Něco málo o Pulp Fiction

Modesty Blaise

Jedna z nejlepších scén se odehrává v místě, na které chodí i císař pan pěšky a sám. John Travolta sedící na toaletě pilně studuje knihu a nevnímá okolní dění, což se mu nakonec stane osudným. Zmiňovanou knihou je špionážní román nepříliš valné kvality Modesty Blaise, který v roce 1965 napsal Peter O’Donnell. Hlavní hrdinka je charakterizována jako kříženec Wonder Woman a Jamese Bonda.

Pan Pink v roli číšníka

V prvním příběhu, ve kterém zachraňuje John Travolta takřka na smrt zfetovanou Umu Thurman, se v epizodní roli číšníka Buddyho Hollyho v baru Jack Rabbit Slim’s objevil Steve Buscemi. Tedy herec, který si v předchozím Tarantinově mimořádném kousku Gauneři zahrál lupiče jménem pan Růžový. Quentin Tarantino tímto potvrdil pověst režiséra, který preferuje spolupráci se svému naturelu blízkými herci – Uma Thurman, Samuel L. Jackson, Christoph Waltz, Harvey Keitel…

Z nouze ctnost I

Nic proti dalšímu Tarantinově příběhu Kill Bill, ale Uma Thurman pro mě je a navždy bude Mia Wallace. Přesto nebyla v případě Pulp Fiction ani zdaleka první volbou, nejdřív to vypadalo na Julii Louis-Dreyfus, případně Jennifer Aniston. Obě herečky však byly vytíženy seriálovými projekty Show Jerryho Seinfelda a Přátelé. Stejně tak to nedopadlo s největší favoritkou režiséra Michelle Pfeiffer a Catherine Deneuve. Nakonec tak došlo na Umu Thurman.

Z nouze ctnost II

Role stárnoucího boxera Butche Coolidge se měl podle původního záměru Quentina Tarantina zhostit Matt Dillon. Jednalo se o zajímavé rozhodnutí, Dillonovi bylo totiž v době natáčení 29 let a na vysloužilce v ringu měl hodně vlasů. Herec si vyžádal čas na rozmyšlenou, takže se režisér rozhodl oslovit Bruce Willise. Hvězdný akční hrdina přijal, Tarantino tak mohl prodat Pulp Fiction za 11 milionů dolarů studiu Miramax, což učinilo jeho film ziskový ještě předtím, než se objevil v kinech. Mimochodem, Vincenta Vegu měl původně místo Johna Travolty hrát Michael Madsen.

Směšný rozpočet

Přestože se v Pulp Fiction objevily hvězdy první kategorie – Bruce Willis, Samuel L. Jackson, John Travolta, Harvey Keitel či Christopher Walken, činil rozpočet směšných 8,5 milionu dolarů, přičemž pět milionů z nich putovalo k hercům. Pro ilustraci, v polovině devadesátých let činil průměrný rozpočet hollywoodského snímku 50 milionů dolarů. Díky originálně pojatému příběhu, skvělému marketingu a zájmu publika se stal Pulp Fiction prvním nezávislým snímkem, který překročil hranici zisku 100 milionů dolarů, celkový zisk pak činil dvojnásobek.

Uma rozpačitá, trapná a plachá

Jak později přiznala Uma Thurman, byla před natáčením slavné taneční scény v Jack Rabbit Slim’s velmi nervózní. „Byla jsem rozpačitá, trapná a plachá,“ řekla doslova. Není se čemu divit, jejím protějškem byl John Travolta, tanečník, který svého času díky snímkům Pomáda a především Horečka sobotní noci dobýval taneční parkety celého světa. Naštěstí se John Travolta rozhodl těsně před začátkem natáčení pro několik tanečních kreací, po kterých povolilo napětí. Výsledek se pak dostavil.

Comanche místo My Sharona

Scénu, ve které si obávaný gangster Marsellus Wallace (Ving Rhames) v rozporu s vlastním přáním „užívá“ se svými trýzniteli, na které pak pošle „pár zfetovaných negrů s kleštěma a letlampama“, vhodně podbarvuje skladba Comanche skupiny The Revels. Přitom původně chtěl Tarantino použít hit My Sharona z repertoáru kapely The Knack.

Zdrojem inspirace Amsterodam

Po velkém úspěchu svého prvního filmu Gauneři (Reservoir Dogs) sebral Tarantino vydělaných 50 tisíc dolarů a vyrazil na tříměsíční dovolenou do Amsterodamu. Tam v hotelovém pokoji, bez faxu a telefonu, napsal scénář Pulp Fiction. Když ráno vstal, nejdřív nahodil do bloku nápady, pak se sebral, chodil kolem tamních slavných kanálů a přitom konzumoval velké množství kávy. Pak se vrátil k psaní. První verze scénáře měla 500 stran, což se rovná osmi a půl hodinám filmu.

Deník šíleného muže

Přepisu Tarantinova rukopisu do srozumitelné podoby se chopila v branži velmi ceněná Linda Chen, která předtím pracovala jako neoficiální konzultantka scenáristy Roberta Townea. Tedy muže, který stvořil scénáře k snímkům jako Čínská čtvrť, Kmotr či Poslední eskorta. Přestože Linda uznávala Tarantinův talent a genialitu, vzhledem k režisérovým chabým znalostem gramatiky hovořila v první fázi o „deníku šíleného muže“. Přesto si nesourodá dvojice mezi sebou vytvořila pevnou profesní vazbu, jejíž součástí byly i dlouhé noční konzultace. Na dotaz, zdali si uvědomuje, že stojí u zrodu nebývalého díla, Linda odpověděla: „Ne, vůbec ne.“