitem a taktéž se nebála šokovat. Jenže tentokrát to úplně nevyšlo. Seriál sbírá hodně rozporuplné reakce, mnoho diváků se směje nad prvoplánovými a mnohdy až směšnými sexuálními scénami a novinka se potýká i s klesající sledovaností. Jen mezi prvním a druhým dílem totiž klesla o 13 %. Vše pak napovídá tomu, že tento trend bude i nadále pokračovat. A bohužel celkem po právu.

Sex není všechno

Příběh mladé popové zpěvačky Jocelyn, která v těžkých chvílích najde oporu v tajemném a nebezpečném Tedrosovi, jenž začne řídit její osobní i profesní život, se opravdu nahoty a sexu nebojí. Tvůrci se pak za každou cenu snaží ukázat, že se neštítí jít i tak trochu za hranu. Po třech epizodách jsme se tak např. dočkali hrdinčina masturbování při vlastním škrcení, orálního sexu v autě, masturbace v šatně či podivné sexuální scény z konce druhého dílu, při níž Tedros říká Jocelyn sprosťárny, zatímco ona onanuje a smutní nad smrtí své matky. A následně se zmocní penisu svého „milého“. Autoři se pak v těchto momentech odvolávají na inspiraci snímky slavného režiséra Paula Verhoevena v čele se Základním instinktem.

Jenže zatímco režijní veterán uměl s podobnými sekvencemi pracovat podvratně a často až mrazivě, v případě Idolu zůstává opravdu jen pocit z toho, že chtějí tvůrci za každou cenu šokovat a provokovat. Jenže se jim to příliš nedaří, jelikož i např. ve zmíněné Euforii šel Levinson v mnoha ohledech mnohem více na dřeň. Ano, odvázaná sexualita je zde provázána s falešným světem showbyznysu se vším svým pozlátkem i psychickým stavem ústřední postavy. Jenže toto napojení příliš nefunguje a mnohé podobné momenty působí spíše vynuceným dojmem. A je to škoda, protože Lily-Rose Depp odvaha evidentně nechybí a šla do role naplno.

Promarněná šance?

Idol ovšem samozřejmě není jen o mediálně vděčném sexu a nabízí mnohem více vrstev. Máme tu zajímavý, i když viditelně přepálený pohled do světa showbyznysu, tajemství okolo Tedrose, snahu o psychologický vhled do nitra Jocelyn… je tu toho zkrátka dost. Problém ovšem je, že ve všech těchto rovinách brousí tvůrci až příliš po povrchu a nikdy netnou moc do živého. Po příběhové stránce se tu toho za tři epizody (tedy za první polovinu série) moc nestalo, a i když se zde pracuje se zajímavými motivy a vedlejší postavy Jocelynina týmu skýtají velký potenciál, zanechává prozatím výsledek v divákovi pocit prázdnoty a promarněné šance.

Ano, tvůrce a režisér Sam Levinson si svou novinku po vizuální a výrazné stylové stránce patřičně vypiplal, některé obrazové kompozice berou dech a po herecké stránce si – s výjimkou nepřesvědčivého Weeknda – není na co stěžovat. I přesto je velmi těžké se do této rádoby šokující sondy do hlubin showbyznysu ponořit. I když nás mohou následující díly ještě překvapit, tak zatím se zdá, že je Idol bublinou, která velmi rychle splaskla.

Další podobné články