Tělo je mým tetováním a má tetování jsou mým příběhem

Naopak z náboženských důvodů je tetování zakázáno v Íránu a SAE, z politických pak v KLDR, povolenou výjimku tvoří pouze tetování vykreslující režim v pozitivním světle. Nedoporučuje se dát se potetovat na viditelných místech buddhistickými symboly a vyrazit na Srí Lanku nebo do Thajska. V obou zemích je rovněž nevhodné žádat o tento druh tetování tamní mistry, jistota odmítnutí je takřka stoprocentní.

Tetovaný ledový muž

Podle etnografických a historických podkladů se tetování nevyhnulo žádné historické lidské kultuře. První zmínky o barvení kůže naleznete asi 5000 let před naším letopočtem, zatímco nejstarší identifikované tetování měl na sobě muž jménem Ötzi žijící kolem 3300 př. n. l, nalezený v alpském ledovci v září 1991, poblíž hranic mezi Rakouskem a Itálií. Výzkumníci identifikovali na jeho životem nejspíš těžce zkoušeném těle 57 tetování, nejvíc v oblasti nohou. Ačkoli nebylo možné přesně určit použitý materiál, podle vědců se s největší pravděpodobností jednalo o saze, případně krbový popel. Ötzi, který zemřel ve věku 30 až 45 let, byl vysoký asi 160 centimetrů a podle všeho skonal násilnou smrtí, se navíc může těšit z postavení zatím nejstarší mumie v Evropě.

Ötzi je rovněž důkazem toho, že akupunktura byla uplatňována i mimo Čínu. Většina z jeho tetování byla totiž umístěna na páteři, kolenech a kotnících, což se rovná tradičním čínským akupunkturním bodům používaným k léčbě bolesti zad a žaludeční nevolnosti. Jak pak odhalily rentgenové snímky, měl Ötzi artritidu v kyčelním kloubu, kolenou, kotnících a páteři, nelze proto vyloučit, že hlavním účelem tetování byla léčebná terapie.

Špioni, zločinci a princezna

Další příklady nejstarších tetování jsou zmiňovány v souvislosti se starověkým Egyptem (2160 až 1994 př. n. l.), stalo se tak v souvislosti s nálezem tetovaných mumií. V raných řeckých a římských dobách (8 až 6 století př. n. l) bylo tetování spojováno s barbary. Podle vědeckých studií se umění tetovat naučili Řekové od Peršanů, nejdřív se využívalo ke komunikaci mezi špiony, později pro označování otroků a zločinců, v případě útěku sloužilo k snazšímu hledání a identifikaci. Stejnou praxi převzali Římané a také například Japonci. V zemi vycházejícího slunce se zločincům tetovala jedna čára přes čelo za první trestný čin, v případě druhého provinění proti zákonu byl přidán oblouk, následoval pes, rovnající se konečnému vyobcování recidivisty ze společnosti.

Na zcela jinou úroveň pozvedli tetování Pazyrykové obývající mezi 6. a 3. stoletím př. n. l. oblast drsného pohoří Altaj, ve kterém se střetávají hranice Ruska, Číny, Mongolska a Kazachstánu. V roce 1993 byla odhalena hrobka s pozůstatky ženy, na jejíž kůži přetrvalo po dobu 2500 let originální tetování. Podle rakve archeologové usoudili, že se jedná o princeznu, výsledkem práce tatéra bylo mytologické zvíře – jelen se zobákem orla a parohy kozoroha, s hlavami gryfů, nebo bájného stvoření se lvím trupem, zadníma nohama a ocasem, orlí hlavou, krkem, křídly a pařáty.

Barevné jizvy

Charles Darwin napsal v knize O původu člověka v roce 1871, že na světě neexistuje žádná země, která by nepraktikovala tetování nebo nějakou jinou formu zdobení těla. Německý etnolog Karl von den Steinen v 19. století uváděl, že tetování v Jižní Americe vzniklo ze zvyku zdobit tělo jizvami. Rostlinná míza se vetřela do ran kvůli zastavení krvácení a nakonec došlo ke změně barvy jizvy.

Tetování pak provázelo boje, nemoci a ošetření ze strany šamanů a medicinmanů. David Livingstone ve své knize Missionary Travels and Researches in South Africa (1857) potvrdil, že Afričané dostali pod kůži černou látku, která způsobila vystouplou jizvu. Severoameričtí indiáni pro změnu vtírali rozdrcenou hlínu do ran utržených v boji, vzniklé jizvy pak vypovídaly a udatnosti jednotlivých bojovníků, přičemž platila přímá úměra mezi počtem jizev a postavení bojovníka v kmenové hierarchii. Trpaslíci z Nové Guineje léčili infekce třením bylin do řezů na kůži, což způsobilo trvalé zjizvení.

Hra o miliardy

O moderním tetování můžeme hovořit od roku 1891, kdy si tatér z New Yorku Samuel O’Reilly dal patentovat elektrický strojek, přístroj byl z technologického hlediska blízký elektrickému ryteckému peru Thomase Edisona z roku 1876. Od té doby technika pokročila, jehly současných strojků zvládnou 50 až 3000 vibrací za minutu, když pronikají asi 1 mm pod kůži a dodávají pigmenty. Tělo přijímá pigment jako netoxický prvek, který je potřeba zadržet. Proto určité typy buněk pohltí neparné množství pigmentu. Jakmile jsou plné, špatně se pohybují a stávají se relativně fixovanými v pojivové tkáni dermis, díky čemuž se design tetování časem nemění.

Nejoblíbenější místem pro tetování je předloktí (40 %), následuje zadní část (39 %), zápěstí (34 %), paže (33 %). Ramena, hrudník, bérce, chodidlo a kotník volí 22 až 28 % zájemců. Globální trh pak roste, v roce 2010 byl ohodnocen asi na miliardu dolarů. O čtyři roky později se jednalo o 1,4 miliardy USD, před dvěma lety měl hodnotu 1,8 miliardy. Údaje však pocházejí pouze z oficiálních tetovacích salonů.

(Rozhovor s přední světovou tatérkou Ivanou Belákovou vyšel v srpnovém Playboyi)