Před čtyřiceti lety odešel na věčnost strýček Keith

Naštěstí ještě předtím stačil spolu s kapelou nahrát vynikající osmé studiové album Who Are You, které vyšlo necelý měsíc před jeho smrtí. Výstižně charakterizoval éru Keitha Moona Alice Cooper. Rockový bouřlivák na jeho adresu poznamenal, že všechno, co bylo řečeno o bubeníkovi The Who, je pravda. A to toho bylo řečeno pouhých deset procent. Zpěvák kapely Roger Daltrey pak nikdy nezapomene na Keitha Moona, který projel svým vozem hotelovými dveřmi, aby pak požádal na recepci o klíče. Jak pak frontman dodal, nic proti Keithovi Richardsovi, Jimu Morrisonovi či Ozzymu, nicméně ve srovnání s Keithem Moonem se jednalo o slušňáky.

Přesnost a razance

Keith Moon se narodil 23. srpna 1946 v Londýně. Ve škole pobyl do svých čtrnácti let, pak přišel vyhazov. Jako mnohem podstatnější se proto jeví jeho členství v organizaci Sea Cadet Corps v roce 1958, ve které hrál nejdřív na trubku, pak na malý bubínek. Druhá z činností ho bavila mnohem víc, tlučením do bubnu mohl totiž popustit uzdu své agresivitě. Vniklé situace využila matka, která nepříliš zdárnému synkovi koupila po předčasném ukončení školní docházky první bicí soupravu.

Po čase kupodivu i tak stěží zvladatelný jedinec jako Keith Moon dospěl k poznání, že nebude od věci nabýt trocha bubenického vzdělání. Nesnadné role se zhostil jistý Carl Little. Jak později vzpomínal, v krátké době se stal z jeho svěřence slušný bubeník udivující přesností a razancí. Nejspíš už v té době se začala rodit Keithova nechuť k sólům, která považoval za nudná. Pak bubnoval nějaký čas v kapelách The Escorts a The Beachcombers. V roce 1964 se dostal k informaci, že The Who shání bubeníka. A pak už začala velká jízda.

Hrr na ně…

Přestože čtenáři magazínu Rolling Stone vyhlásili v roce 2016 Keitha Moona druhým nejlepším bubeníkem všech dob, vyhrál John Bonham z Led Zeppelin, který kolegu bohužel úspěšně napodobil v září 1980, mnohým se spíš než excelentní výkony za bicími vybaví jeho excesy. Nutno říci, že si v tomto ohledu mohl vybrat lepší kapelu jen stěží. Pete Townshend (kytara), John Entwistle (baskytara) a Roger Daltrey (zpěv) totiž nikdy nepatřili mezi muže s vybraným chováním. Stačí vzpomenout na likvidaci kytar šéfem kapely Petem Townshendem. Mimochodem, k první destrukci hudebního nástroje došlo v roce 1964 při koncertu v londýnském klubu Marquee údajně víceméně náhodou. Vzhledem k úspěchu pak nezbývalo nic jiného než pokračovat v nastoupeném trendu. Keith Moon to měl ovšem podstatně těžší, bicí souprava představuje přece jen těžší oříšek k rozbití.

S devastací hotelových pokojů začal Keith Moon v roce 1966, místo činu hotel Hilton v tehdejším Západním Berlíně. Jednou zbytku kapely oznámil, že se musí vrátit do pokoje, protože něco zapomněl. Jak se ukázalo vzápětí, tím něčím byla televize vyhozená z okna hotelového pokoje, která letěla směr bazén.

Když skončí legrace

Pak přišel Keith Moon s další zábavou v podobě vyhazování toalet do vzduchu. Podle zdroje z bubeníkova okolí vyšla Keitha tato zábava na částku 300 tisíc liber. Tím to ovšem neskončilo, v roce 1967 rozpoutal nezničitelný bubeník v hotelu Holiday In v Michiganu bitvu spočívající v metání potravin všeho druhu. Do bazénu tentokrát z hotelové haly putoval místo televize klavír. Škoda 14 tisíc dolarů. Asi nemá cenu dodávat, že za veškerými excesy stál kromě touhy radovat se poněkud svérázným způsobem ze života koktejl alkoholu, drog a prášků.

Ne vždy se však u Keitha Moona jednalo o svého druhu zábavu. 4. ledna 1970 napadla slavného bubeníka v jeho voze Bentley skupina skinheadů. Řidič, bodyguard a kamarád v jedné osobě Neil Bolan vyskočil z auta. Jenže upadl a zmizel ze zorného pole svého šéfa. Keith Moon pak Neila Bolana přejel, ten následkům zranění podlehl. Nakonec byl sice zproštěn viny, tragédie ho však provázela po celý zbytek života. Tady až do osudného 7. září 1978.

Zajímavost na závěr. Po smrti Keitha Moona to The Who na rozdíl od Led Zeppelin nezabalili. V jedné ze sestav se objevil jeho kmotřenec Zak Starkey, syn bubeníka The Beatles Ringa Starra. Na rozdíl od strýčka Keitha ovšem neměl Zak sebemenší problém se sóly. Stačí se podívat na YouTube.