Mnoho povyku pro nic...

Přitom už v roce 2002 se v pořadu BBC Newsnight v souvislosti s výzkumem umělých spermií vážně mluvilo o tom, že do dvou let budou moci mít dvě ženy spolu dítě bez předchozího oplodnění mužem. A ještě předtím se nechal badatel Mohamed Taranissi v Chicagu slyšet, že bude-li výzkum uhánět takovou rychlostí jako dosud, bude možné začít v roce 2004 v klinickém prostředí se zkouškami oplodnění lidského vajíčka umělými spermiemi.

Mimino na objednávku

Je snadno pochopitelné, že natolik senzační informace spláchla vědecké argumenty, média spekulovala dokonce nad tím, že jednoho dne dojde ke klonování dětí z lidí zemřelých před stovkami let. Stejně tak nechyběly úvahy o tom, že prostřednictvím umělého spermatu bude možné vyrábět novorozence s vlastnostmi na objednávku, případně pěstovat náhradní orgány.

Aby toho nebylo málo, v roce 2005 reprodukční biolog univerzity v britském Sheffieldu Harry Moore prohlásil, že v silách jeho týmu je vyvinout základní zárodečnou buňku, ze které se vytvoří spermie či vajíčko v závislosti na pohlaví jedince. Zároveň však neopomenul dodat, že jeho tým v rámci pokusů, při jejichž realizaci byly použity kmenové buňky z darovaných embryí, sperma nezískal. Věřil však, že se tak brzo stane.

Obnovitelný zdroj

Až přišel profesor Karim Nayernia s tím, že vyvinul novou technologii umožňující produkovat lidské spermie v laboratorních podmínkách, a to z embryonálních kmenových buněk s mužskými chromozomy XY. V britském tisku se začaly vzápětí objevovat články o „zbytečnosti mužů“, „chlapů odsouzených ke zkáze“. V listu Independent se dokonce psalo: „Konec mužů byl vždy reálný. Ženy mají mnoho možností, jak se bez mužů obejít. Sperma je obnovitelný zdroj a je ho spousta.“

Došlo i na proces výroby umělého spermatu. Vědci použili kmenové buňky z lidských embryí. Ty skladovali v tekutém dusíku a vnesli do prostředí o teplotě odpovídající lidskému tělu. Pak přidali chemickou směs obsahující růstové faktory. Následně zjišťovali činnost genetických markerů – srozumitelněji řečeno značek umožňujících vědcům identifikovat a oddělit zárodečnou linii buněk, ze kterých se vyvíjejí vajíčka a spermie.

Kouzlo tekutého dusíku

Věta o „přetvoření kmenových buněk z jednodenního embrya v lidské spermie“ přináší otázku o původu embryí. Odpověď je jednoduchá, embryonální kmenové buňky se získávají z přebytečných embryí po umělém oplodnění. V praxi to vypadá tak, že například z šesti embryí jsou použita dvě, zbytek je uchován v tekutém dusíku. Ve chvíli, kdy žena usoudí, že dva potomci představují dostatečný výsledek umělého oplodnění, má plné právo rozhodnout, co se zbytkem embryí. Zničit? Nebo věnovat k výzkumným účelům?

Holky sobě

V souvislosti s výzkumem kmenových buněk a případnou výrobou umělého spermatu lze narazit také na informace o možnosti početí dítěte bez sebemenší mužské přítomnosti. Podle publikovaných tvrzení profesora Nayernii je totiž možné vytvořit spermie z buněk ženské kostní dřeně. Takto vytvořené spermie mají umožnit oplodnění žen ženami. Například lesbičky by tak mohly v časově blíže neurčené budoucnosti zplodit geneticky své vlastní dítě.

Přesto má celá záležitost jednu vcelku podstatnou vadu na kráse. Výsledkem popisovaného oplození může být jen holčička, neboť z ženských těl není možné získat spermie s chromozomem Y.

Zpátky na zem

Přenesme se do roku 2021. Je zřejmé, že v případě profesora Nayernii platí shakespearovské mnoho povyku pro nic. Přesto lze prostřednictvím googlu na umělé sperma přece jen narazit. Jak se píše v reklamách, pokud se nedostává vlastního, lze rovnou koupit tubu umělého spermatu, bez kterého se například pornoherci neobejdou. Dvojnásob to platí v případě, kdy je požadován velký objem ejakulátu, například když vícero mužů hromadně ejakuluje na jednu osobu a přírodní sperma nestačí. Umělé sperma údajně rovněž poslouží jako oživení pro domácí bukkake party a představuje efektivní doplněk ke stříkajícímu dildu. Navíc je téměř k nerozeznání od skutečného spermatu, má prakticky identickou barvu a konzistenci. Jistě, věda míří poněkud jiným směrem, nějak se ale začít musí.

(Článek o tom, že spermoníci plavou pomaleji, je součástí listopadového Playboye)