1. října 2018 10:00

Stalo se v říjnu...

Správnost rčení Je-li říjen hodně zelený, bude leden hodně studený, nejsem schopen posoudit. Jak však ukazuje pohled do historie, „umí“ být říjen horký, někdy až rozpálený.

  1. Obsazování českého pohraničí (1. 10. 1938) Na základě mnichovské dohody začaly německé jednotky pod velením veterána první světové války a pozdějšího polního maršála Wilhelma von Leeba obsazovat Sudety. Z pohraničních oblastí uprchlo do vnitrozemí přes 170 000 původních obyvatel.
  2. Konec Norimberského procesu (1. 10. 1946) Skončil soudní proces vedený Mezinárodním vojenským tribunálem, SSSR, USA, Francie a Anglie proti nacistickému Německu. Před soudem stanulo 24 největších zločinců, přičemž trio Hitler, Himmler, Goebbels spáchalo na konci války sebevraždu. Bylo vyneseno dvanáct trestů smrti, Martin Bormann byl odsouzen v nepřítomnosti. Dalších sedm obžalovaných bylo odsouzeno k trestům od doživotí po deset let odnětí svobody. Padly tři osvobozující rozsudky.
  3. Vyhlášení NDR (7. 10. 1949) V reakci na zářijový vznik Spolkové republiky Německo byla o měsíc později vyhlášena na území sovětské okupační zóny Německá demokratická republika, metropole Berlín byla rozdělena mezi oba nově vzniklé německé státy. NDR, země s jedním z nejtužších komunistických režimů, zanikla 3. října 1990.
  4. Odhalena socha Krista Spasitele (12. 10. 1931) Francouzský sochař Paul Landowski pracoval na objednávce diecéze v Riu de Janeiro od roku 1926. Výsledkem jeho pětiletého úsilí byla takřka 40 metrů vysoká socha o hmotnosti 1145 tun. Socha tvořená železobetonovou konstrukcí, zvenčí obložená mastkem, byla odhalena u příležitosti oslav vyhlášení brazilské nezávislosti na Portugalsku v roce 1822. Jedná se o třetí nejvyšší sochu Krista na světě a vůbec nejnavštěvovanější místo v Brazílii.
  5. Poprava Mata Hari (15. 10. 1917) Vedle Josefiny Baker je odvážná nizozemská tanečnice Mata Hari nejspíš nejslavnější špionkou historie. Život tanečnice, kurtizány a milenky mnoha prominentů byl několikrát zfilmován. Dvojitá agentka se nechala nejdřív naverbovat německou rozvědkou, poté učinila totéž v případě francouzské tajné služby. Zatčena a odsouzena k smrti byla Francouzi, podle všeho se jednalo o silně politický proces. Traduje se, že devět z dvanácti vojáků popravčí čety mířilo vedle, tři přesné výstřely však byly dostačující.
  6. Počátek karibské krize (22. 10. 1962) Na rozmístění amerických raket v Turecku a Itálii se rozhodl reagovat sovětský komunistický boss Nikita Chruščov rozmístěním jaderných raket středního doletu na Kubě. Americký prezident J. F. Kennedy na základě bezprostředního ohrožení USA nařídil námořní blokádu Kuby. Podle řady historiků nestál svět ještě nikdy tak blízko jadernému konfliktu. Nakonec došlo k dohodě, Sověti stáhli rakety, USA se měly zavázat k nesvržení diktátorského režimu Fidela Castra.
  7. Maďarské povstání (23. 10. 1956) V už tehdy rebelujícím Maďarsku vyšli lidé do ulic. Z původní akce na podporu požadavků demonstrantů v polské Poznani se stalo během několika hodin povstání proti komunismu. Maďaři bojovali proti sovětským vojskům, včetně tanků, do 11. listopadu, počet obětí se odhaduje v řádech tisíců až desetitisíců. Také na jejich počest byla 23. října 1989 v pravé poledne vyhlášena svobodná Maďarská republika, což se rovnalo konci komunismu.
  8. Vznik Československa (28. 10. 1918) Na pařížské konferenci byl oficiálně uznán vznik Československa. Zároveň přebral Národní výbor československý, složený na základě voleb do říšské rady z roku 1911 ze sedmi stran, v Praze státní moc. Hranice nového státu byly vymezeny Versailleskými dohodami. Česká a Slovenská Federativní Republika zanikla 31. prosince 1992.
  9. Suezská krize (29. 10. 1956) Izrael v reakci na ozbrojené útoky z Egyptem kontrolovaného pásma Gazy zahájil invazi na Sinajský poloostrov. Francie s Anglií daly oběma znesvářeným zemím ultimátum, které však Egypt odmítl akceptovat. Obě země tak spolu s Izraelem zahájily bombardování egyptských letišť a především obsadily stěžejní strategický bod – Suezský průplav. Zatímco se však USA postavily ke konfliktu víceméně neutrálně, SSSR deklaroval podporu Egypta, na svou stranu získal také OSN. Celá operace tak nakonec dopadla pro Izrael a především pro Anglii s Francií blamáží.