Zapomeňte na vztahové škatulky, tradiční monogamii i věčné otázky „kam to směřuje“. Nový trend mezi mladými lidmi hlásá absolutní svobodu ve vztazích. Jenže kde není řád, hrozí chaos. A ten může být hodně osobní.

Zapomeňte na vztahové škatulky, tradiční monogamii i věčné otázky „kam to směřuje“. Nový trend mezi mladými lidmi hlásá absolutní svobodu ve vztazích. Jenže kde není řád, hrozí chaos. A ten může být hodně osobní.
Současné randění připomíná cirkus na steroidech. Nekonečné prohlížení profilů, plané sliby, konverzace, které vyšumí dřív než tableta ve sklenici vody. A i když máme víc možností než kdykoli předtím, skutečné spojení se hledá hůř než jehla v digitální kupce sena.
Mladí muži propadají do samoty, ženy opouštějí vztahy, které je dusí. A nikdo neví, kdo vlastně dává víc, a kdo je jen pasažér. Emoční přetížení střídá emocionální vyhoření – a mezitím se ztrácí to podstatné: vzájemnost, autenticita a radost.
A tak přichází s novým přístupem generace, která se nebojí bourat zažité a říká tomu vztahová anarchie.
Švédská spisovatelka a aktivistka Andie Nordgren se rozhodla postavit čelem všem klišé o tom, jak má vypadat ideální vztah. Podle její filozofie jsou všechny vztahy, ať už přátelské, rodinné, milostné nebo sexuální, stejně hodnotné. Neexistuje povinnost dávat jednomu z nich přednost, neexistuje „povýšení“ statusu partnera.
Každé spojení má být unikátní, vycházející z dohody mezi dvěma (nebo více) lidmi, bez potřeby dát tomu jméno. Žádné „jsme spolu“ nebo „zatím jen kamarádi s výhodami“. Jen to, co si sami určíte.
Ale každá revoluce má svou daň. A vztahová anarchie není výjimkou. Pokud se rozhodnete pro lásku bez pravidel, musíte si je vytvořit sami – a hlavně o nich mluvit. A právě v tom bývá zakopaný pes.
Podle výzkumů mezi lidmi, kteří tuto formu vztahů praktikují, je vymezování hranic až pětkrát složitější než u tradičních párů. Věci, které si jiní vyjasní při třetím rande, se tady řeší týdny, nebo vůbec. Nedorozumění, žárlivost, neujasněná očekávání. A když není žádná nálepka, chybí i rámec, ve kterém by se dal problém uchopit.
Vztahová anarchie není chaos pro chaotiky. Je to náročná dohoda mezi dospělými lidmi, kteří umějí komunikovat, cítit a reflektovat. Bez toho se z ní rychle stane spíš zbraň než svoboda.
Na druhou stranu – v době, kdy se vztahy rozpadají rychleji než statistika stihne reagovat, může být tahle filozofie svěžím větrem. Osvobození od společenských očekávání, hledání hlubších a různorodějších spojení, návrat ke skutečné blízkosti bez nutnosti definic.
A možná právě tohle je odpověď na dnešní epidemii osamělosti: otevřenost, flexibilita a snaha chápat vztahy jako pestrobarevnou mozaiku, ne jako stupnici od kamaráda po manžela.
Jen pozor – není to pro každého. A rozhodně to není zkratka ke snadnější lásce. Vztahová anarchie neznamená dělat si, co chcete. Znamená to: „Domluvme se, co chceme a buďme k sobě upřímní, i kdyby to mělo bolet.“
Vítězka castingu Hledáme Playmate Lenka Šeflová nafotila titulní stranu Playboye v Paříži: