Nic není nemožné

Pátého listopadu vydají Benny, Björn, Agnetha a Anni-Frid nové album Voyage, které má navázat na dosud poslední studiový počin kapely The Visitors z roku 1981. Album podpoří turné, na kterém ovšem nebude ABBA vystupovat fyzicky, ale prostřednictvím hologramů, přičemž filmová technika motion capture se postará o patřičné omlazení hlavních protagonistů. Přestože comeback po čtyřech desítkách let není zrovna obvyklou záležitostí, jak však ukazuje historie na konkrétních příkladech, tam, kde je dobrá vůle a patřičná kvalita, není nic nemožné.

ELVIS PRESLEY: 68 Comeback Special 1968

V době, kdy Elvis Presley kroutil na začátku 60. let vojnu v tehdejším západním Německu, rozhodl jeho manažer Tom Parker o tom, že budoucnost krále rokenrolu je v Hollywoodu. A tak uzavřel smlouvu, podle které měl Elvis natočit ročně tři filmy (!), přičemž součástí každého z nich musel být soundtrack. Mimochodem, s výjimkou let 1961 a 1963 plnil zpěvák, stěžující si na výrazně uvadající kvalitu scénářů a dodávané muziky, plán na sto procent. Naposled přitom koncertoval v roce 1961.

O sedm let později se Elvis, kterého válcovaly kapely v čele s Beatles či Rolling Stones, manažerovi vzepřel a dohodl se z televizí NBC na show Singer Presents… Elvis. Manažer nakonec souhlasil s vánočním medailonkem, ambiciózní režisér Steve Binder však rozhodl o živém koncertu s cílem oslovit mladší generaci. Koncert odvysílaný 3. prosince 1968 měl mimořádný úspěch a Elvis byl rázem zpět.

TINA TURNER: Private Dancer 1984

Poté, co se s újmami na těle i duši rozhodla babička s nejkrásnějšíma nohama na světě v roce 1976 ukončit po šestnácti letech vztah s diktátorským manželem Ikem, se Tině nedařilo zrovna nejlíp. Na základě smlouvy s vydavatelstvím EMI/United Artists dokončila dvě alba, která nezaujala kritiku ani posluchače a zdálo se, že její kariéra se postupně blíží ke dnu.

Blýskat na lepší časy se začalo v roce 1983, kdy Tina Turner přešla pod křídla nakladatelství Capitol. O rok později, na konci května 1984, pak vyšlo její nejúspěšnější album Private Dancer, které dobylo vrcholy hitparád v řadě zemí světa, včetně USA, Anglie a Německa, přičemž hity jako What’s Love Got to Do With it, Better Be Good to Mee a Private Dancer bodují na diskotékách dodnes. Nadšená kritika psala o „evoluci v popu a soulu,“ následovalo 177 dnů dlouhé světové turné Private Dancer Tour. Tina byla zpět! V roce 2020 bylo album Private Dancer vzhledem ke svému „kulturnímu a historickému významu“ uchováno v National Archives and Records Administration.

JOHNNY CASH: American Recordings 1994

Comeback muže v černém! V roce 1985 rozhodlo vedení vydavatelství Columbia, že hudební čas legendy country music, jejíž životní osudy zmapoval oscarový snímek Walk the Line, se po několika nepřesvědčivých albech naplnil. V nouzi nejvyšší přišla málo očekávaná pomoc, Johnnyho se totiž ujal věhlasný producent Rick Rubin, který předtím produkoval mimo jiné alba country tak vzdálených kapel, jako Run-DMC, The Cult, Slayer či Red Hot Chili Peppers. Nezvyklou volbu vysvětlil producent koncertem z roku 1992 na počest Boba Dylana, na kterém Cash exceloval, takže usoudil, že vadnoucí hvězda country music nepatří zdaleka mezi odepsané umělce. Vegetarián a buddhista Rubin se nezalekl nového stylu a vyprodukoval album American Recordings, na kterém hraje Cash poprvé bez doprovodné kapely. Nahrávalo se na jeho chatě v Tennessee a v Rubinově domě v Los Angeles, dvě živé nahrávky pak vznikly v losangeleském nočním klubu Viper Room, který byl v té době ve vlastnictví Johnnyho Deppa. Nakonec z toho bylo podle magazínu Rolling Stone „nejlepší Cashovo album“, zatímco list Chicago Tribune psal o „nahlédnutí do temných zákoutí americké duše“. V kategorii 500 nejlepších alb všech dob podle Rolling Stone patří American Recordings 366. příčka. První singl Delia’s Gone bodoval na MTV, k tomu cena Grammy za nejlepší folkové album roku.

BLACK SABBATH: 13 2013

Když v roce 1979 vyhazovali Tony Iommi a Geezer Butler permanentně sjetého a opilého Ozzyho Osbourna z kapely, nejspíš netušili, že spolu po čtyřiatřiceti letech vystoupí na vrchol. Stalo se tak v roce 2012 po několika úspěšných epizodních spojeních a nejednalo se o comeback z kategorie tuctových. Rockoví velikáni se totiž představili v plné síle prostřednictvím alba 13, jehož produkce se opět chopil mág Rick Rubin. Podle Ozzyho přehrál nejdřív heavymetalovým věrozvěstům jejich debut Paranoid z roku 1970 a pak prohlásil: „Tak, a na všechno, co jste se během následujících 43 let naučili, zapomeňte.“ Výsledkem společného úsilí bylo album, které ovládlo poprvé v historii kapely žebříčky v Anglii i v USA, skladba God Is Dead? získala heavymetalovou cenu Grammy. „V naší dlouhé kariéře jsme dosáhli řady úspěchů, nicméně jedničkami v USA jsme poprvé. Pro Black Sabbath je to další neuvěřitelný milník,“ reagoval šokovaný Ozzy Osbourne. Nutno ovšem říci, že původního bubeníka Billa Warda nahradil při nahrávání Brad Wilk z kapely Rage Against The Machine.