27. listopadu 2018 20:10

Kapela snů Janka Ledeckého

Sestavit superband není podle jednoho z nejúspěšnějších domácích muzikantů, jehož opera Hamlet dobyla po Praze také Tokio, ale především muzikálovou Mekku, jihokorejský Soul, vůbec snadné.

„Úroveň muzikantů, včetně těch českých, se strašně zvedla. Na práci ve studiu si můžu najmout špičkového hráče s vědomím toho, že se sice jedná o blázna, ale konkrétní věci natočí přesně podle mých představ. Díky tomu s ním těch několik hodin ve studiu přežiju,“ říká Janek Ledecký. U kapely je ale výběr hudebníků komplikovanější, neboť se jedná o lidi, se kterými tráví mnohdy víc času než s vlastní rodinou. „Jedete pět hodin do Českého Těšína na koncert. Předtím zvuková zkouška, pak hraní, návrat domů. Takže se musí jednat o skvělé muzikanty, ale taky zároveň o lidi, se kterými mě baví být.“ Přestože Janka fascinuje bubeník The Rolling Stones Charlie Watts, který sice nedá ani notu navíc, ale všechno, co hraje, hraje skvěle, svého současného hráče na bicí Hanse Sedláře by nevyměnil. „Vynikající bubeník, na koncertě zahraje klavír, mandolínu, kytaru, ukulele, do toho píše pro symfonický orchestr.“

U baskytaristů by Janka Ledeckého lákalo společné hraní s některým z velikánů kalibru Jaka Pastoriuse. Nebo Stinga, jehož způsob hry na baskytaru ho fascinuje. „Ve Stingově případě nejde o to, že chce ukázat světu, jak skvělý je basista. Stejně jako Paul McCartney hraje na basu jako na nástroj, který slouží cíli v podobě senzačního zvuku celé kapely.“

Co se kytaristů týče, přes celoživotní sympatie k ACDC zastává Janek názor, že při patřičném základu a chuti na sobě pracovat se lze naučit hrát na kytaru jako Angus Young. Na dostřel balistické rakety je pak možné se alespoň přiblížit i dokonalosti Erika Claptona. „Ale Jimi Hendrix nebo Prince, to je jiná planeta. Jinak mám kytaru Stratocaster od Petra Jurkoviče. Na světě jsou dvě, na jednu hrál právě Eric Clapton, na druhou já. Eric má nejspíš strašně moc kytar, před dvěma lety dělal dražbu a právě ‚dvojče‘ mojí kytary prodal…“