Cvičení musí být hra...

Playboy: Jak moc platí, že v lednu jsou lidé odhodlání dát se fyzicky dohromady a berou fitness centra útokem? Štěpán: Nevím, jestli zrovna útokem, ale zájem roste, kromě toho spousta fitness center na začátku roku dělá kampaně. Někdy se bohužel jedná o krátkodobou záležitost pramenící z dobrého předsevzetí, které postupem času začíná slábnout.

Playboy: Převažují klienti, kteří jsou na tom relativně dobře a chtějí se ještě zlepšit, nebo jedinci ve špatném fyzickém stavu vděční za každý progres? Štěpán: Je to hodně individuální. Například nemálo lidi se sedavým zaměstnáním najednou zjistí, že je bolí záda, nejdřív jdou za fyzioterapeutem, který je pošle kvůli zpevnění za fitness trenérem. Chodí taky lidi, kteří nějakou dobu cvičili, pak s tím skončili, aby si po čase uvědomili, že není od věci dostat se zpátky do formy. Hodně klientů chce začít cvičit a ví, že alespoň na začátku to bez trenéra nejde.

Playboy: Přijde zájemce, vy se na něj podíváte. Máte hned jasno v tom, o jak moc seriózního zájemce se jedná? Štěpán: Po prvním vstupním tréninku jsem schopen odhadnout jak fyzický stav klienta, plus případná omezení, tak jeho charakter. O mnohém také napoví první trénink. Takže víceméně ano.

Playboy: Je to 50 na 50? Štěpán: Řekl bych, že 80 na 20 ve prospěch těch, kteří na sobě chtějí pracovat dál než prvních dejme tomu deset tréninků. Zhruba pětina klientů si zaplatí balíček a nechá půlku propadnout, protože se dostanou do stadia hledání důvodů, proč něco nejde.

Playboy: Odhaduji, že úspěch cvičení není tak o těle, jako o hlavě... Štěpán: Od stavu mysli, psychiky, se pochopitelně odvíjejí ruce a nohy. Ale řekl bych, že odhodlání a pevná vůle jsou rozhodující nejen v případě fitness, ale u každé lidské činnosti.

Playboy: Klienti za vámi chodí s jasnou představou, nebo přijdou, řeknou, že chtějí vypadat jako Jason Statham a máte s tím něco udělat? Štěpán: I klientům, kteří dorazí s tím, že chtějí jenom cvičit a cítit se dobře, stejně řeknu, že by měli mít alespoň nějaký krátkodobý cíl, který je bude motivovat. Třeba dostat se do kalhot, které v pohodě nosili před deseti lety…

Playboy: Co když na první pohled poznáte, že ambiciózní vize klienta absolutně nekoresponduje s realitou. Štěpán: Tak mu to diplomaticky sdělím, protože není etické ani profesionální vzbuzovat v klientovi přehnané naděje. Ale drtivá většina mých klientů je z kategorie soudných.

Playboy: Funguje to tak, že když se daří, jedná se o zásluhu klienta, pokud ne, může za to trenér? Štěpán: Vždycky, když se daří, je to zásluha klienta (smích). Ale že by za mnou někdo přišel s tím, že se drží stoprocentně našich plánů a ono to nefunguje, to se mi nestalo. Ono klienti nemají ani tak problém s cvičením, jako se stravovacími návyky. Takže když přijdou rozhořčení z toho, že kila nějak nejdou dolů, tak si na to sedneme a většinou se dozvím, že proběhl nějaký večírek, na kterém se přísun kalorií až tak moc neřešil. Klient pak klopí zrak…, je to legrační. Ale jde to i bez krutých diet. Stačí vědomí, že je lepší dát přednost třeba salátu před vepřo–knedlo–zelu. A že není úplně vhodné večeřet čokoládu.

Playboy: Za jak dlouho se dostaví první výsledky? Štěpán: Je to individuální, ale když člověk třikrát čtyřikrát týdně kombinuje kardio a silový trénink, je to do tří týdnů vidět. Pak se progres zpomalí, takže se podíváme na další metody, jako je změna tréninkového plánu, cvičení nalačno nebo úprava jídelníčku. Je totiž potřeba tělo neustále překvapovat.

Playboy: Bohužel asi platí, že fyzická forma se těžko získává a snadno ztrácí... Štěpán: Stačí Vánoce, kdy člověk hřeší nějakých deset dnů. Ale za měsíc je forma zpátky, stačí chtít.

Playboy: Jak těžké je udržovat motivaci lidí? Štěpán: Docela hodně. Práce nesmí být stereotypní, jde v první a poslední řadě o komunikaci. Je moc důležité, aby to klienty bavilo, pak to baví i mě a těším se na ně, když dobře máknou, dostanou za odměnu třeba tyčinku. Cvičení musí být hra, ne jednotvárná dřina.