Kapela snů Ladislava Jakla

Podobné představy jsou dost neskromné, ale někdo jiný sní třeba o noci s topmodelkou, tak proč bych já nemohl fantazírovat o muzikantech. Předně řeknu, že bych vybíral podle toho, kdo by podle mě hrál nejlépe mou muziku, ne s kým bych já rád hrál tu jeho. Na to by mi fantazie asi nestačila. Tak jděme na to.

Bicí: GINGER BAKER Nejlepším bubeníkem, co kdy mlátil do bubnů, byl John Bonham. Vůbec ne pro svou artistickou techniku, ale pro svůj cit a nápaditost. Ale toho bych si s dovolením asi nevybral. Takový živel bych v kapele neukočíroval, chtěl by si hrát svoje a za chvíli bych svou písničku nepoznal. Takže bych volil suchara se zjevem indiánské babičky – Gingera Bakera, který proslul především jako bubeník Cream. Že hraje moc jednoduše? No právě. Jednoduše to jen vypadá, ve skutečnosti je dokonale stylový, ukázněný a přesně drží aranže, aby vše fungovalo jako celek.

Baskytara: JOHN PAUL JONES Co basa? Tady jednoznačně John Paul Jones. Dokonalý, tvořivý a přitom disciplinovaný muzikant, bez kterého by tři ostatní individuality Led Zeppelin místo písní hráli jen nekonečné jam session.

Klávesy: AL KOOPER Piano? Pro mne byl géniem tohohle nástroje Keith Emerson, ale v okamžiku, kdyby začal nožem zabodávat klávesy, dělat stojku na pódiu nebo naklápět metrákové hammondy na své tělo, asi bych začal plést texty. Takže kdo? Al Kooper. Ten nejenže hrál přesně to, co ta která píseň potřebovala stavebně, ale hlavně vždy všemu vtiskl tu pravou náladu, pravou atmosféru.

Kytara: JEFF BECK A kytara? Z trojice mnou nejuznávanějších (Jimmy Page, Robert Fripp, Jeff Beck) bych paradoxně vybral toho posledního. Proč paradoxně? Nikdy nezahraje ani takt, aby v něm něčím nepřekvapil. Jenže první dva giganti jsou stylem sami o sobě, Beck se mi jeví univerzálnější, pozornější a otevřenější.

Zpěv: LADISLAV JAKL A nakonec zpěv. No, protože jde o fantazii, zde bych nechal sebe s hlasem před 35 lety. Anebo se raději probudím a uvědomím si, že s bezva kluky hraju už teď.