Deep Purple: zábavná kapela, která se nebere moc vážně

Součástí alba jsou tak například skladby z repertoáru Slade (Let the Good Times Roll), Ramones (Seven & Seven Is), Cream (White Room) či Boba Dylana (Watching The River Flow). U příležitosti vydání alba poskytli německé edici Playboye rozhovor baskytarista Roger Glover a zpěvák Ian Gillan. Oba muzikanti byli členy druhé, jednoznačně nejslavnější sestavy Deep Purple, za kterou jsou stěžejní počiny rockové historie, jako Deep Purple in Rock (1970), Fireball (1971), Machine Head (1972) s rockovou hymnou Smoke on the Water a jedno z nejlepších živých alb, Made in Japan (1972).

Úplně jiná kapela

Shodou okolností oba muzikanti odešli či byli odejiti v čase, kdy se kapela nacházela na samém vrcholu. Ian Gillan oznámil odchod na konci roku 1972, neboť podle jeho názoru Deep Purple stagnovali. A Roger Glover se od managementu na začátku dalšího roku dozvěděl, že kytarista Ritchie Blackmore zůstane pouze v případě, pokud by on skončil, a zbylí dva členové Ian Paice (bicí) a Jon Lord (hammondy) se postavili za Blackmora.

Jak ovšem píše Dave Thompson v knize Deep Purple: Smoke on the Water, konec Gillana a Glovera neznamenal pro kapelu jen odchod zpěváka a baskytaristy. Přestože se totiž podle staré dohody autorství hudby dělilo rovných dílem mezi všech pět muzikantů bez ohledu na to, kdo zrovna přispěl nejvíc, individuální přínos Gillana a Glovera do repertoáru představoval víc než dvě pětiny a bez nich by Deep Purple byli úplně jiná kapela.

A tak se oba hudebníci věnovali po odchodu z kapely vlastním aktivitám, Glover dokonce tvrdil muziku na basu v bandu Ritchieho Blackmora Rainbow. V roce 1983 byli osloveni kvůli obnovení činnosti Deep Purple. „Všichni začali hrát, a kapela hrála tak, jak měla, tak jak vždycky. Seděl jsem na stoličce, Jon přišel pozdě jako obvykle, protože se začetl do knihy nebo co. A Ritchie taky seděl na stoličce a začal hrát. Ian se přidal do rytmu. Roger si odložil kafíčko, cigárko v puse. Nikdy na ten výjev nezapomenu! Začalo se jamovat, ale já pořád seděl na té stoličce a po zádech mi běhal mráz. Pomyslel jsem si: Tohle jsou ti nejlepší muzikanti, s jakými jsi kdy dělal,“ vzpomínal Ian Gillan v knize Daveho Thompsona.

Identity of Deep Purple

Osmatřicet let po výše popisovaném setkání jsou Ian Gillan a Roger Glover nedílnou součástí Deep Purple. Jak se shodli v rozhovoru pro aktuální číslo německého Playboye, jejich kapela funguje jako rodina, nicméně ve volném čase se jeden druhému vyhýbají.

Přestože oba působí v Deep Purple s přestávkami dvaapadesát let, dovedou si představit svůj život bez muziky. „Dali bychom dohromady komediální sestavu, něco jako Monthy Python,“ prozradil sedmašedesátiletý baskytarista. „Naše kapela je zábavná, nebereme se moc vážně, takže by to mohlo vyjít,“ dodal stejně starý zpěvák.

Ian Gillan pak popisuje Deep Purple jako skupinu velmi odlišných jedinců. „Jsme hudební rodina, která čerpá z jakési magické síly, a to nám stačí. Máme vlastní rodiny, ke kterým okamžitě po konci nahrávání, případně koncertního turné utíkáme,“ vysvětlil. „Abych byl upřímný, mám rád Iana a ostatní kluky, skvěle se s nimi pracuje. Svůj volný čas si však dovedu představit bez nich, asi proto nám to tak dobře a dlouho funguje,“ dodal Roger Glover.