Lou Fanánek Hagen: „Zasejeme, sklidíme a spíme až do jara.“

Playboy: Vzhledem k názvu turné jsem konstatoval, že tě humor neopustil. Fanánek: Jedeme už druhou Sudovou přitažlivost a protože jednička dopadla dobře, nebylo co měnit. I když, zatímco u Alkeholu je to výhradně o metle lidstva, Tři sestry mají přece jen i jiná témata. Nicméně, sud jako spojovací prvek zůstává.

Playboy: Takže platí, že stejně jako český král nikdy neutíká z bitev, toho bohdá nebude, aby si Fanánek přestal dělat srandu... Fanánek: Doufám, že tomu tak je a bude. I když nejsem zrovna typ komika, případně baviče. Zároveň ovšem pevně doufám, že mě nadhled neopustí a nestane se ze mě jedinec, který bere věci moc vážně.

Playboy: Není dnes naplánování čehokoli, zejména pak turné, věcí velké osobní odvahy? Fanánek: Je to hodně náročné a vůbec bych se nedivil, kdyby někdo ztratil chuť do tohoto druhu konání. Naše kapela je spolu ráda, hrajeme rádi a hodláme hrát, dá se říct, za každou cenu. Nelze ale vůbec vyloučit, že někteří pořadatelé usoudí, že existují branže, které jim umožní líp splácet hypotéky a platit dětem kroužky či školné, a nakonec se na to vykašlou.

Playboy: Nespočívá podstata rocku v tom, že čím šílenější doba, tím víc námětů… Fanánek: Možná ano, ale rozhodně se divnost v mém případě nepřetavila do touhy psát texty. Naopak jsem se na poslední desce převzatých věcí Sex, drógy, rokenrol vrátil do Braníka 80. let. O tom, co se děje dnes, se mi ani nechce psát.

Playboy: Většina herců tvrdí, že raději hrají záporné role, protože jim dávají větší prostor k vyjádření. Neplatí to svým způsobem i pro muziku, protože bezkonfliktnost a blahobyt ubíjejí sílu ducha? Fanánek: Můžeme to zhodnotit dejme tomu až po třech po sobě jdoucích letech bez pandemie. Teď to nemá cenu řešit, protože v den, kdy se spolu bavíme, netuším, jestli půjde dítě zítra do školy.

Playboy: Slova o třech po sobě jdoucích letech bez pandemie ovšem naznačují, že jsi zůstal nezničitelným optimistou. Nebo jsi myslel po třech po sobě jdoucích létech? Fanánek: Může to tak vypadat. Musím vyzdvihnout prozíravost kapely Kabát, která už 31. května vydala prohlášení, že podzimní polovinu turné, které měla jet, přesouvají na jaro–léto 2022. Bylo to v době, kdy všichni říkali, co blázní, vždyť už se může, lidi budou očkovaní a nikdo už to nikdy nedostane. Pravda, akce jsou zatím, zdůrazňuji zatím, povolené, ale chodí nesrovnatelně míň lidí.

Playboy: Chtělo by se říct, že Sokratovo Vím, že nic nevím, došlo stoprocentního naplnění? Fanánek: Tak nějak. Když si dáš tu práci a strávíš půlhodinu na internetu, zjistíš, že ani odborníci se nejsou schopni shodnout. Přesto laikové z pohraničí tvrdí, že všechno je jasné.

Playboy: Naštvanost lze vyjádřit buď razantně, přímočaře, nebo formou ironie. Těsně před revolucí zpíval Pavel Dobeš: „Souhvězdí žab se pozná velmi lehce, jeho obyvatelé jsou zelení, zelené mozky v zelené lebce…“Všichni se tomu smáli, komunisti přitom nevěděli, o čem je řeč… Fanánek: Jenže dnes neexistuje žádný stejně hmatatelný a směšný nepřítel. Vláda něco udělá, a protože po bitvě je každý generál, hned přijde někdo s tím, že se to dalo udělat líp. Kromě toho se všechny vlády na celém světě chovají podobně, jenom to různě rotuje. Kdo měl lockdown předtím, tak ho nemá teď, a naopak.

Playboy: Černý humor je prý umění povznést se nad život. Fanánek: Je to jedna z definic, ale nedá se říct, že by mě to nějak moc zasáhlo. Je to jako s magií, někdo hovoří o bílé a černé, podle mě je to pořád jedna magie a jeden humor. Navíc věci se pořád posouvají, takový death metal, který v 90. letech šokoval, je dneska vlastně popík.

Playboy: Říká se, že co člověka nezabije, to ho posílí. Jak moc silný se poslední rok a půl cítíš? Fanánek: Výrazně jsem zchudnul. Nehráli jsme, v hospodě Na Staré kovárně dostáváme strašně na frak, netuším, jestli to covidí rejdění vůbec přežijeme. Ale zase jsem začal dělat jiné věci. Ale není to nevyléčitelná choroba, na světě jsou větší hrůzy.

Playboy: Co po turné? Fanánek: Ať už bude turné násilně přerušeno, nebo ho odehrajeme v nějaké zúžené podobě, protože některé koncerty se ruší, skončíme 22. prosince. V lednu a únoru jsme nehráli nikdy, ani v bezcovidových časech míru. Jsme jako zemědělci, kteří zaseli, sklidili a pak spali až do jara. Koncem února začínáme v Peci pod Sněžkou, pak se to rozjíždí. Vrchol by měl přijít tradičně v létě.