Maličkosti dělají dokonalost, ale dokonalost není maličkost...

Mistr slova

Rodák z Caprese proslul jako malíř a sochař, vedle toho se ovšem věnoval velmi intenzivně rovněž psanému slovu. Naštěstí se dochovaly tři stovky jeho dopisů a básní. Jeho poezie je velmi sugestivní, zabývá se chtíčem, láskou, spiritualitou, lidskou duší.

Napálený kardinál...

Podle www.walksofitaly.com byl Michelangelo rovněž zdatný padělatel. V roce 1496 měl vyrobit kopii vzácné sochy Sleeping Cupid a tuto vydávat za originál. Ještě předtím ovšem své dílo nejdříve zakopal, poté vykopal a uvedl do stavu patřičné opotřebovanosti. Pak nejspíše na základě dohody se svým mecenášem Lorenzo de Medicim, prodal sochu za nemalý peníz kardinálu Rafaele Riariovi.

Kdo jinému jámu kopá...

Papež Julius II. rozhodl původně o tom, že se malbami Sixtinské kaple bude zabývat slavný malíř Raffael Santi (1483-1520). V té době vážený umělec se ovšem rozhodl pro konfrontaci, když přesvědčil papeže, aby práci svěřil mladému Michelangelovi. Věřil totiž, že to mladý konkurent, lidově řečeno nedá a tímto způsobem se zdiskredituje. Jak se ukázalo, Raffael se hluboce mýlil.

Náladový génius...

Michalengelo se nikdy neoženil a neměl potomky. Střídal muže i ženy a přes své bohatství si nedělal těžkou hlavu s módou a především hygienou. Tvrdí se, že po jeho smrti byl oděv do umělcova těla natolik zažraný, že vytvořil cosi podobného sádrovému krunýři, ze kterého muselo být tělo vyloupnuto. Zároveň se jednalo o velmi náladového člověka.

Prasklinám navzdory...

Nejslavnější Michalengelova socha David byla vytesána z původně nevhodného kusu mramoru. Ačkoli, byl umělec varován před prasklinami, zvládl v letech 1501-1504 vytesat sochu vysokou 4,34 metru právě z tohoto kusu. Za své dílo dostal na svou dobu astronomickou sumu 900 dukátů. Znalci posléze konstatovali, že díky nepříliš kvalitnímu mramoru mohly práce postupovat rychleji.

Zachránce baziliky...

Byl to právě čtyřiasedmdesátiletý důchodce Michelangelo, koho povolala církev do boje neschopna vyřešit nekonečnou stavbu Baziliky svatého Petra. Pravda, chrám sice nebyl dokončen v čase umělcova života, faktem však zůstává, že posledních čtrnáct let svého pozemského bytí věnoval právě bazilice. I v době, kdy mu zdravotní stav nedovolil pobyt na místě stavby, řídil chod prací, včetně výkresů z domova. Jeho zásluhou se bazilika pyšní zdaleka viditelnou kopulí.

(Článek: Byl Michelangelo kabalistický mystik?, vychází v červnovém Playboyi)