Ilustrační foto
Zdroj: iStock
Ilustrační foto
Zdroj:
iStock
Vědci mají jasno: ženy odcházejí z heterosexuálních vztahů, aniž by zabouchly dveře za sebou. Ne proto, že by přestaly milovat, ale protože jsou unavené. Unavené z mankeepingu – nového fenoménu, kdy se z přítelkyň stávají neoficiální terapeutky, koučky a náhradní kamarádky. A pánové? Často o tom ani netuší.
Místo kámoše partnerka
Není to výmysl feministického podcastu ani další tah v nekonečné válce pohlaví. Je to výzkum vědců ze Stanfordu, kteří si posvítili na to, proč ženy čím dál častěji tiše končí ve vztazích. Fenomén, kterému dali jméno „mankeeping“, by se dal přeložit jako údržba muže. Nejde o vaření a praní. Jde o to, že moderní muž ztratil kámoše a místo piva s parťákem spoléhá na přítelkyni, která vyslechne jeho existenciální krizi, udrží jeho sociální život a naučí ho, jak se chovat ve společnosti.
Zní to možná jako běžná partnerská rutina, ale ve skutečnosti tráví mnoho žen týdně hodiny tím, že podporují emocionální svět svých partnerů – a ne, není to žádný luxusní wellness zážitek. Spíš to znamená, že v situacích, kdy mužské přátelské vazby slábnou a společnost se mění, ženy často přebírají větší díl emoční péče, kterou by si muži mohli vzájemně poskytnout. Není to proto, že by muži nezvládali základní věci, ale spíš proto, že někdy chybí ta širší podpora, která by udržela všechny v rovnováze.
Když je žena vším a muž jen příjemcem
Studie publikovaná v časopise Psychology of Men & Masculinities odhalila, že ženy často vykonávají neviditelnou, ale vyčerpávající práci. Pomáhají svým partnerům zvládat samotu, poskytují emoční oporu, pomáhají budovat sociální vazby a učí je společenským dovednostem. Jinými slovy – dávají jim zpátky schopnost fungovat ve světě.
Jenže tahle péče často zůstává bez povšimnutí, neoceňuje se a málokdy se vrací v rovné míře. Postupně se tak z příjemného gesta stává tíživá zátěž, která ženy unavuje natolik, že z lásky začnou pomalu „vypínat“ – zůstanou sice fyzicky ve vztahu, ale duší jsou pryč. Tiché odcházení bez hádek, ale s velkým pocitem odcizení.
Přátelství v krizi? Muži ztrácejí své sociální vazby
Za tím vším stojí fenomén, který odborníci nazývají „mužská přátelská recese“ – tedy úbytek blízkých mužských přátelství. Zatímco ženy si udržují širší sociální kruhy, muži po dvacítce často ztrácejí kontakt se svými kamarády a do vztahů mimo partnerství už tolik neinvestují. Výsledkem je, že celá emocionální zátěž padá na partnerku, která toho často má až nad hlavu.
Angelica Ferrara, hlavní autorka studie, upozorňuje, že to není problém jen partnerských vztahů. Tahle „emoční péče“ se rozlévá i do dalších oblastí života – ženy bývají emocionálními oporami nejen pro své muže, ale i kolegy, sourozence nebo třeba šéfy. Vypadá to sice jako moderní forma lidskosti, ale často to znamená jednostranný vztah, který má s opravdovou rovností společného jen pramálo. Kdo někdy dostal odpověď „jsem v pohodě“ bez jakékoli opravdové zpětné vazby, ví, o čem je řeč.
Tichý protest v hedvábných rukavičkách
Není divu, že ženy mají někdy pocit, že nejsou jen partnerkami, ale záchrannými kruhy, emočními defibrilátory a posledními pilíři mužské psychiky. A právě proto odcházejí – tiše, bez dramat, bez hádek. Prostě přestanou dávat víc, než kolik dostávají zpět.
Možná by bylo načase přestat házet na ženy nálepku „přecitlivělých hysterek“ a začít si všímat tichého vyčerpání, které přichází, když se vztah změní v jednostranný závazek. Ne každý muž je ztracený případ, ale každý, kdo nechce přijít o partnerku, by měl přehodnotit, jestli své emoce nenechává celý život na jednom rameni. Protože i to nejpevnější lano se jednou může přetrhnout.
Vítězka castingu Hledáme Playmate Lenka Šeflová nafotila titulní stranu Playboye v Paříži: