Když pravda nesmí bránit dobrému příběhu

Irácké zbraně hromadného ničení

Když v březnu 2003 vpadla americká armáda za pomoci britských a polských spojenců do Iráku, byl válečný akt vysvětlován vcelku pochopitelnou snahou zlikvidovat irácké zbraně hromadného ničení. Tvrzení bylo postaveno na informaci, podle které se vláda diktátora Saddáma Husajna pokoušela koupit 500 tun patřičně obohaceného uranu z Nigeru. Argument, že podpis na dokumentu není v žádném případě autogramem prezidenta Nigeru a dodané podklady jsou podvrh, neuspěly. Podle americké akademické studie zemřelo v souvislosti s válkou od 20. 3. 2003 do 15. 12. 2011 téměř půl milionu lidí.

Made in Mossad

5. dubna 1986 byl proveden pumový útok na západoberlínskou diskotéku La Belle, kterému padli za oběť dva Američané a jeden občan Turecka. Západní zpravodajské služby záhy zachytily vysílání mezi NDR a Libyí. Podle odposlechů byl atentát dílem režimu tehdejšího veřejného nepřítele USA Muammara Kaddáfího. Americká strana proto záhy přispěchala s odvetným útokem v podobě bombardování libyjské metropole Tripolis. Kromě tří vojenských základen a diktátorovy rezidence byla zasažena rovněž budova francouzského velvyslanectví. Mezi patnácti oběťmi odvetné akce byla i Kaddáfiho adoptovaná patnáctiměsíční dcera. Po několika letech vydal bývalý agent vysoce výkonné izraelské tajné služby Mossad Victor Ostrovsky své paměti. V knize mimo jiné píše, že příprava vysílání po ose Berlín–Tripolis byla dílem agentů Mossadu.

Obsazení Grenady

V roce 1983 zaútočila americká armáda na malý ostrov Grenada. Stalo se tak po vojenském převratu, který svrhl premiéra Maurice Bishopa. Na ostrově s 11 tisíci obyvateli vypuklo násilí, a protože se na Grenadě nacházelo 800 amerických studentů, rozhodla se administrativa prezidenta Reagana vyslat na jejich záchranu 7000 výsadkářů. Tento krok byl mimo jiné odůvodněn podporou povstalců ze strany kubánského komunistického režimu, který měl na Grenadě sto vojáků.

Jak se nakonec ukázalo, bylo všechno jinak. Grenadské letiště fungovalo po celou dobu konfliktu, 90 procent amerických studentů se však vyslovilo pro setrvání na ostrově. Ze stovky svrženou vládou pozvaných kubánských vojáků jich bylo pětatřicet zabito.

Herečka Nayirah

Dne 2. srpna 1990 vpadla vojska iráckého diktátora Saddáma Husajna do sousedního Kuvajtu, aby po několika dnech připojila ropou nasáklou monarchii ke svému území. Agrese vyvolala celosvětovou odmítavou reakci, kterou umocnilo srdceryvné vyprávění mladičké Kuvajťanky jménem Nayirah. 5. září se pak v britském listu Daily Telegraph objevil článek postavený na svědectví dívenky o tom, jak iráčtí vojáci berou předčasně narozené děti z inkubátorů, bezbranná stvoření házejí na podlahy a inkubátory vracejí zpět do Iráku. Nakonec se ukázalo, že příběh byl dílem americké agentury public relations, přičemž Nayirah je dcerou kuvajtského velvyslance. Ani to však nic nemění na oprávněnosti vojenského zásahu ze strany mezinárodního společenství, po kterém byl Kuvajt na počátku roku 1991 osvobozen.

„Poprava“ bez krve a nábojnic

V kosovské vesnici Račak došlo 15. ledna 1999 ke střetu mezi srbskými policejními jednotkami a Kosovskou osvobozeneckou armádou UÇK, svého času považovanou ze strany USA za teroristickou organizaci. Následující den obletěly svět drastické snímky 45 zavražděných civilistů. Americký diplomat William Walker, jinak šéf mezinárodní pozorovatelské mise OBSE, obvinil z masakru Srby, což posloužilo představitelům USA a většině zemí NATO jako důvod k bombardování Srbska.

Podle Srbů, ale také francouzských novinářů Renauda Girarda a Christopha Chetelota, bylo všechno jinak. Mrtvými byli v boji zabití příslušníci UÇK navlečení do civilních šatů a sneseni na jedno místo. Této teorii odpovídal malý počet vystřílených nábojnic a praktická neexistence krve na místě údajné popravy. Ani mezinárodní soud v Haagu nakonec nenašel viníky.