Příběh opravdového režiséra s doživotním cejchem

Přestože se oscarový režisér (Pianista) ceremoniálu nezúčastnil, odešlo na protest několik hereček ze sálu. Dámy tímto demonstrovaly svou nevoli k ocenění umělce, který čelí obvinění ze znásilnění. Jednoho z nejvýznamnějších režisérů historie opět dostihla jeho minulost.

Osudová třináctka

Na celoživotní problém si Roman Polanski zadělal desátého března 1977 v domě svého přítele Jacka Nicholsona. Třináctiletou Samanthu Gailey nejdřív fotil, poté se přesunuli do hercova obydlí. Jak později dnešní paní Geimer vypověděla, režisér ji opil, nasypal do pití sedativa a nerespektoval její opakované a striktní odmítání sexu. Samantha utekla poté, co předstírala astmatický záchvat. Doma se svěřila matce, která okamžitě zalarmovala policii. Muži zákona začali spolu s médii konat, záhy vyšlo najevo, že si Polanski pořídil z akce obrazovou dokumentaci. Mimochodem, v době incidentu byla v domě tehdejší Nicholsonova partnerka Anjelica Huston, podle jejíhož vyjádření Samantha rozhodně nevypadala na třináct.

Polský bastard

Případ byl přidělen soudci Laurenci J. Rittenbandovi (1905–1993), který v minulosti rozhodoval kauzy Cary Granta, Marlona Branda a rozváděl Elvise Presleyeho. Chlípnému režisérovi hrozilo patnáct let. Nakonec však došlo k dohodě mezi obhájci a žalobci, kterou měl zprvu akceptovat i soudce. Roman Polanski byl uznán vinným z protizákonných sexuálních vztahů a měl absolvovat devadesát dnů trvající pozorování na psychiatrické klinice. Byl však propuštěn po dvaačtyřiceti dnech, neboť lékaři konstatovali, že v jeho případě neexistují žádné deviace. Tehdy soudce Rittenband shodil dohodu pod stůl, údajně měl prohlásit, že tomu polskému bastardovi ukáže. Ve hře byl rázem až padesátiletý trest. Polanski se proto rychle sbalil a odletěl do Francie, vědom si toho, že Paříž své občany nevydává. Američané vydali zatykač, potupený soudce se nechal slyšet, že neodejde z justice, dokud nedostane Polanského za mříže. Už následující rok byl však na základě tlaku jeho advokátů z případů odstraněn, v roce 1989 odešel do důchodu.

Pravdivý příběh?

V roce 2008 spatřil světlo světa pozoruhodný dokument režisérky Mariny Zenovich s názvem Roman Polanski: Pravdivý příběh. V „pravdivém“ příběhu účinkovali vedle režiséra mimo jiné Michael Caine, Faye Dunaway, Mia Farrow či Jack Nicholson. Tvůrci dokumentu, který získal cenu Emmy za režii a scénář, mimo jiné zveřejnili nepřípustnou komunikaci mezi žalobcem a soudcem. V prosinci téhož roku požádal Polanski o zproštění obvinění z nezákonného pohlavního styku s nezletilou Samanthou. Soudce Peter Espinoza sice v únoru 2009 připustil, že jeho předchůdce udělal v kauze několik chyb, nicméně žádost obhajoby zamítl. Stejně tak se právníkům režiséra nepodařilo dostat soud mimo Los Angeles. Advokát Doug Dalton nakonec dosáhl na základě odvolání k Nejvyššímu soudu Los Angeles nového procesu, režisér však odmítl podmínku soudce spočívající v přímém televizním přenosu.

Nové oběti

Do toho byl v roce 2009 Roman Polanski zatčen. Stalo se tak na základě jedenatřicet let starého zatykače v Curychu, kde měl převzít cenu za celoživotní dílo. Do 12. července 2010 pobýval v domácím vězení ve svém luxusním horském sídle v Gstaadu. Poté byl propuštěn, podle švýcarské ministryně spravedlnosti totiž nebylo možno vyloučit chybu v žádosti USA o jeho vydání. Zároveň však ministryně dodala, že švýcarská justice nerozhodovala o vině či nevině.

V reakci na režisérovo zatčení ve Švýcarsku se listu Berliner Zeitung v roce 2009 přihlásila jistá Suzanne Lubik (59), která měla mít s režisérem poměr v šestnácti letech. Fyzicky ji nepřitahoval, v posteli s ním skončila kvůli jeho jménu. V první fázi poskytovala sexuální potěšení dobrovolně, k zneužití došlo později. Kauza posléze vyšuměla.

V květnu 2010 se rozpomenula docela známá herečka Charlotte Lewis, kterou měl Polanski znásilnit v šestnácti letech během castingu na film Piráti (1986), navíc tak učinil „nejhorším možným způsobem“. Na tiskové konferenci speciálně svolané za tímto účelem herečka emotivně vysvětlovala, proč se rozhodla promluvit po čtvrtstoletí. Styděla se, vylézt z ulity ji donutila až uznání, kterého se režisérovi dostává, čímž dává Hollywood špatný příklad pedofilům. Je zajímavé, že Charlotte nepřišla s obviněním v roce 2003, ve kterém získal Roman Polanski Oscara za strhující drama Pianista (cenu za něj převzal v Los Angeles Harrison Ford, který ji posléze svému příteli předal ve Francii) a nacházel se na samém vrcholu popularity?

Detaily o identitě

V říjnu 2012 o sobě dala vědět i jediná prokázaná oběť zneužití Samatha Geimer, která v osmnácti otěhotněla, skončila se školou a odstěhovala se na Havaj. V roce 1988 zažalovala režiséra za sexuální útok a záměrné ublížení na emocionálním zdraví, za což se jí mělo dostat o pět let později finančního vyrovnání v hodnotě 500 tisíc dolarů.

Přestože v roce 2003 u příležitosti udílení cen Oscar Samantha prohlásila, že by Polanskému mělo být umožněno převzít cenu na půdě USA a její život nemá s tím jeho nic společného, dohodla se s vydavatelstvím Artia Books na knižní podobě svého příběhu. Literární dílo popisující z její strany nedobrovolný sexuální akt dostalo název The Girl: Emerging from the Shadow of Roman Polanski. V souvislosti s oznámením o vydání knihy Samantha uvedla, že je mnohem víc než obětí sexuálního zneužití, a proto chce sdílet příběh, který ve svých detailech vyzvedne její identitu.