Bloody Mary, krvavá královna koktejlů

Poté, co jsem se dočetl, že přísně vyhlížející dáma nechala v rámci potlačování protestantismu v zemi upálit pár stovek církevních rebelů, jsem se rád vrátil ke koktejlu. Mimo jiné jsem se dozvěděl, že poprvé se zmínka o tomto osvědčeném „vyprošťováku“ objevila v roce 1939 v americkém listu The New York Herald Tribune.

Přestože byl spisovatel Ernest Hemingway spojováván především s daiquiri, přišel rovněž s vlastní verzí Bloody Mary. Jak bývalo u znalce života, boxu, býčích zápasů a krásných žen zvykem, nehrál rozhodně při zdi. Klasický šejkr v tomto případě nahradil džbán. Jeho obsah tvořil litr vodky, dvojnásobek rajčatové šťávy, láhev worcesteru, šťáva ze dvou limetek, celerová sůl, černý a kajenský pepř.

V případě Bloody Mary existuje rovněž verze s tekutým černým pepřem. Kouzlo tohoto nepochybně interesantního postupu spočívá v louhování pepře ve vodce. Stačí tři čtyři dny. Po spojení s dalšími ingrediencemi pak konečný výsledek údajně uspokojí i největší vyznavače slavného koktejlu. V tomto případě lze navíc experimentovat, místo černého pepře je možno použít růžový, zelený, červený, sečuánský…

(Článek Bloody Mary, koktejl, nebo studená polévka? čtěte v květnovém vydání Playboye)