13. července 2021 14:01

Veganství není nemoc

Přestože celý život vyznávám názor, že dobrý steak je nad zlato a jinak tomu nebude, nemám vůbec nic proti vegetariánům či veganům. Občas je mi jich dokonce líto, neboť zvlášť vegani bývají občas terčem nesmyslných posměšků.

Těm se rozhodl učinit před třemi lety rázný konec kuchař a výživový poradce Niko Rittenau, jehož kniha Vegan-Klischee Ade! se stala bestsellerem. V současné době pracuje na novém díle, ve kterém konfrontuje mýty o veganství s realitou. Zde je několik ukázek.

Nedostatek bílkovin

Nejčastější mýtus je postaven na tvrzení, že bez masa a mléčných výrobků se tělu nedostává životu nezbytného množství bílkovin. Sportovci můžou proto zapomenout na svalovou hmotu, bez které lze hrát na patřičné úrovni možná tak šachy.

Realita je ovšem taková, že optimální příjem bílkovin pro zdravého dospělého jedince je 0,8 gramu na 1 kg tělesné hmotnosti. Přitom 100 gramů čočky obsahuje 26 gramů bílkovin, přičemž například kuřecí prsa jsou tomuto poměru vzdálené. A hrachový veganský protein může směle konkurovat klasické syrovátkové verzi. Niko Rittenau je rovněž přesvědčen o tom, že rostlinné proteiny jsou minimálně stejně stravitelné jako živočišné bílkoviny.

Nepřirozená potrava

Pravda, historie hovoří o lovcích mamutů, ne o pěstitelích čočky, hrachu nebo cizrny. Jak však Niko Rittenau správně konstatuje, mnohdy v mnohem větší než zdraví prospěšné míře holdujeme tak nepřirozeným věcem, jako je elektřina, internet, sociální sítě či produkce farmaceutických koncernů. Strava proto není přirozená či nepřirozená, ale zdravá a nezdravá.

Nedostatek vitaminů a stopových prvků

V tomto případě nelze mluvit o totálním antiveganském mýtu. Například vitamin B12, který se účastní tvorby červených krvinek, přispívá k udržení normální činnosti nervové soustavy, energetickému metabolismu, psychické činnosti, zmírnění únavy a vyčerpání, se nachází pouze v potravinách živočišného původu. Stejně tak je tomu v případě vápníku, jódu a železa. Problém lze však řešit nákupem patřičných potravinových doplňků.

Likvidace deštných pralesů

Vegani k ní údajně přispívají konzumací sójových produktů, pro jejichž pěstování se kácejí deštné pralesy v Jižní Americe. Pravda je někde jinde, geneticky modifikovaná sója většinou nekončí na talířích veganů a nepoužívá se na výrobu nápojů, ale 80 procent celosvětové produkce se využívá k výrobě krmiva pro hospodářská zvířata. Člověk zkonzumuje pouhá dvě procenta, přičemž žádný z producentů sójových produktů z Německa, Švýcarska či Rakouska nezískává produkt z oblasti deštných pralesů.

Omezená nabídka

Představa, že vegani se živí pouze listovou zeleninou a těstovinami, je hodně vzdálena realitě. I veganský svět je totiž rozmanitý, chutný a umí dát zapomenout na chuť masa či sýra. Víc než dvě desítky různých nápojů, jako například ovesné, sójové či mandlové mléko, pak plnohodnotně nahradí živočišnou produkci.

Módní výstřelek

Možná ano, zdravý životní styl je in, jen v Německu žije 2,6 milionu veganů, veganské restaurace rostou jeho houby po dešti. Filozofie veganství však nespočívá jen v zařazení se do správné skupiny. Představuje rovněž snahu alespoň zmenšit utrpení zvířat a nezpochybnitelnou ochranu životního prostředí. „Nemyslím si, že lidé někdy úplně skončí s konzumací živočišných produktů,“ říká Niko Rittenau. „Možná se za pár desetiletí bude vyrábět maso v rámci buněčného zemědělství. Takže lidé budou konzumovat maso se vším všudy, zvířata přitom nebudou trpět a životní prostředí na tom bude mnohem líp.“