28. března 2019 20:04

Kytarová dvacítka Michala Pavlíčka

V polovině března zahájil jeden z nejslovutnějších mistrů české rockové kytary koncertní turné navazující na vydání posledního alba Pošli to dál. A jak vidí náš kytarový mág zahraniční kolegy?

Chuck Berry (1926–2017): „Nesmrtelný čaroděj světového rokenrolu, ovlivnil celou plejádu slavných rockových kytaristů.“

Jeff Beck (1944): „Kytarový slavík, úžasný samorost pohybující se na pomezí žánrů. Mám ho moc rád. Má jeden z nejúžasnějších kytarových tónů a feelingů, co se kdy zrodil ve světě kytarové fantazie.“

Eric Clapton (1945): „Fenomenální kytarista a zpěvák, jehož zářivé jméno je celosvětově uznávaným pojmem. Řekl bych, že žádnému z kytarových velikánů se nepodařilo v takové míře oslovit kritiku i fanoušky. Úspěchy, pády i životní tragédie se promítly v jeho citlivých sólech a baladách, zapsaly se do srdcí několika generací.“

Kurt Cobain (1967–1994): „Zbortil a zrušil mýty virtuózních kytaristů. Vrátil rockové kytaře syrovost a drsnost absencí nadutých samolibých sterilních sól. Svlékl modemanské celebritní kytarové hvězdy s trvalou do roztrhaných džíns a děravých svetrů. Vrátil kytaře její dávnou funkci. Drhnout, až z ní lítaj třísky.“

The Edge (1961): „Originální inovátor kytarové hry. Chorusdelayové kaskády rytmů a rozkladů, které mají prazáklad ve starých Police, dotáhl do svého ‚U2 kytarového stylu‘. Nemusíte hrát sóla, a přesto můžete být velkou kytarovou osobností.“

David Gilmour (1946): „Král feelingové kytary, ilustrátor vesmírných nálad. Jeho zvukomalebná sóla působí krásně uhrančivě a citlivě nejen na kytaristy, ale snad na celé osazenstvo této planety. Svou hrou nám otevírá brány snů a fantazií.“

George Harrison (1943–2001): „George byl skromný kytarový malíř a jeho hra není nic jiného než mistrovská paleta. Právě jeho slavná melodická sólíčka či riffy vytvářejí tu úžasnou barevnou atmosféru písní Beatles.“

Jimi Hendrix (1942–1970): „Není co dodat. Nejslavnější a nejzásadovější kytarový šaman pod sluncem. Jeho obřadní kytarové extáze nejsilněji ovlivnily a budou stále ovlivňovat zástupy rockových kytaristů.“

Radim Hladík (1946–2016): „On je vlastně ten, kdo způsobil, že jsem začal hrát na kytaru. Jeho plakát, který mi visel v mládí nad postelí, představoval můj snový kalendář.“

Tony Iommi (1948): „Jeho temná těžkotonážní a hypnotizující kytara je prazákladem metalové hry a kytarových temných proudů a magií.“

B. B. King (1925–2015): „Rhytm and bluesový bůh a velký sympaťour.“

Mark Knopfler (1949): „Na elektrickou kytaru se dá hrát bez trsátka, jen prsty. Je to, jako když hladíte krásné ženské tělo. Jemně, něžně a omamně plápolající svíčka vrhá stíny kytarových doteků.“

Brian May (1947): „Kdyby byl Brian transvestita či kytaristka, určitě bych ho nenazval jinak než královnou anglické rockové kytary. Jeho ‚domácí‘ kytara zpívá jako skutečný kytarový šampion.“

Gary Moore (1952–2011): „Jeho keltská duše spojená s rhytm and bluesovým srdcem zatnutým do hardrocku jsou legendou a perlou ostrovní kytarové školy.“

Jimmy Page (1944): „Kormidelník a zároveň kapitán kytarových vesmírných proudů, které se jako uragán prohnaly světem v podobě dravých a nadčasových kytarových figur a sól. A stále září na nebi jako stálice. Není se čemu divit. Jsou totiž stále setsakramentsky moderní. Muzikant, který mě skutečně dostal.“

Keith Richards (1943): „Důkaz toho, že s několika geniálními akordy a riffy, dobrým cigárem a flaškou whisky lze dobýt svět. Jeho vrásčitá tvář je obrazem jednoho z největších šestistrunných čistokrevných rebelů. Je nepřekonatelný. Opravdový sex, drugs and rock’n’roll.“

Joe Satriani (1952): „Velký modernizátor kytarové hry, kterého celosvětově proslavily především fenomenální instrumentálky. Kytarový gigant, který bude mít vždy místo mezi těmi nej…“

Carlos Santana (1947): „I zpívající, tesklivě kvílející impulzivní kytarovou hrou můžete roztancovat davy ve vyprodaných arénách. Jeho temperament vnesl do kytarového vývoje nenahraditelný rukopis i tón, kterým očaroval nejen black, magic, woman.“

Angus Young (1959): „Kytarový Jumping Jack, jehož riffy se staly světovými hity. Dokonale stylově čisté hardrockové cítění a nezaměnitelné obří kytarové showmanství. Je to dřina při hře poskakovat a hrát na kytaru ve všech polohách. Na to si musíte jako Angus vzít krátké kalhoty. On by totiž mohl s klidem vydat kytarovou Kámásútru.“

Steve Vai (1960): „Jeho hra nabízí brilantní ďábelskou techniku až po ostrý moderní feeling, který dokázal hypnotizovat celý kytarový svět. Showman a usměvavý narcis si s vámi pohrává jako kočka s myší. Jeho úchvatné hře nelze odolat. Vždycky vás dostane. Opravdový kouzelník.“