John Frusciante: Do stejné řeky třikrát vstoupíš...

John Frusciante, který v březnu oslavil padesáté narozeniny, je pozoruhodný kytarista a muž. Součástí Red Hot Chili Peppers se stal hned třikrát. Poprvé se tak stalo v roce 1988, když jeho předchůdce Hillel Slovak nezvládl v červnu 1988 tradiční dávku heroinu. Vzhledem k zhroucení bubeníka Jacka Ironse to tehdy chvíli dokonce vypadalo na definitivní konec kapely, pak byl do boje povolán Frusciante a za bicí soupravu usedl a dodnes sedí Chad Smith. Po dvou letech vydala kapela úspěšné album Mother’s Milk.

Rocková antihvězda

V roce 2000 popisoval John Frusciante v rozhovoru pro magazín Rolling Stone své první působení v kapele ve smyslu, že místo „svlékání dívek hledal umělecký výraz a stal se skromnou rockovou antihvězdou“. O to hůř proto snášel famózní úspěch pátého alba Blood Sugar Sex Magik (1991), které katapultovalo kapelu na absolutní vrchol. V USA se prodalo sedm milionů nosičů, celosvětový prodej přesáhl hranici třinácti milionů kusů. Frusciante přitom toužil po směru předchozího alba, které se obešlo bez tlaku vydavatelství, producenta, médií.

Svou frustraci s aktuálním stavem věcí projevoval originálním způsobem, a to v podobě sabotování živého hraní. Vrchol jeho snažení přišel při skladbě Under the Bridge na Saturday Night Live v roce 1992. „Netušil jsem, co vůbec hraje. Vypadal, jako by se nacházel v jiném světě. Jednalo se o živé vystoupení, na které se dívaly miliony lidí. Diváci si mohli myslet, že jsme se rozhodli experimentovat,“ vzpomínal v knize Scar Tissue zpěvák kapely Anthony Kiedis.

Odchod a Stuff

V květnu 1992 John Frusciante kapelu opustil, stalo se tak po japonském turné propagujícím album BSSM. Po třech letech se nechal přáteli, mezi kterými nechyběli Johnny Depp, River Phoenix, Gibby Haynes, ale také basista Red Hot Chili Peppers Flea, přesvědčit k vydání sólového alba s názvem Niandra LaDes and Usually a T-Shirt, jehož větší část složil jako kytarista papriček. Zajímavé album se komerčně moc nechytilo, což ale Johna nejspíš příliš netrápilo. Album totiž nahrál s cílem sehnat peníze na drogy. Dolarů bylo potřeba, neboť hudebník začínal den kouřením cracku a poté si poslal koks rovnou do žíly. Kytaristův životní styl inspiroval v roce 1992 hollywoodského herce Johnnyho Deppa a zpěváka kapely Butthole Surfers Gibbyho Haynese k natočení krátkého dokumentu Stuff popisujícího život muzikanta, který podle svých slov utrácel 500 dolarů denně za drogy. Na dokumentu se podílel rovněž král LSD Timothy Leary.

Až na dno

Jakkoli působí dokument Stuff otřesně, to „nejlepší“ mělo teprve přijít. V roce 1996 byl John v důsledku neplacení nájmu vyhozen z domu v Los Angeles. Přestěhoval se do hotelu nevalné pověsti, ve kterém ho navštívil reportér listu The Phoenix New Times. Muzikanta našel v totálně zuboženém stavu, tělo plné nezahojených ran a jizev. Během rozhovoru se dozvěděl, že Johnovi je jedno, jestli žije, nebo umírá.

Následoval vyhazov z hotelu a stěhování do ještě nuznějšího příbytku. Je k nevíře, že v tomto stavu nahrál John Frusciante další sólové album Smile from the Streets You Hold. Na druhou stranu mu nic jiného nezbývalo, neboť svému drogovému dealerovi dlužil 30 tisíc dolarů. A finanční toky v podobě tantiém z dob působení u kapely začínaly vysychat. Aby toho nebylo dost, začal John cítit, jak si to uvnitř jeho lebky rozdávají se sílící intenzitou nejrůznější hlasy.

V nouzi nejvyšší poznal Johny Frusciante přítele. Basista Red Hot Chili Peppers Michael Balzary, hudebnímu světu známý jako Flea, přiměl svého kamaráda k nástupu na protidrogovou kliniku.

Návrat ztraceného syna

Mezitím nahrála rodná skupina v roce 1995 další povedené album One Hot Minute, na kterém se představil nový kytarista Dave Navarro. Jak později popsal v knize Scar Tissue Anthony Kiedis, Dave je vynikající muzikant, zbytek kapely měl ale problém s tím akceptovat ho jako plnohodnotného člena. Kromě toho bylo nezbytné odložit o rok turné, bubeník Chad Smith si totiž nejdřív zlomil zápěstí, potom zpěvák Kiedis spadl z motorky a skončil v nemocnici. Mezitím se stal Dave závislý na drogách, takže dostal padáka. A protože John absolvoval úspěšnou protidrogovou léčbu, nic nebránilo jeho comebacku. Do kapely nastoupil nový Frusciante. Kromě vyléčení se z drogové závislosti utratil desítky tisíc dolarů za služby stomatologa. Rovněž si pak nechal pomocí kožních štěpů vyspravit zdevastované tělo.

Comeback se povedl, alba Californication (1999) se prodalo 16 milionů nosičů. Následovaly další úspěšné studiové projekty By the Way (2002) a Stadium Arcadium (2006). K tomu dvě živá alba ze Slane Castle a Hyde Parku a výběr největších hitů.

Život je změna

V říjnu 2009 přišel druhý odchod, jehož iniciátorem se stal kupodivu Flea. „Je pravda, že dělal vlastní věci, ale kapela jela, takže mě nenapadlo končit. Někdy v polovině turné Stadium Arcadium za mnou ale přišel Flea s tím, že si dá po turné dvouletou pauzu. Najednou jsem věděl, že netoužím po tom být součástí Red Hot Chili Peppers a chtěl jsem skončit měsíc před koncem turné,“ vzpomínal John Frusciante na svůj druhý odchod v roce 2013 v rozhovoru pro Billboard.

Zatímco jeho místo zaujal kamarád Josh Klinghoffer, pustil se John do vlastních projektů. Ostatně, těm holdoval i v době působení v kapele, jen v roce 2004 vydal sedm alb, z toho šest během půl roku.

Opět ve stejné řece

V prosinci loňského roku zvěstoval Instagram Red Hot Chili Peppers, že Josh Klinghoffer po devíti letech v kapele končí. „Josh je úžasný muzikant, kterého milujeme a respektujeme. Z hloubi duše jsme rádi, že jsme s ním strávili takový čas a za tu spoustu darů, které jsme sdíleli,“ potvrdili zbylí členové. Zároveň oznámili nového kytaristu – Johna Fruscianteho. Pachatel se vrátil na místo činu a potřetí vstoupil do stejné řeky. Před jedenadvaceti lety přinesl první comeback album Californication. Uvidíme, jak teď.