Webové stránky skupiny Prima používají cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu souhlasíte s užitím cookies v rámci webů skupiny Prima. Více informací
Souhlasím
návrat zpět
Co hledáte?
Smazat

reklama

reklama

Autor: profimedia.cz
Kultura

Zlatá (hudební) brána uzavřená...

Vydáno: 31.07.2020
Jednoznačně souhlasím s nestorem české hudební publicistiky Jaromírem Tůmou v tom, že kapel jako ABBA se nedostává, a hned tak dostávat nebude. Kromě toho ovšem vnímám kvarteto ve složení Agnetha, Anni-Frid, Benny a Björn jako první kapelu, která v praxi ukázala, že na pomyslný Olymp v podobě dobytí anglo-amerického trhu může vystoupat také interpret, jehož mateřským jazykem není angličtina.

Při této příležitosti si vzpomenu na začátek druhé poloviny osmdesátých let minulého století, kdy tehdejší muzikanti, z nichž mnoho působí dosud na domácí hudební scéně, hlásili, že s okamžikem konce železné opony se hudební Západ, prezentovaný především Anglií a USA, nebude stačit divit. Opona padla před víc než třiceti lety, přesto nadále zůstávají jedinými českými hudebníky, kteří se prosadili ve velkém světě pop-music, pouze emigranti Ivan Král, Jan Hammer, prapor porevoluční generace třímá hrdě jen držitel Grammy Ondřej Pivec. A i když dál platí, že co Čech, to muzikant, dotáhly to kapely jako Lucie, Kabát, Olympic či Chinaski maximálně k hraní krajanům a jejich tamním kamarádům.

Neumění v tom chodit?

Zatímco úspěchy německých bandů Scorpions či Rammstein (kapela pochází z NDR a zpívá německy) v anglosaském hudebním světě lze vysvětlit velikostí trhu našich západních sousedů, úspěšný atak Vikingů, rozuměj ABBA, Europe či Roxette, je o něčem jiném. Švédů je méně než Čechů a švédština je angličtině vzdálena minimálně stejně jako náš mateřský jazyk. „Otázku, proč Švédové ano a Češi ne, si kladu skoro pokaždé, když vybírám muziku pro svůj pořad na Radiu Beat. Švédsko má totiž aktuálně dvacet kapel, které hrají skvěle,“ říká Jaromír Tůma, mimo jiné po dlouhé desítky let moderátor kultovního pořadu Radia Beat s názvem Větrník. „Asi v tom naše kapely a jejich managementy neumějí chodit. Nebo jim stačí vyčnívat doma, tu a tam zahrát jako předskokan nějaké velké zahraniční kapely, jako se to podařilo Lucii v případě Rolling Stones, Katapultu před Deep Purple. Pokud si dobře pamatuji, Žlutý pes předskakoval kdysi ZZ Top. Ale ve všech případech hrály české kapely převážně domácímu publiku. Na druhou stranu, abych pravdu řekl, v této chvíli mě nenapadá žádná česká písnička, která by se v Americe nebo Anglii chytila jako hit.“

Českým kapelám možná stačí vyčnívat doma a tu a tam zahrát jako předskokan nějaké velké zahraniční skupiny, jako se to podařilo třeba Lucii v případě Rolling Stones.
Autor: profimedia.cz Českým kapelám možná stačí vyčnívat doma a tu a tam zahrát jako předskokan nějaké velké zahraniční skupiny, jako se to podařilo třeba Lucii v případě Rolling Stones.

Rozhoduje celkový sound

Jisté vysvětlení neschopnosti našich interpretů prorazit na anglo-americké hudební scéně snad můžeme hledat v jazykové bariéře, navíc čeština patří do kategorie jazyků těžce přeložitelných. „Při překladu Hamleta do angličtiny jsem narazil na úžasného chlapíka. Jmenuje se George Harvilla a kromě toho, že je vyhledávaný hudebník a perkusionista, je i držitelem amerických cen za poezii. Král Claudius zpívá o žábě na prameni. A George se ptá: ‚Frog on the spring? To je nějaký symbol?‘ Já mu na to, že ‚fucking symbol‘. A on: ‚Jako že je ta voda čistá?‘ V angličtině to totiž jiný smysl nedává. Ale pak přišel se skvělým řešením. Nakonec Claudius zpívá ‚thorn in my side‘, což by se dalo do češtiny převést jako trn v oku. Tak jsme půl roku postupovali verš po verši a hledali metaforu,“ vzpomíná na překlad svého v Soulu veleúspěšného muzikálu Janek Ledecký.

Jako logická se tak jeví otázka, jak by si asi překladatel poradil například s jazykovým žonglováním Roberta Kodyma ve smyslu „otevřená zlomenina srdečního svalu“ nebo „jsi had, co od konce sám sebe polyká“. Podle Jaromíry Tůmy není však pes zakopán v textech. „Nikdo texty moc neřeší, stejně jim není rozumět. A pokud Rammstein prorazili s němčinou, proč by to nešlo česky? O textech ani melodii to ale stejně nebude. Dnes rozhoduje celkový sound, schopnost udělat originální klip, přijít s neobvyklým marketingovým řešením.“

Ve znamení Čingischána

Slova Jaromíra Tůmy pak potvrzuje pohled na aktuální výsledky americké rockové hitparády. „Koukal jsem na to jako blázen, ale je to tak. V USA vede hitparádu skupina The Hu z Mongolska, která hraje mě do té doby nepoznaný ‚hunu rock‘,“ konstatuje publicista. „Ti chlapci přesně ukázali, jak na to. Zajímavý příběh, neobvyklá muzika, super sound, klip natočený někde v mongolské stepi. A nikdo neřeší, že zpívají mongolsky.“

Na druhou stranu je potěšitelné, že to potomci Čingischána vzali před útokem na samý vrchol americké rockové hitparády přes Česko. Loni se totiž The Hu neboli Gala, Enkusch, Jaya a Temka představili na festivalu Rock for People. Z tehdejších zajímavých a perspektivních muzikantů se mezitím staly hvězdy první kategorie. Mimochodem, skladba The Hu s názvem Yuve Yuve Yu se těší na YouTube z 53 032 627 zhlédnutí. Na Mongoly fakt dobrý, chtělo by se říct...

(Článek Světu chybí ABBA čtěte v zářijovém čísle Playboye)

Související témata: Playboy 08/20 , ABBA , muzika , hudba , fenomén