Tak si ho budu pamatovat

Viděl jsem hvězdu pop-music, která vyšla na ulici, a lidi šíleli. Mladé holky i dámy v letech, nedbajíce na důstojnost a konsternované manžely, se sbíhaly a škemraly o autogram a brebentily všemi německými dialekty. Chodil jsem s hvězdou po Innsbrucku, a když jsme se posadili v kavárně, za oknem se mačkaly rozplesklé nosy. Hvězda to brala s humorem a zvládla i ty nejsložitější pouliční kalamity. Bylo znát, že je zvyklá být hvězdou. Nebylo to ostatně nepříjemné. Lidi se předbíhali v úslužnostech, číšníci nabízeli nejlepší značky vín, a když jsme potřebovali něco ukázat, někam dovést, vždycky se nás ujali ochotní kolemjdoucí.

Ta hvězda se nevydala do Innsbrucku za atrakcemi Alstadtu, Starého města, přijela zpívat. Po odpolední zkoušce ji čekalo večerní vystoupení v Olympijské hale v rámci mezinárodního programu Star Gala, který jednou v roce připravuje tyrolské studio rakouského rozhlasu a televize. Hala se hravě zaplnila, ačkoli tu před týdnem vystupoval Rod Stewart a po něm Fats Domino. Mezi sedmi tisíci diváky všech věkových kategorií nechyběl ani starosta a další celebrity. Když nastoupila naše hvězda, publikem projela vlna vzrušení. Konferenciér se přímo zalykal slovy obdivu, lichotkami, bonmoty. Seděl jsem ve třetí řadě a mohl zblízka sledovat reakce manželek místních veličin na zpěvákovy první tóny. Měl jsem pocit, že ten večer by každá druhá svému choti zahnula. Hvězda zpívala rokenroly, ctitelky nosily květiny. Hvězda zpívala operu, ctitelky nosily dárky. Hvězda zpívala polky, ctitelky nosily sebe. Ty rafinovanější se připravovaly vzít ztečí umělcovu šatnu. Když hvězda přidávala, v hale se rozsvítily a rozkývaly stovky zapalovačů. Bylo to dojemné. Tlačil jsem se po představení k zpěvákově šatně a pozoroval mumraj. V poslední době mě trochu skličoval pokles zájmu o populární hudbu, kterou se celý život zabývám. V Innsbrucku jsem se však přesvědčil, že pop-music je pořád magie, že hřejivý hlas dělá s lidmi divy. Ale zapomněl jsem vám říct to nejdůležitější: tou hvězdou byl 17. května 1991 Karel Gott.

(Autor textu Jaromír Tůma je moderátor Radia Beat a spolupracovník Playboye)